Článek
To, co pak řekl, mi hodně připomíná známá slova jedné důležité postavy naší historie. Takové části historie, která je předmětem kontroverzí i dneska. Ale popořadě.
Alcaraz po 4,5 hodinách padl
Začalo se hrát kolem 23:05 jejich času (5:05 našeho) a konec nastal ve 3:33 jejich času (9:33 našeho). Myslím, že jak pro Američana, tak pro Španěla to byly hodně nelidské podmínky. Kdekdo by v tuto dobu raději spal (třeba já… já vstávala až kolem 10:00), ale oni bojovali.
Vyhrál Shelton 3‐2 na sety a postoupil do semifinále, kde na něj čeká další Američan Frances Tiafoe. Tím vzniká jistota, že jeden Američan bude ve finále. Za mě škoda, že to nemůže být můj oblíbenec Taylor Fritz, ale co se dá dělat.
Prohra ho netrápí
Poražený Alcaraz, který je momentálně světovou trojkou a který kvůli zraněnému pravému zápěstí vynechal nemálo velkých turnajů, se ale rozhodl se kvůli výsledku netrápit.
„Nejsem zklamaný, že jsem prohrál, jsem na sebe pyšný, jak jsem bojoval. Odcházím z kurtu šťastný. Odcházím s úsměvem. Jsem zdravý - to hlavně jsem potřeboval!“ řekl Alcaraz skromně.
Kamery ho zachytily, jak odchází z kurtu pryč. A skutečně: zářil úsměvem. To se stalo velkým hitem sociálních sítí. Stejně jako to, že dohrát zápas ve 3:33 místního času je extrém a tato statistika vešla do dějin.
Alcaraz dal najevo, že cílem nebylo turnaj vyhrát, nýbrž hrát ve zdraví. To se mu podle jeho slov podařilo a je za to rád. Dal najevo, že raději prohraje a zůstane zdravý, než aby za každou vyhrál, ale ublížil si. Riskovat své zdraví není úplně skvělý nápad.
Pojďme se ještě jednou podívat na jeho výrok.
„Nejsem zklamaný, že jsem prohrál, jsem na sebe pyšný, jak jsem bojoval. Odcházím z kurtu šťastný. Odcházím s úsměvem. Jsem zdravý - to hlavně jsem potřeboval!"
Slova podobná těm od Milady Horákové
Možná si řeknete, že jsem bláznivá, ale já tam vidím silnou paralelu s jednou historickou osobou, kterou by měli u nás v České republice znát všichni.
Tou osobou je Milada Horáková, kterou popravili komunisté 27. června 1950 v 5:35.
Tohoto dne ráno, údajně ve 2:30, z cely psala svým nejbližším:
„Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.“
Nevím, jak vy, ale já tam vidím silnou podobnost. Řekla bych, že to, co měla v sobě zakořeněné Horáková, má i Alcaraz. Jakousi vnitřní integritu, důstojnost a vědomí, že prohrát sice můžete, ale bojovat musíte.
A Carlos Alcaraz je v současném tenise jedním z největších bojovníků. Poprvé vyšplhal na 1. místo v žebříčku ATP v roce 2022, když mu bylo 19 a tím se stal nejmladší světovou jedničkou v historii.
Nyní je v žebříčku na 3. místě za Jannikem Sinnerem a Alexandrem Zverevem, jenže v příštím roce se třeba všechno změní. Kdoví. Ale co je jisté - po prohraném čtvrtfinále si získal srdce mnoha nových fanoušků. A to právě díky svým výrokům.
Právě schopnost přijmout porážku po vyčerpávajícím pětisetovém zápase s úsměvem a uznáním kvalit soupeře z něj dělá jednoho z nejvíce respektovaných sportovců současnosti.
Takže kluci, pokud si z jeho vyrovnané a pokorné povahy chcete brát příklad, jen směle do toho.
A vy, holky, se můžete nechat inspirovat psychickým smýšlením Milady Horákové.
Zdroje:
Alcaraz positive despite US Open defeat: ‚I leave the court with a smile‘ - odkaz
‚Jdu s hlavou vztyčenou.‘ Před 70 lety Milada Horáková dopsala poslední dopis a byla popravena - odkaz
Konec v půl čtvrté ráno! Šílený rekord na US Open: Alcaraz padl v bitvě, která popřela lidské možnosti - odkaz
Neskutečná bitva na US Open skončila rekordem. Světová trojka zvracela do ručníku, pak mluvila o bestii - odkaz
