Článek
Být nespokojený je normální. Je to v pořádku. Nabízí nám to možnost něco se sebou nebo svým okolím udělat, něco změnit, upravit, přizpůsobit. Dává nám to impulz, že chceme něco jinak, že se v tom, co máme, necítíme dobře. Jenže co když se to smýkne a nadáváme na všechno, co se kolem nás děje? Co když je špatně vše - od počasí přes dopravu, lidi v obchodě, spolupracovníky…?
Rozhlédněte se, a nebo ještě lépe - nahlédněte sami do sebe. Jak často slýcháte nebo říkáte věty typu:
- Je hrozný horko, už aby bylo chladněji.
- Proč zase fouká? To nemůžu mít ty vlasy na hlavě chvilku civilizovaný?
- No, už by to zase chtělo slunko, ty mraky už mi pijou krev, nálada pod psa.
- Prší! Zas! Mokrý děcko, mokrý boty, mokrý všechno. Nachvejstaný v baráku.
- Je šílený sucho. Chtělo by to, aby zapršelo, aby se ta příroda trochu zalila.
To jsou protiklady, co? Život je o protikladech, to je jasný. Nic není dokonalý, ona by to pak totiž byla nuda, kdyby bylo vše podle našich představ a nikdy se nic nevychylovalo.
Pojďme se na to podívat zvenčí.
Zkusme se oddělit od toho, zda tyto věty říkáme my nebo naše okolí a nahlédněme na to jako nezainteresovaná osoba, jako někdo, kdo nás nezná, kdo nás nesoudí a jen chce pochopit důvody tohoto přístupu.
Je skutečný problém v počasí? Vážně nám vadí horko, když pak při chladných podzimních a zimních dnech vzpomínáme, jak bylo v létě fajn, když se člověk nemusel balit do svetrů a bund? A co déšť (nemyslím příšernou průtrž)? Copak nemáme deštníky a možnost nosit dnes už i pro dámy velmi pěkně vypadající holínky, které mnohdy nerozeznáme od moderní kotníčkové obuvi?
Opravdu za vše může doprava, zpoždění, které mnohdy ani daný řidič či strojvedoucí nemá šanci ovlivnit? Vždyť nám nic a nikdo nebrání v tom, abychom vyrazili o půl hodiny dříve, a pokud nastane nenadálá situace a zpoždění je výrazné, pak máme možnost na nádraží požádat o potvrzení o zpoždění a tím se vyhnout potížím v zaměstnání kvůli pozdnímu příchodu.
A co když vám řeknu, že toto vše vytváří jen a pouze vaše hlava, vaše psychika, vaše osobní vnitřní nastavení?
Ano, je to tak, v okolí problém není. Vše je ve vaší hlavě. On to vlastně není ani tak problém, jako nějaké vnitřní pocity, které nás vedou ke konkrétnímu jednání, k daným pocitům a reakcím. Naše jednání je založeno na našich zkušenostech od dětství - co jsme slýchali, v čem jsme vyrůstali, co jsme se takto přirozeně naučili a co nás naučily životní zkušenosti. To vše nás zformovalo tam, kde jsme teď.
Jenže každý z nás má možnost ovlivnit, jak se chová, jak jedná a má také možnost na sobě pracovat a přístupy, které ho v životě obtěžují, což věčné stěžování podvědomě dělá, postupně změnit.
Pokud jsme v dětství viděli rodiče, jak se rozčilují u deště, jak v létě radši nechodí ven a v zimě nadávají na namrzlé auto, pak těžko budeme jednat jinak. Máme to prostě v sobě a je jen na nás, zda si toho všimneme a zamyslíme se nad tím, a nebo zda tak budeme žít dál a necháme svou psychiku, aby nás neustále zatěžovala řešením nesmyslů, které neovlivníme a nebo se jim odmítáme přizpůsobit.
Víte, tyhle věci fakt nejsou katastrofy. Nejsou to věci, kvůli kterým bychom si měli nechat zkazit náladu nebo celý den. Nepíšu o zanadávání si, když vidím liják nebo zmrzlý auto, ale o tom, že mnozí z nás nadávají na všechno, všude a pořád a myslí si, že problém je jen a pouze v tom okolí. Ale není.
Je to vaše volba. Je to koneckonců váš život a je jen na vás, zda se pokusíte mít v něm více klidu omezením rýpání se v nesmyslech a neovlivnitelných situacích.
Co napsat na závěr? Zkuste si vždy říct „Můžu tuto situaci ovlivnit?“. Pokud ne, nezabývejte se jí a jen se jí přizpůsobte - deštník, holínky, odmrazovač skel auta. Nenadávejte. Zatěžujete tím jen a pouze sebe a nic nezměníte. Pokud situaci ovlivnit můžete, tak to udělejte. Vyrazte holt z domu dříve, kdyby náhodou bylo v dopravě jakékoli zpoždění, kolona, nehoda apod. Některé situace jsou fakt na hlavu a člověk těžko zůstává v klidu, ale zkuste to. Opravdu. Uleví se vám i vaší psychice a budete na věci nahlížet jinak.
