Článek
Kdo z pamětníků by nemiloval celní kontroly, nekonečné hodiny trávené na hranicích, kde celníci obětavě bránili socialistické zřízení tím, že hledali pašované valuty pod poklicemi aut. Sem tam tedy nalezli i nějaký ten pašovaný kradený umělecký předmět či natrefili na jinou trestní činnost, jako kupříkladu na převážení drog, aby jim člověk jen nekřivdil. Jejich někdejší činnost připomíná dobově poplatný seriál Ve znamení Merkura. V pěti uzavřených epizodách diváky seznamoval s prací ceníků. Každý díl měl nějaký detektivní námět, ať již šlo o již zmíněné drogy, loupež cenných mincí, spolupráci na vyšetřování krádeže historických předmětů či pašeráky. Nechyběla ani vražda. V menší míře seriál ukazoval každodenní rutinu na celnici, spočívající v důkladné celní kontrole cestujících a jejich automobilů. To, jak tehdy celníci hledali nelegální valuty, byli kvůli tomu schopni rozebrat polovinu auta, činí seriál dílem s výraznou vypovídající hodnotou. Ve své době tyto záběry měly zajisté diváka ujistit, že přes hranice nepronikne ani marka, a odradit jej od nápadu nezaevidovanou cizí měnu převážet.
Scénárista se podílel na akci Kámen
Seriál natočil režisér František Filip podle scénáře Ivana Gariše. Pod tímto pseudonymem se ve skutečnosti skrýval jistý Antonín Prchal, příslušník Státní bezpečnosti, na přelomu let 1951 až 1952 krátce dokonce její velitel. STB zůstala v jeho působnosti coby náměstka ministra národní bezpečnosti a později dokonce prvního náměstka ministra vnitra. Podílel se na provokacích STB, jako byla nechvalně proslulá akce Kámen, a na vykonstruovaných procesech, mimo jiné na procesu s Rudolfem Slánským. V roce 1963 byl za svoji účast na nezákonných praktikách STB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku byl propuštěn. Podle jiného příslušníka STB, Josefa Frolíka, pozdějšího emigranta, byl Prchal za okupace „mladíkem s podezřelou minulostí a rozsáhlým kriminálním rejstříkem“, o kterém „staří příslušníci kriminální služby vyprávěli, že byl ve válce pasákem a že profesionálně tančil v Lucerna baru“ a který „měl prý úzké kontakty k SS-Obersturmbannführerovi Wilhelmu Leimerovi“. Frolíkova věrohodnost je zpochybňována, nicméně Prchalova činnost za okupace nebyla nikdy objasněna a jeho služební horlivost a poválečné aktivity, včetně terorizování civilních obyvatel německé národnosti, by mohla svědčit o tom, že měl mnoho másla na hlavě.
Československá cedule upozorňující na vstup do hraničního pásma
V sedmdesátých letech bylo již vše zapomenuto a Antonín Prchal se pod výše zmíněným jménem Ivan Gariš prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů. Byl mimo jiné scénáristou Herzova filmu Buldoci a třešně, kde si rovněž zahrál mafiána. Z jeho pera vyšel právě i scénář k seriálu Ve znamení Merkura.
Celnice Švandová se vyznala
Zahrála si v něm celá plejáda vynikajících herců, jak bylo v té době u podobných děl zvykem. Hlavní role se ujal Jaromír Hanzlík, který si zahrál Karla Hradiláka, nováčka na hranici a již třetího z generace celníků ve své rodině. Hradilák nastupuje do Hřenska, zprvu není moc šikovný, ledacos přehlédne, ale zaučuje jej mladá atraktivní kolegyně v podání Jany Švandové, a ta se v práci na celnici vyzná. Samotný Hradilák si ale brzy vyslouží uznání. Stane se tak poté, co na hranici přijede ze zahraničního zájezdu jazzová kapela a pro celníky uspořádá malý koncert. Karel si všimne, že altsaxofonista jen markýruje. Sám amatérsky hraje na saxofon, nástroj si proto vypůjčí a objeví v něm větší množství drog. Do děje od prvního dílu vstupuje také motiv jeho počínajícího vztahu k Jolaně Novotné, dívce, které náhodně půjčil na nádraží peníze, a která jak se v průběhu děje ukáže, je zapletena se závadovou mládeží. Hraje ji Eva Hudečková. Kromě ní zde diváci mohli spatřit kupříkladu Stellu Zázvorkovou, Kateřinu Macháčkovou, Václava Postráneckého, Alenu Vránovou, Jiřinu Štěpničkovou, Petra Haničince, Josefa Somra, Otu Sklenčku, Ilju Racka, Josefa Vinkláře, Jozefa Adamoviče, Vlado Müllera, Vieru Strniskovou, Soňu Valentovou a mnohé další.
Seriál se natáčel především v Hřensku
Natáčelo se zčásti na hraničních přechodech. Diváci tak mohli spatřit celnici ve směru do Německé demokratické republiky v Hřensku, přechody s Německou spolkovou republikou v Pomezí, Rozvadově, Železné Rudě a Strážném. Dále se zde objevila celnice v Petržalce na hranicích s Rakouskem a celnice u přechodů do Polska v Harrachově a Náchodě. Částečně se točilo rovněž v československém vnitrozemí, se kterým byly jednotlivé celnice spojeny dějovou linkou.
Zdroje:
