Článek
1. Všichni na sebe vidí
Když si ve vlaku sednete do kupé a k vám si přisedne obejda, který vás bude obtěžovat nebo dokonce vám bude bránit v odchodu z kupé, kdo vám pomůže? Když tam nikdo jiný nebude, tak nejspíš nikdo.
Zatímco v autobuse jsou, řekněme, „všichni na jedné lodi“. Tam nebudete nikdy ochuzeni o možnost křičet o pomoc, někteří z ostatních cestujících vás jistě uslyší a pokud ne, tak alespoň řidič by měl.
Ovšem je jasné, že může nastat i taková situace, ve které vám nepomůže asi nikdo. A to je ta, že budete v autobuse vy sami jediní a k tomu řidič, který na vás bude útočit. A přední i zadní dveře zavřené.
2. Přísnější pravidla
Všimli jste si, že vodáci jezdí snad vždycky vlakem a nikdy ne autobusem? Já jsem ještě nikdy nezažila vodáky v autobuse (někdy jezdím do/ze školy i čtyřmi autobusy denně = ideální způsob dojíždění) a jsem za to ráda - ještě, aby prudili i tam!
Asi to bude tím, že v autobuse visí cedulky s nápisem, který značí, že máte zakázáno pít a jíst. Zákaz pití chápu nikoliv jako absolutní zákaz pití vody, ale jako zákaz pití alkoholu. Nebo otevřených plechovek. Ve vlaku je to volnější a proto je tam větší… slušně řečeno nepořádek.
Co se týká jídla - pokud v autobuse někdo jí, některým řidičům to nevadí nebo to ignorují, protože se soustředí na cestu a někdy ani nemají šanci to během jízdy postřehnout, budete-li sedět vzadu. Některým to ale někdy vadí, zrovna před dvěma měsíci jeden zavolal přes celý autobus na pána „Můžete přestat jíst? Myslíte si, že jste v autobuse, nebo někde na hotelu? Já jsem tady pán a platí tady moje pokyny!“
Protože vodáci nebo prostě opilci mi velmi vadí, nerada riskuju cestu vlakem a jednoznačně preferuju autobus. Vím, že tam je větší důraz na disciplínu cestujících, třebaže u některých pánů řidičů si člověk připadá jako na vojně. Jeden z nich pravil: „Pravidla nejsou pro okrasu!“
Také když cestující dělají v autobuse příliš velký hluk, obvykle je řidič napomene, například letos na jaře jeden se slovy: „Pánové, bude tady ticho! Povídat si můžete, ale potichu, a nedohadovat se!“ A protože měli u sebe nějaké pití a jídlo, zmínil samozřejmě i to.
3. Průvodčí nepřijde ještě pětkrát
Již několikrát se mi ve vlaku stalo, že ačkoliv jsem dala průvodčí(mu) jízdenku, požádal/a mě o ni znovu. Není problém říct, že jízdenka už kontrolována přece byla, jenže ani to není žádná záruka. Pokud přijde i potřetí a po víceré, začíná to být nepříjemné.
Zato v autobuse? Nastoupíte, jízdenku si buď koupíte, nebo naskenujete, nebo je naskenována za vás, a jdete si sednout. V nejhorším případě si vyslechnete, že se má oznamovat celý název zastávky, nebo naopak jen půlka názvu, nebo obdržíte poděkování za dvoustovku, nebo naopak za přesnou částku, nebo že na svém dokladu vypadáte hodně všelijak (a nějaké přirovnání), nebo že by si s vámi pan řidič rád udělal výlet ve dvojici, nebo že vaše ruka je na dotyk tak miloučká, nebo nedejbože se zeptá, jestli jste pitomí, ale nikdy po vás nebude jeden člověk vyžadovat ten samý kus papíru ještě desetkrát.
4. Neřeší se křížení
Vlaky někdy nabírají zpoždění z důvodu, že čekají na protijedoucí vlak. Proč? Aby se mohly vykřížit, když tamhle či jinde je pouze jedna kolej.
Ale v autobuse? Jestli se protnou tady nebo tamhle, většinou není tak důležité. Silnice jako silnice. Rozhodně nebude jeden autobus 10 minut čekat na zastávce, až přijede ten protijedoucí spoj stejné linky, nýbrž prostě pojede dál a setkají se dál.
Takže ať žijí cesty autobusem, nejlepším dopravním prostředkem!
