Článek
Moč obsahuje amoniak a byla v té době velmi účinná pro bělení zubů.
Domácí směsi a spálený chléb v 18. století
V 18. století se v Americe používala pasta ze spáleného chleba. Oblíbené byly i domácí prášky ze soli, křídy nebo rozdrcených cihel.
Od prášků k pastám: přelom kolem roku 1900
Okolo roku 1900 se začala vyrábět pasta z peroxidu vodíku a sody. Až do první světové války, ale nebyla tak populární jako zubní prášek. V roce 1914 se do past poprvé přidal fluorid.
Colgate a první krabičky se zubní pastou
V roce 1873 zahájila společnost Colgate hromadnou výrobu zubní pasty v kulatých krabičkách. Ty často používalo více lidí, což nebylo hygienické.
Historická porcelánová krabička na zubní pastu
První tubička: inspirace od malířů
V roce 1896 Colgate uvedla první tubu pasty. Inspirací byly tuby na barvy používané malíři.
Konec mýdla v pastách po roce 1945
Do roku 1945 obsahovaly pasty mýdlo. Po válce ho nahradily jemnější látky, které se používají dodnes.
Crest a první pasta s fluoridem
V roce 1956 uvedla společnost Crest první zubní pastu s fluoridem.
Historická reklama z roku 1913 na zubní pastu
Z čeho se skládá moderní zubní pasta
Současná pasta obsahuje asi 50 % brusných prostředků, 40 % vody a 1–4 % pěnících látek, příchutí, pojidel, barviv a fluoridu.
Proč byl zubní kaz dříve méně častý
V minulosti byla strava tvrdší a více abrazivní, což přirozeně čistilo zuby. Nárůst kazů přišel až s jemnější stravou koncem raného novověku.
Jedlá soda a další účinné látky
Hydrogenuhličitan sodný snižuje kyselost v ústech a chrání sklovinu. Moderní pasty mohou obsahovat triclosan, chlorhexidin či sanguinarin proti mikrobiálnímu povlaku.
Pyrofosfáty a zinečnaté sloučeniny redukují zubní kámen.
Citlivost zubů snižují dusičnan draselný, hydroxyapatit, citronan sodný či chlorid strontnatý.
Některé pasty obsahují i koenzym Q10, jehož nedostatek může vést k parodontóze. Existují i pasty bez pěnidel pro citlivé jedince, které mohou snižovat tvorbu aftů.
Zdroje:
