Článek
Kráska s tmavýma očima a blonďatou hřívou se narodila v pařížské čtvrti Belleville dne 12. listopadu roku 1929. Její pravé jméno znělo Jeannine Paulette Verret. V mládí snila o tom, že se stane lékařkou, pravděpodobně proto, že její dědeček vedl sanatorium v Seine-et-Oise. Studia pro ni byla ale příliš dlouhá a nakonec ji přestala bavit. Živila se poté všelijak a vystřídala rovnou několik různých zaměstnání.
Prodávala med
Na konci čtyřicátých let se setkala s Maxem Choureauem, o čtyři roky starším mladíkem, jehož rodiče byli včelaři v Gâtinais. Zamilovala se do něj a v lednu roku 1948 se za něj provdala. Otevřeli si spolu v Paříži obchod, kde prodávali med Maxových rodičů. Malá rodinná firma ambice krásné dívky neuspokojovala. Toužila po filmové slávě a začala proto studovat herectví na pařížské konzervatoři a zároveň navštěvovala i proslulé dramatické kurzy René Simona.
Netrvalo dlouho a povšimli si jí vlivní lidé od filmu. Okamžitě odjela natáčet do Itálie drama Poražení. Dosud nepříliš známý režisér Antonioni film v roce 1953 koncipoval jako tři povídky z různých zemí a rovnou i ve třech různých jazycích. Jedna z nich byla zasazena do Francie. Společným tématem byla zločinnost poválečné, především studentské mládeže. V pařížské epizodě, inspirované skutečnou událostí, zavraždí kvůli penězům skupina studentů svého spolužáka. Francouzské cenzuře se ale nelíbilo, že snímek dostatečně neobjasňuje morální či sociální motiv zločinu a nadlouho jej nepustila do kin. To však Jeannine, od nynějška již Etchice, nebránilo, aby se dostala do centra pozornosti. Ještě téhož roku se rozvedla, ponechala si ovšem jméno svého bývalého manžela. Co se týče Etchiky, nového uměleckého křestního jména, to pocházelo od její prví lásky, kterou potkala během dovolené na Korsice, ostrově, který si navždy zamilovala.
Láska jí zaslepila oči
Ve Francii záhy šla z filmu do filmu. Zářila po boku Maraise i předválečné hvězdy Gaby Morlay. Pronikla dokonce do Hollywoodu, kde si zahrála rovnou ve dvou filmech s válečnou tématikou. Během natáčení se do ní na první pohled zamiloval mladý americký herec Tab Hunter. Chtěl ji následovat do Paříže, smluvní závazky ve Státech mu to však neumožnily.
Etchika Choureau
Vztah s Hunterem tak skončil dříve, než mohl vůbec začít. Po návratu do Paříže se Etchika sblížila s princem Moulayem Hasanem, dědicem marockého trůnu, který tehdy žil a studoval v Paříži. Jejich vztah trval od roku 1958. Etchika, která v té době již patřila k nejlépe placeným francouzským herečkám, kvůli nové lásce na kariéru zcela rezignovala. Nechala se zahrnovat dary, šperky a nejdražšími modely od Diora. Absolutně ignorovala skutečnost, že vztah je předem odsouzen k zániku. Budoucí muslimský panovník se nikdy nemohl oženit s rozvedenou křesťankou. Když v roce 1961 usedl na marocký trůn jako Hasan II., s Etchikou se rozešel a jeho manželkou se stala Lalla Latifa Hammou z bohaté marocké rodiny.
Návrat se nevydařil
Etchika se s tím dlouho nedokázala smířit. Novinář Phillipe Bouvard o ní v roce 1962 napsal: „Už roky jsem neviděl mladou herečku Etchiku Choureau. Setkávám se s ní v bytě v hotelu Carlton, který přeměnila na muzeum: na zdi je půl tuctu portrétů nového marockého krále Hasana II. Pro něj, jak je všeobecně známo, měla — když byl korunním princem — určitou slabost (…) Před touto ikonografií se prochází v pantoflích a pokaždé, když zazvoní telefon, umlčí své návštěvníky slovy: ‚To je Hasan, kdo mi volá.‘ Od té doby, co se mladý princ stal králem, ho už nikdy neviděla. Politická situace v Maroku je taková, že nový panovník nemůže riskovat násilné reakce tím, že se objeví s evropskou milenkou. Krásné téma alegorie, která by mohla zdobit velkou jídelnu hotelu Carlton: Etchika obětující se pro jednotu Maghrebu …“
Etchika Choureau se poté pokusila o návrat před kameru. Svět francouzské kinematografie se ale mezitím radikálně změnil, nastoupila nová generace hvězd a Etchika s překvapením zjistila, že o ni již není zájem. V šesté dekádě tak natočila již jen tři filmy. Angelika, markýta andělů, kde propůjčila tvář starší sestře hlavní hrdinky, Hortenzii de Sance, byla prostředním z nich. Svou filmografii definitivně uzavřela v roce 1966. Pak se veřejnosti zmizela z očí. Po čase na povrch pronikla pouze informace, že se v roce 1969 provdala za historika umění a dražitele Philippa Rheimse. Od té doby žila zcela v soukromí. Zemřela 24. ledna 2022 v marockém Rabatu. Bylo jí uctyhodných devadesát dva let.
Zdroje:
