Článek
Eva je pražskou rodačkou. Na svět přišla 10. července 1967. Nepochází z herecké rodiny. Její otec pracoval jako redaktor v hydrometeorologickém ústavu a matka působila jako vědecká pracovnice v ústředí stavebnictví a architektury. Přesto se Eva rozhodla zkusit štěstí na Státní konzervatoři v Praze. Měla k tomu všechny předpoklady. Od dětství dobře zpívala a hrála na housle. Uspěla a byla přijata na hudebně-dramatický obor. Mezi jejími spolužáky byly kupříkladu Mahulena Bočanová, Martin Zounar, Tereza Brodská, Nela Boudová či Anna K.
Vybral si ji sám Macháček
Eva měla štěstí na celou řadu skvělých profesorů. Jevištní řeč ji učila Hana Makovičková, pohyb pro změnu Zdena Kratochvílová. Na herectví měla Evu Klenovou a Dalimila Klapku. Hostovat v Národním divadle začala ještě coby konzervatoristka, když v necelých osmnácti letech vyhrála konkurz na roli Ofélie v Hamletovi. Spolupracovala tehdy s přísným režisérem Miroslavem Macháčkem a s hereckými osobnostmi Janou Hlaváčovou, Janou Březinovou, Josefem Kemrem, Josefem Somrem, Františkem Němcem a dalšími. Divadelní zkoušky podle Horké provázely silné emoce, Macháček po ní požadoval, aby se roli zcela odevzdala. Veškeré třenice ale nakonec vyprchaly a herečka slavila coby Ofélie obrovský úspěch.
Krátce po absolutoriu byla do činoherního souboru Národního divadla přijata do stálého angažmá. Stalo se tak v srpnu roku 1987. A dařilo se jí i nadále. Šla doslova z role do role. Byla Haničkou v Lucerně, Růženkou ve Zlém jelenovi i Mariannou v Tartuffovi. Zároveň hrála ve filmu i televizi. Pravidelně se objevovala v různých televizních pohádkách v rolích princezen a dalších hrdinek. V pohádce O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle se stala Růženkou. Prostou dívku Verunku si zahrála v oblíbené pohádce Podivná nevěsta, v níž se potkala se svojí spolužačkou ze studií Mahulenou Bočanovou. Právě ta, coby záhadná Serpencie, svede jejího ženicha Prokopa v podání Jiřího Schwarze a odláká jej pryč. Eva Horká hrála i různé soudobé dívky v celé řadě televizních filmů. Jmenovat lze například komedii Ohnivé ženy nebo drama Píšťaličko, otloukej se!
Do širokého povědomí diváků se dostala díky dobově poplatnému seriálu Rodáci, v němž si zahrála výraznou roli Zdeničky Kalvodové, milé hlavního hrdiny Petra Vitáska, jemuž svoji tvář propůjčil Jan Šťastný. Na stříbrném plátně ji nejvíce proslavila role mladé Zubaté v Jakubiskově slavné pohádce Perinbaba.
Nesedla si s novým vedením
V druhé polovině osmdesátých let na divadle i ve filmu patřila k nejobsazovanějším herečkám. Pak se ale kolo Štěstěny obrátilo. Eva Horká v Národním divadle působila pět let. Hrála i ve dvaceti, třiceti představeních měsíčně, najednou se ale některé inscenace stáhly z repertoáru a nových rolí bylo méně. Eva ještě nebyla ostřílenou herečkou a neuvědomovala si, že je ve velkém divadle běžné, že herec třeba rok není nově obsazen nebo dostane jen malé role. Trápilo ji to, měla strach, že již nebude obsazována a bude jen čekat a stagnovat. Začala přemýšlet, co dál. Pak události nabraly rychlý spád. Po revoluci se novým šéfem činohry stal Ivan Rajmont, s nímž si lidsky ani umělecky nesedla. Dostala sice ještě velkou roli Célie v Shakespearově komedii Jak se vám líbí, řešilla ale v té době partnerské vztahy a cítila, že na jevišti to není ono. Asi ve třetině práce své soukromí rozřešila a v práci zase jela na plno, ale zdálo se jí, že režisér ji už nebere. Byť ohlasy na roli měla kladné, to, že ji nový umělecký šéf nepřijal, bylo již více než zjevné. Nějakou dobu se snažila ještě dokázat, že na to má, nakonec však rezignovala a rozhodla se odejít. Bylo to osudové. Hned druhý den jí totiž Ivan Rajmont zavolal a sdělil jí, že by bylo lepší, kdyby uvažovala o odchodu. Přijala to s klidem a první scénu opustila. V té době se říkalo, že z Národního divadla se neodchází, že není kam. Eva tak patřila k prvním, kdo tento zákon porušili.
Eva Horká s Markem Vašutem ve hře Zlý jelen
Eva poté působila v Krejčově Divadle za branou II, hostovala také v Divadle v Řeznické a v Divadle v Dlouhé a navázala spolupráci s Lyrou Pragensis. Kromě divadla se věnovala i dabingu a začala učit herectví na Vyšší odborné škole herecké v Praze. Na počátku roku 2000 získala angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kde sehrála celou řadu významných rolí. V souboru působila šestnáct let. Zprvu si pochvalovala zdejší rodinou atmosféru, poté co se i tady změnilo vedení, se ale podle jejích slov nálada v divadle zhoršila. Eva byla vždy velmi citlivá, měla křehkou duši a často se potýkala s psychickými problémy. Tyto potíže se u ní prvně výrazně projevily již v jejích sedmadvaceti letech, kdy začala trpět vleklými depresemi. Tlaky v divadle tak neustála a po dlouhém rozhodování i tuto scénu opustila.
Nevezme roli, když nezná scénář
Eva zůstala svobodná a bezdětná. Je známo, že v minulosti navázala vztah s Petrem Vackem. Na prvním místě měla ale vždy práci, a také spirituální zájmy. V duchovnu vždy hledala stabilitu. Již v dětství se pokoušela přepisovat Bibli vlastními slovy a stýkala se s mnoha křesťanskými společenstvími. V sedmnácti začala s tichými meditacemi. Hledání vnitřního klidu ji doprovází dodnes.
Tak jak se Eva vytratila z Prahy, vytratila se i z obrazovky a z pláten kin. Role, v nichž se po roce 2000 objevila, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nutno podotknout, že za to nemůže jen její život mimo hlavní město. Eva jen tak nějakou roli nepřijme. Jakmile jí nedává smysl, rozhodne se ji raději nebrat. Vadí jí také praktiky některých produkcí, které jí často kvůli utajení odmítají předem poskytnout scénář. Ona ale kontext chce znát, a proto takovéto nabídky nepřijímá. Z tohoto důvodu nevzala roli matky hlavního hrdiny ve filmu Šarlatán. Diváci ji naposledy mohli vidět v seriálu Děcko.
Zdroje:
