Článek
Přežije až 1000× vyšší dávku radioaktivního záření než člověk. Ačkoliv jim záření poškodí DNA, dokážou si ji nejen opravit, ale dokonce využít i cizí DNA z okolních organismů.
Byly několikrát vystaveny vakuu ve vesmíru a přežily.
VÝSKYT
Převážná část druhů se vyskytuje na vodních lišejnících, meších, rostlinách, v hlíně nebo na lesní podestýlce tvořené směsí listí, jehličí, mechu a půdy. Některé druhy žijí ve sladkovodní i mořské vodě, od hlubokých oblastí až po mělčiny. Jiné parazitují na pokožce tvorů, jako jsou sumýši nebo svijonožci.
Žijí v extrémních prostředích - od mrazivé Antarktidy a Arktidy, v hloubkách až 4700 m, až po vysoké nadmořské výšky kolem 6000 m. n. m. v Himálajích. Některé druhy žijí trvale v ledovcích, jiné v pouštích, sopečném bahně nebo horkých pramenech.
Detailní snímek želvušky horní část pod mikroskopem
POPIS A STAVBA TĚLA
Jsou menší než 1 mm. Dospělý jedinec měří 250–500 mikrometrů, největší druhy až 1200 mikrometrů. Dosud bylo objeveno přes 1400 druhů želvušek - suchozemských, mořských i sladkovodních.
Mají různou barvu: bílou, žlutou, růžovou, oranžovou, červenou, zelenou, hnědou až téměř černou. Některé jsou průsvitné. Barevné druhy jsou chráněny před UV zářením.
Nemají dýchací ani oběhovou soustavu. Uvnitř těla mají jednoduchá očka. Orientují se pomocí oček a hmatových štětinek na přední části těla a na nohách.
Mají čtyři páry teleskopických končetin zakončených drápky různých tvarů a počtů (1–12 na končetinu). Pohybují se chůzí, která vzhledem k jejich velikosti připomíná chůzi člověka skrz med nebo arašídové máslo. Plavat většinou neumějí.
Jejich potravu tvoří bakterie, mech, řasy a rostlinné buňky.
Detailní snímek želvušky spodní část pod mikroskopem
NEUVĚŘITELNÉ SCHOPNOSTI
Extrémní podmínky přežívají díky ametabolickému stavu zvanému anabióza. V tomto stavu zatáhnou končetiny dovnitř těla a vytvoří tzv. soudeček. Do těla vyplaví cukr trehalózu, která se za určitých podmínek změní na strukturu podobnou sklu a chrání jejich buňky. Díky tomu přežijí bez vody, extrémní chlad, teplo, toxické látky i radiaci.
V době růstu procházejí 4–12 svlékáními, která trvají 5–10 dní. Svlékají nejen povrch těla, ale i výstelku střeva, ústní bodce, tvářovou trubici a drápky.
PRVNÍ OBJEV
V roce 1773 pozoroval poprvé želvušky německý zoolog Johann August Ephraim Goeze a popsal je jako „kleiner Wasser Bär“, tedy malý vodní medvěd.
Zdroje:
