Musica Florea v roce 2026: od zapomenutého španělského baroka po romantismus Zdeňka Fibicha

Dramaturgický plán potvrzuje dlouhodobou orientaci tělesa na oživování neprávem opomíjených děl a na využívání historicky poučené interpretace pro díla všech epoch a regionů. Posluchače čekají známí i méně známí skladatelé, scénická rekonstrukce i experimentální propojení barokní estetiky s moderním divadlem.

Sezonu 2026 zahájí březnové turné s programem Stabat Mater, který se zaměřuje na specifické kouzlo španělského baroka. Ve spolupráci se španělskou sopranistkou Beatriz Lafont Murcia soubor představí kantáty Francisca Hernándeze Illany, působivé Stabat Mater skladatele Emanuela d’Astorgy a Salve Regina významného skladatele José de Nebry. Program odhaluje charakteristicky španělské hudební řeči 18. století, která přes svůj jižanský temperament daný historickým vývojem celého poloostrova, nezapře v této epoše silné italské vlivy.

Dubnový program Jiskra božského génia přinese zásadní vhled do duchovní tvorby Franze Schuberta. Musica Florea opět zúročuje své desetileté zkušenosti s interpretací hudby 19. století na dobové nástroje a podle zásad dobové romantické interpretace. Monumentální Mše Es dur, o které se i Ludwig van Beethoven vyjadřoval s nejvyšším uznáním a onu jiskru „gédia“ viděl v Schubertovi právě on, zazní v autentickém zvuku, podtrhujícím její přechod mezi klasicismem a raným romantismem. Projekt je zároveň završením dlouholeté činnosti sboru Collegium 419, který tentokrát Musica Florea oslovila ke spolupráci.

Stěžejním projektem roku 2026 je novodobá scénická premiéra nejambicióznějšího díla Jana Dismase Zelenky: Sub olea pacis et palma virtutis. Ačkoliv se Musica Florea Zelenkově hudbě věnuje od roku 1996 a toto jeho dílo již v koncertní podobě v koprodukci s dalšími soubory nastudovala (nahrávka byla v roce 2001 vydaná na CD), teprve letos se dočká kompletní rekonstrukce včetně složky taneční a herecké. Jedná se o alegorické dílo, kombinující prvky oratoria, činohry, baletu a opery, které oslavuje největšího českého světce a patrona země knížete Václava. Bylo korunovační slavností Karla VI. v roce 1723 a po hudební stránce představuje vrchol české barokní hudby i Zelenkovy tvorby. Divadelní slavnost nyní ožije v plném lesku ve spolupráci s režisérkou a choreografkou Hanou Slačálkovou, netradičně v prostoru Studia Hrdinů.

Září nabídne originální projekt Divadlo světla, který vzniká ve spolupráci se souborem Geisslers Hofcomoedianten. Inscenace inspirovaná románem Anne Delaflotte Mehdevi propojuje barokní hudbu s moderním pohybovým divadlem a hrou stínů, čímž nabízí současný pohled na estetiku 18. století. Český skladatel Jan Jirásek komponuje autorskou operu, jež bude orchestrem Musica Florea prováděna na dobové nástroje. Příběh totiž sleduje osudy chlapce Slávka, který ochrne po nešťastné srážce s kočárem hraběte Františka Antonína Šporka. Za pomoci hraběte, který na počátku 18. století provozoval první veřejné divadlo v Čechách, se však stane prvním mistrem světla barokního divadla. Divadlo světla je tak příběhem o muži, který rozsvítil první Šporkovo divadlo i svůj život. Vypráví o odvaze, naději a síle překonávat překážky, kterou s sebou umění nese.

Říjnový program s názvem Haydn diriguje Vaňhala vrací na koncertní pódia symfonie Jana Křtitele Vaňhala, jednoho z neprávem opomíjených skladatelů. Zásluhou spolupráce s mezinárodní Společností J. K. Vaňhala budou provedeny skladby z dosud nevydaných notových materiálů, které ve své době dirigoval sám Joseph Haydn. Vaňhal byl totiž ve Vídni členem smyčcového kvarteta spolu s Karlem Dittersdorfem (první housle), J. Haydnem (druhé housle) a W. A. Mozartem (viola) jako hráč na violoncello. Získal zde proslulost jako symfonik i jako skladatel chrámové a komorní hudby a jeho jméno by nemělo zůstávat ve stínu slavnějších současníků. I proto se k němu Musica Florea pravidelně vrací.

Zcela novou perspektivu na český romantismus přinese projekt Vodník, věnovaný dílu Zdeňka Fibicha. Musica Florea se zaměří na Fibichovo radikální pojetí „flexibilního tempa“ a melodramatu, kde je hudba přímým nositelem emocí a vášní. Málokterý skladatel si s tempem a jeho proměnlivostí vyhrál tak mistrně jako právě Zdeněk Fibich. Nejdále v tom zašel ve svých melodramech a symfonických básních. V melodramu se pak naplno ukazuje, jak jsou lidské emoce proměnlivé a neklidné – a hudba se jim zde nepodřizuje jako pouhý doprovod, ale stává se jejich hlavním režisérem.

V 19. století se navíc recitovalo jinak, než jsme zvyklí dnes, šlo téměř o zpěv. Každá delší slabika se zdobila jemným zesilováním a zeslabováním hlasu (tzv. messa di voce). Herec mohl začít potichu, přidat na intenzitě a pak zase ubrat, nebo naopak, podle toho, jakou vášeň zrovna text vyjadřoval. Tento princip je v zásadě hudební, a právě tato vzácná dovednost „zpívaného slova“ je předpokladem skutečného znovuzrození Fibichovy hudby v autentické podobě.

Rok 2026 uzavře Musica Florea adventním turné s varhaníkem Pavlem Kohoutem, které publikum naladí na slavnostní notu blížících se Vánoc. Program se soustředí na barokní autory spojené s českými zeměmi, jimiž jsou Pavel Josef Vejvanovský, Heinrich Ignaz Franz Biber nebo František Xaver Brixi. Varhany po staletí zdobí české kůry a Musica Florea představí tyto úchvatné barokní nástroje v jejich syrové a původní kráse – přesně tak, jak zněly v 17. a 18. století.

Pro koncerty byly vybrány varhany se specifickým, historickým laděním, které má sice k dnešní dokonalosti daleko, o to více barev a emocí však nabízí. Jde o vyšší ladění, než jaké je užíváno dnes, proto s nimi mohou být kombinovány jen ty barokní nástroje, které lze ladění přizpůsobit, tedy smyčcové a žesťové. Varhany jsou nástroji, které skutečně pamatují barokní mistry a jsou němými svědky procházejících staletí. Posluchači se mohou těšit na hudební poklady z kroměřížských archivů a vznešené skladby pozdního baroka, se nimiž se mohou zasnít a v myšlenkách vzlétnout až nahoru na kůr.