Článek
Rybakinová tráví většinu svého času na Slovensku. Zatím sice nebyla řeč o tom, že by ho chtěla reprezentovat, ale kdyby se tak stalo, myslím, že Slováci by to ocenili.
Nyní vyhrála US Open - svou třetí grandslamovou trofej - a stala se světovou jedničkou. Po cca dvou letech už nevévodí žebříčku Aryna Sabalenková. Mně nevadí ani jedna, mám docela pozitivní (ale ne vyloženě výborný) názor na obě, ale velmi pozoruhodný je rozdíl mezi jejich chováním.
Sabalenková je hráčka, která všechno prožívá a chce, aby to všichni viděli a věděli. Není jí cizí předvádět scény a pak litovat, že situace emočně neunesla, jenže po nějaké době se to celé zase zopakuje jako ohraná písnička. Před časem jí zemřel tatínek a spáchal sebevraždu její expřítel.
Zato Rybakinová je známá tím, že potlačuje své emoce a nelze na ní vůbec poznat, zda právě vyhrála nebo prohrála. To považuju za hodně inspirativní, i když uznávám, že proti Sabalenkové to může být větší nuda. Rozhodně to je ale i více důstojné a milé chování.
Říká se jí Ledová královna a právě ledový přístup k emocím je něco, co může být inspirací pro některé ženy (nebo i muže), které svými emocemi spamují a vysávají okolí.
Když se na to podíváme chladnou logikou, emoce nejsou moc žádoucí věc. Za 10 let, nebo možná už za 10 dní, skončí současné emoce libovolného člověka v propadlišti dějin a historie se na ně ptát nebude. Proto není potřeba je přeceňovat ani teď. Je mnoho důležitějších věcí a ty navíc vyzařují větší sílu než emoce. Třeba nadčasová fakta.
Moderní doba nadměrně normalizuje emoce. Určitě to není proto, že by stály za kdovíjakou přehnanou empatii, ale proto, že zkrátka zvyšují pravděpodobnost absurdity a tudíž i následné propagace a nakonec i tržby.
Žádná jiná tenistka v TOP 10 WTA není tak moc neemotivní jako Jelena Rybakinová. Myslím, že to může být pro ženský tenis příjemná vzpruha. Kdoví. Třeba to povede k tomu, že si mnoho jiných tenistek odpustí projevování emocí za účelem, aby měly vedle případného špatného výkonu alespoň solidní počet zhlédnutí, a zaměří se na ještě větší zlepšování tenisových schopností.
Moc tomu vysokou pravděpodobnost nedávám, ale každá začínající tenistka, kterou vystupování Rybakinové motivuje, se počítá. Někdy to musí být nejdřív maličkost, aby mohla vzniknout velká věc.
Jakmile totiž do rozhodovacího procesu člověka vstoupí nějaké emoce, může (ale ne vždy musí) to dopadnout zle. Záleží, jak moc si to ohlídá, respektive chce ohlídat. Od některých tenisových tváří jsme již slyšeli nedůvěryhodné výroky typu „Já jsem vyvádět nechtěl/a, nechal/a jsem se unést emocemi.“
Nad lecčím se dají přivřít oči, ale spousta incidentů naznačuje, že čím víc emocí, tím větší toxicita.
Viz situace, kdy Novak Djokovič vztekle napálil míček a trefil do krku čárovou rozhodčí.
Nebo situace, kdy David Nalbandian ve vzteku kopnul, aniž by koukal, kam kope, a následně zjistil, že kopnul sedícího muže do holeně a muži začala téct krev.
Nebo chvíle, kdy naštvaná Jelena Ostapenková zahodila raketu a trefila mladého sběrače míčků.
Nebo incident, kdy Harriet Dartová byla tak naštvaná, že prohrává, až zašla za rozhodčí, u které halekala, že soupeřka prý hrozně smrdí a mělo by se to řešit.
Myslím, že v takových situacích je hodně naivní věřit, že je jim to líto. Udělali si tím velkou ostudu, za kterou si mohou jen a jen sami. Netřeba plýtvat empatií na takovéhle bezohledné jednání.
Také ta nadměrná potřeba se nějak obhajovat, vysvětlovat své chování… to je na jednu stranu možná dobře myšleno, na druhou stranu to může značit neschopnost přijmout zodpovědnost a zvolit si okecávat to náhodnými řečičkami. Mnohdy se člověk prezentuje při obhajobě ještě hloupěji než při samotných činech. Méně je někdy více.
Výrazný příkladem je Nick Kyrgios, který jednou vzteky zahodil láhev tak, aby trefila křeslo rozhodčího. Když se na něj rozhodčí podíval, Kyrgios řekl, že mu pití vyklouzlo z ruky. Přitom z videozáznamu šlo odvodit, že lže. Pro někoho je to zábavný šášula, pro mě nevyzrálý a namachrovaný frajírek.
Zmínit mohu i chování Sereny Williamsové. Když ji napomenul rozhodčí a odebral jí fiftýn za zničení rakety, začala vyvádět, že je sexista, rasista a že uráží její osobu. S odstupem času opět řekla, že byla obětí sexismu a že odmala je vychována tak, aby se ozývala proti bezpráví. No jo, hrozné bezpráví, když je černá žena napomenutá za ničení věcí…
Naproti tomu je zde Jelena Rybakinová, u které si neumím představit, že by někoho kopla, ponižovala nebo házela raketu, aniž by věděla, kam vlastně poletí. Takové chování má být normou, ale je spíše výjimkou. Tím, že je v čele WTA žebříčku tahle dívka, působí už jen pouhý pohled na žebříček jaksi uklidňujícím dojmem.
Podotýkám, že nepatřím mezi obdivovatelky Rybakinové. Jde mi jen o princip.
Méně emocí a výmluv, více ticha a výkonnosti!
Zdroje:
Aplikace Livesport
Djokovič na US Open po diskvalifikaci dohrál. Míčkem trefil rozhodčí - odkaz
‚Já nic neprovedla, sudí je sexista.‘ Williamsová nezměnila názor ani po dvou týdnech - odkaz
Nick Kyrgios throws water bottle at umpire's chair in Washington Open win - odkaz
Rybakinová sesadila královnu. Sabalenková pak vzteky rozmlátila raketu - odkaz
Soupeřka hrozně smrdí, ať použije deodorant, stěžovala si britská tenistka - odkaz
Spod petržalských panelákov na tenisový trón: Slovenský príbeh svetovej jednotky Rybakinovej - odkaz
VIDEO: Nalbandian zranil sudího a byl diskvalifikován - odkaz
VIDEO: Ostapenková háže raketou po sběrači míčků - odkaz
