Článek
Josef Patočka přišel na svět 25. října 1914 v Praze. V rodném městě se vyučil brašnářem. Herectví mu učarovalo již v mládí. První zkušenosti na jevišti získal u ochotníků v sokolovně v Bubenči. Hrál s nimi divadlo a stavěl kulisy. Přivydělával si také zpěvem po barech. Nic ale dlouho nenasvědčovalo tomu, že z něj jednou bude profesionální herec. Po vyučení začal pracovat ve vysočanské továrně, oženil se. V roce 1945, když mu bylo již více než třicet let, svůj dosavadní život přehodnotil a rozhodl se, že se stane profesionálním hercem.
Hrál daleko starší postavy
Přihlásil se na konkurz do mosteckého Městského divadla a uspěl. Po roce tuto scénu opustil a na jednu sezónu se zastavil v Městském divadle v Ústí nad Labem, poté byl třináct let součástí souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. V roce 1960 získal angažmá v pražském Divadle S. K. Neumanna, dnešním Divadle pod Palmovkou. Tomuto souboru již zůstal věrný až do svého odchodu na odpočinek v roce 1976, krátce tu pak ještě hostoval. Na počátku devadesátých let se po řadě let strávených na penzi na nějakou dobu vrátil do Krejčova znovuotevřeného Divadla za branou. To ale byla skutečně ta poslední Patočkova štace.
Film Patočku nikdy naplno nevyužil. Před kameru se poprvé postavil v roce 1954 v krátkometrážním snímku Přiznání Václava Urbánka, práci na celovečerním filmu si ale vyzkoušel až po svém návratu do Prahy. Jako předseda MNV Jan Musílek se divákům představil v dramatu Zelené obzory a do konce šesté dekády si stačil ještě zahrát ve filmu Směšný pán. V sedmdesátých letech se připomenul coby sir Arthur Conan Doyle na obraze v komedii Touha Sherlocka Holmese. Teprve osmdesátá léta mu přinesla více nabídek. Hlídačem na stavbě byl ve filmu Jen tak si trochu písknout, malířem Josefem Ladou v Kaňce do pohádky, vrátným ve Větru v kapse, Dražilem v Záchvěvu strachu a Elsnerem ve Stínu kapradiny. Jeho patrně nejznámější rolí na stříbrném plátně byl umírající děda Pašek v komedii Fešák Hubert. V roce 1989 si v komedii Nemocný bílý slon zahrál staříka. Zajímavostí je, že Patočka díky své fyziognomii hrál různé staříky, kmety, dědky a mrzuté důchodce snad od počátku své kariéry, nikoliv jen na jejím konci.
Se Sovou si tykal
Daleko štědřejší byla k Josefu Patočkovi televize. Objevil se v celé řadě inscenací a seriálů, které byly u diváků vždy velmi oblíbené a herce tak dostávaly do širšího povědomí. Poprvé si Patočka práci na takovém seriálu vyzkoušel v roce 1968, kdy získal jednu z menších rolí v legendárních Sňatcích z rozumu. Od té chvíle vstupoval jako seriálový hrdina na obrazovky pravidelně. Diváci si jej jistě pamatují z role Humlova pražského lékaře ze seriálu Chalupáři. Lékařem se stal i v Nemocnici na kraji města, tentokráte ovšem rovnou krajským neurochirurgem MUDr. Františkem Kuthanem, jedním z mála, kdo si v seriálu tyká s primářem Sovou.
V roce 1979 se Josef Patočka ocitl ve velmi odlišné roli. V seriálu o řidičích kombajnů, Plechová kavalerie, si zahrál dědu Punčocháře. Do role přitom naskočil na poslední chvíli, v době, kdy byl již seriál roztočen. Původně byl do úlohy dědy Punčocháře obsazen Josef Beyvl. Dokonce již začal natáčet, ale po pár natáčecích dnech náhle zemřel, narychlo tak musel být zajištěn jiný herec a volba padla právě na Josefa Patočku. Jedna scéna s Beyvlem však v seriálu přece jenom zůstala. Když se kombajnéři po deštích vrací zpátky z domovů a jsou v mumraji na dvoře JZD, tak je místo Patočky vidět právě Beyvl.
Byl součástí nekonečného rozhlasového seriálu
Patočka se několikrát objevil i v populárních Bakalářích, hrál ve Stříbrné pile, Muži na radnici, Okresu na Severu či v seriálu o celnících Ve znamení Merkura. Jeho posledním seriálem byl Hotel Herbich.
Díky svému charakteristickému hlasu se Josef Patočka uplatnil v dabingu a v rozhlase. S tím začal spolupracovat již v padesátých letech a starší posluchači si jej mohou pamatovat z nekonečného seriálu Jak se máte Vondrovi?, který se vysílal každou sobotu.
Josef Patočka byl velmi aktivní až do vysokého věku. Ještě v roce 1993 si zahrál ve filmu Konec básníků v Čechách. Zemřel 15. října 1998 v Praze, těsně před svými osmdesátými čtvrtými narozeninami.
Zdroje:
