Článek
Co je uklizené, to je nudné!
Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by byl větší bordelář než já, a pro mě je to důvod k hrdosti. V posteli hned u polštáře mám poházené jízdenky z náhodných dnů (něco je možná i z let 2021/22), další a mnohem větší hromádku mám vedle postele. Uklízím to maximálně jednou za půlrok, možná rok.
Mezi tím se válejí i nějaké propisky, které už nejspíš léta páně nepíší. Dokonce mezi čtveřicí propisek, které jsem si v loňském semestru vozila do školy, dvě nepsaly. Přesto se v pouzdře vyjímaly úplně stejně jako zbylé dvě a každé zahájení přednáškových poznámek bylo „Píše, nepíše?"
Bez nepořádku nemohu žít
Není to dávno, co jsem pár centimetrů od polštáře (ale i pod ním) měla také různé knihy a sešity. Omezovalo to mou spací plochu asi na polovinu, což ale nebyl žádný problém. Spánku dlouhodobě nepřikládám velký význam a spánkový režim mám - jak jinak - velice nepravidelný.
Tohle je systém, který mi opravdu vyhovuje. Ačkoliv mám věci položené všude možně, dá se to nazvat systémem. Nebo parodií na systém? No, asi obojí je správně, přestože se to navzájem naprosto vylučuje… Vím totiž přibližně, kde co je. Uznávám ale, že těch mých čtyřicet (nebo i víc) průběžně otevřených karet na prohlížeči je cesta do mozkového pekla.
Neorganizovanost musí být
Jenže mozkové peklo a smyslové zahlcení je možná stále lepší, než mít věci uklizené, seřazené a hezky poskládané. Z celého srdce nenávidím pořádek, nátlak, nesvobodu, organizaci čehokoliv a nemalou část z toho, co je až nelidsky stabilní.
Uklizená plocha nepřináší klid - alespoň mně ne. Nedokázala bych v tom žít. A podle mě je to dobře! Nepořádek podporuje kreativitu. Mnoho lidí z celého světa to tak má. Právě chaos dovoluje, aby se projevilo to, co uklizenost zuby nehty cenzuruje.
I věda to ví. Jsou to fakta
V roce 2013 provedla psycholožka Kathleen Vohsová experiment se dvěma skupinkami lidí. Jedna z nich byla usazena do precizně uklizené místnosti, druhá do místnosti s nepořádkem. Následné testy prokázaly, že ti, kteří byli v neuklizené místnosti, vykazovali vyšší míru kreativity.
Sklony k nepořádku měl i počítačový vědec a zakladatel Applu Steve Jobs, vynálezce fonografu (dnes gramofonu) Thomas Alva Edison či v úvodu zmíněný fyzik Albert Einstein.
Duševní chaos je supersíla, konzistence je smrt
Považuju za atraktivní, když něco nemá řád. Ráda dělám věci tak, jak mě napadnou. A když si nějakou organizaci vytvořím, mám ještě před dokončením plánu jistotu, že mě přestane bavit. Nechápu lidi, kteří dělají např. sudoku nějakým systémem - já ho dělala nahodile a přerušovaně/souběžně s jinými činnostmi, jako je třeba internet, čtení úryvku v novinách a tak dále. Na ZŠ mě bavilo číst paralelně i 4 knížky (4 beletrie) najednou.
Co bych čtenářům, které to oslovilo, poradila? Nezaměřujte se na jednu jedinou věc. Je to cesta do pekel. Když zrovna můžete, nebojte se zatoulat ve svých myšlenkách a činnostech, ztratit přehled. Zkoušejte upínat pozornost mnoha různými směry, nadchněte se pro „blbosti“. Je skvělé, když je každý člověk trochu (!) na hlavu.
Zdroje:
Citát Alberta Einsteina https://citaty.net/citaty/269011-albert-einstein-je-li-neporadek-na-stole-odrazem-neporadku-v-mysli
Nepořádek jako známka kreativity? Odpor k uklízení může mít řadu benefitů (https://pozitivni-zpravy.cz/neporadek-jako-znamka-kreativity-odpor-k-uklizeni-muze-mit-radu-benefitu/)
