Článek
Starší z pánů Hanzlíků přišel na svět 1. prosince 1914 v Praze do rodiny vojenského hudebníka Františka a jeho ženy Marie, rozené Teršové. Dětství neměl rozhodně jednoduché. Žil v nuzných poměrech, bydlel s rodiči v polosuterénu, doma nemohli ani větrat, protože okolo chodili psi a čurali do oken. Nezdravé prostředí se neblaze podepsalo na zdraví jeho maminky, která onemocněla tuberkulózou a zemřela v pouhých dvaceti čtyřech letech. Malému Františkovi byly dva roky, když o ni přišel. O jeho výchovu se poté postarala babička.
Prošel řadou scén
Patrně na přímluvu otcovy sestry, operetní subrety Růženy H.-Vodílkové, se ve třicátých letech dostal k divadlu. Nejprve navštěvoval soukromou pěveckou a dramatickou školu Jetty Kurzové-Peršlové a statoval na pražských scénách, v roce 1934 nastoupil k Východočeské společnosti, posléze delší dobu hrál v Divadle pražských předměstí.
Po válce vystupoval v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a krátce v divadle Urania. Následně byl členem souboru divadla v Českém Těšíně, divadla v Kolíně a od roku 1949 působil na Kladně. Na zdejší scéně nejen hrál, ale i režíroval operu a operetu a krátce operetu také vedl. V roce 1953 založil svůj vlastní soubor a začal se věnovat kabaretu. Scénáře i texty kupletů si zpravidla psal sám. Působil mimo jiné Alhambře, v sále pivovaru u sv. Tomáše na Malé Straně, v Šantánu u Prašné brány, který sám založil a v Kabaretu U Fleků.
Poprvé hrál ve filmu společně se synem
Ženatý byl dvakrát, s první manželkou Ludmilou Žákovskou měl syna Jaromíra. Manželství ale dlouho nevydrželo a on svého syna vychovával od jeho čtyř let sám. S maminkou, která se znovu provdala za již zmiňovaného herce Vladimíra Hrubého, se malý Jaromír vídal jen o víkendech. Pracovala jako asistentka režie v dětském vysílání Československé televize, a právě díky ní se Jaromír Hanzlík začal objevovat před kamerou už jako malý chlapec.
František si na svoji první roli musel počkat. Poprvé se filmování zúčastnil až ve zralém věku, kdy po boku svého syna debutoval v psychologickém snímku Zdenka Sirového Finský nůž. Příběh vypráví o dvou mladících, kteří se domnívají, že se dopustili zločinu. A na svém útěku před spravedlností tak páchají další. Jednoho z ústředních hrdinů ztvárnil právě mladý Jaromír Hanzlík, na Františka vybyla postava spisovatele.
Film vznikl v roce 1965 a od té doby se František Hanzlík na stříbrném plátně začal objevovat pravidelně, byť jen v malých úlohách. Komorníkem byl například ve Slastech otce vlasti, železničářem v krimifilmu Na kolejích čeká vrah, Benýškem v Robinsonce, galeristou v Láskách mezi kapkami deště. Naposledy se na plátně objevil jako vlídný vousatý stařec-muzikant pan Lukášek ve smutné komedii Vladimíra Drhy Dotyky v roce 1988.
Rychlý a nečekaný konec
Televize jej objevila až na samém sklonku jeho kariéry. Zahrál si například v seriálech Malý pitaval z velkého města, Dynastie Nováků, Slavné historky zbojnické či Dobrodružství kriminalistiky. Pro film také příležitostně navrhoval kostýmy.
V brdských lesích si postavil vlastníma rukama chatu. Smrt měl tento dnes již pozapomenutý český herec milosrdnou. Se svou poslední láskou, o třicet let mladší Vlastou, si 7. května 1995 plánoval u táboráku svatbu. „Ráno se probudil v dobré náladě, jako obvykle si pískal. Volal na Vlastu – anděli, kde jsi? Hned se vrátím, odpověděla. Když přišla do místnosti, byl tatínek po smrti,“ vzpomínal jeho syn.
Zdroje:
