Článek
Nebudu tady charakterizovat píseň po písni, protože takový postup nepovažuju za efektivní, jen vyzdvihnu nejzajímavější kousky.
Některé písničky z alba byly na Spotify představeny ještě před 27. březnem, i přesto byly později vydány ještě jednou, a to v rámci alba.
Název Walkerova alba láká do světa sci-fi a mystiky
Již samotný název Rise of the Drones, přeložený jako Povstání dronů či Vzestup dronů, je velice poutavý. Doslova kosmický, tajemný, až na hranici okultismu.
Zní jako sci-fi. Stroje (AI), nad kterými ztratíme kontrolu? Tyto stroje se vzbouří, povstanou a my budeme bezmocní, snad až odsouzení k zániku?
Ale taky mi přichází na mysl metafyzika a spiritualita. Co když duše každého z nás je jakýmsi dronem, a seskupené drony pak představují kolektivní vědomí? Co když povstání znamená transformaci ve vyšší formu vědomí? Uvědomování si minulých životů? Cestování časem do budoucnosti?
Walkerovo album je pojmenováno tak nadčasově.
Teď představím pár vybraných písniček. Žánr každé z nich je elektronická taneční hudba (EDM) - a kdo mě znáte, víte, že EDM beru jako ráj pro uši i duši.
Vybrané písničky budu vysvětlovat tak, jak je chápu já. Jde o subjektivní interpretaci.
Void (Prázdnota) - odkaz
Zde se střetávají 2 klíčová témata, která skoro zní neslučitelně. A jsou to:
1. Nešťastná, komplikovaná láska;
2. Kosmos, který byl zasažen apokalypsou.
V prostoru je ticho, vzdálenost, hrdinka jen pozoruje galaxii, která se v dálce pohybuje. Nastala apokalypsa, možná už vůbec nic nemá smysl. Hrdinka si sní o někom nedosažitelném a jde jí o to, aby ji vnímal, viz „Vidíš mě, takže to znamená, že existuju“. Možná je to jen láska, možná přímo existenciální závislost. Nebo… se ona sama stává dronem? Když funguje zejména skrz signál od někoho jiného?
Ona vidí jeho hlas a slyší jeho vzhled. Ano, čtete správně, nepopletla jsem to! To vytváří halucinogenní atmosféru v postapo prostoru. Hrdinka se nachází ve stavu mezi životem a „něčím jiným“. Mysticko-vesmírná rovina. Úplně to odpovídá názvu Povstání dronů!
Celá píseň je tak možná futuristická předpověď a nahlédnutí do budoucnosti, možná cosi jako astrální cestování, možná jen metafora. Protože když mi někdo milovaný chybí, logicky cítím prázdnotu, skoro jako bych byla v pustém vesmíru, nikdo nikde.
Alan Walker je známý tím, že do své hudby vkládá témata tohoto typu. Poslouchá ho hlavně generace Z - tedy ta, která občas nevidí v životě smysl, protože stejně nás nahradí technologie. My se bez nich neobejdeme, ale ony bez nás možná ano.
Situace, kdy na planetě Zemi už dál žít nelze. Chladný vesmír navozuje prázdnotu. Co teď?
Not Home (Ne doma) - odkaz
Tato píseň je svým významem trochu podobná jako Void. Jenže zatímco u Void se symbolem prázdnoty stal vesmír, zde se symbolem prázdnoty stal dům, domov.
Z domu, který kdysi představoval bezpečí, se stala ruina. Nějaký zásadní zlom, jenž přeměnil jistotu v úzkost.
V refrénu se opakuje „nikdo není doma“, což značí osamělost, prázdnotu. Odcizení vůči jiným osobám, nebo klidně i vůči sobě. Kdysi ale doma někdo byl - „obrázky na chodbě, otisky na matraci“. Minulost se rozpadá a budoucnost je děsivá.
Hrdinka se snaží s tím cokoliv udělat - v domě otevřít dveře, rozsvítit světlo, jaksi oživit prostor.
Ale nic se nestane…
Píseň se nese v duchu kolapsu identity, ztráty smyslu, rozpadu světa (bez jediného hluku). Žádná odezva, jen prázdnota. Existenciální apokalypsa. Možná se i zde mění hrdinka v dron. Raději.
Ale ten dron povstává, bouří se, chce to celé zvrátit!
Nic už není, jako bývalo. Minulost se nevrátí, ale stýská se nám po ní. Budoucnost možná bude čím dál děsivějsí. Dá se s tím ještě něco udělat, nebo už ne?
Muž působivých skladeb opět nezklamal
To jsou dvě písničky, které mě na celém albu zaujaly nejvíc. Další hezkou písničkou je Sailing (Plavba), kde je jen hudba bez vokálů. Totéž skladba Believer: AV8.
Zajímavá je i písnička Adagio, jež je o stavu úzkosti. Tady je ale naděje, protože přišel zachránce, který dokázal zpomalit mysl a dodat klid do hektického světa. Adagio znamená latinsky volně, klidně. Hrdinka je jako mrtvá růže, která ale začíná ožívat! Opak apokalypsy! Rovnováha se vrací!
Zkombinovat dokonalou hudbu a výborný text, to ne každý hudebník umí. Alan Walker to zvládá s přehledem a dlouhodobě.
Norsko, země hudebních (a lyžařských) elit
Norsko je z mého pohledu hudební velmoc. Vedle Alana Walkera (28), o jehož kvalitách bylo řečeno dost, se Norsko může chlubit zpěvákem Alexandrem Rybakem (39), který kdysi reprezentoval na Eurovizi se svou písní Fairytale - a zvítězil. Hezký muž, hezká píseň, tam to jinak nejde.
Velice schopný je také DJ Kygo (34), který má ale nevýhodu oproti Walkerovi - někdy dělá trochu pomalejší písně a když hraje na klavír, občas spíše uspává. Naštěstí jen někdy. Ale píseň, kterou předělal po Walkerovi, všem doporučuju (Tired - Remix). Líbí se mi věta „jen mi dovol tě milovat"…
Mimochodem, Kygo je díky své jemné tváři docela pohledný (což u mě moc umělců není). Vyrůstal v Bergenu stejně jako Alan Walker, tam má člověk hudební sluch asi automaticky…
A zapomenout nemůžeme ani na norskou pop-rockovou skupinu A-ha. Jejich Take On Me je populární i v této době a i u mladé generace.
