Článek
Sylva pocházela z lepší rodiny. Její otec byl vysokým armádním důstojníkem. Narodila se dne 31. srpna 1921 v Plzni a nechyběl jí temperament. Milovala divadlo a biograf a od malička snila o tom, že se stane herečkou. Rodiče jí v tom nebránili. Sylva byla dívkou činu a dělala vše pro to, aby si svůj velký sen splnila. Již v roce 1935 se jí poprvé podařilo proniknout na filmové plátno. Objevila se coby Nanynka v hudebním romantickém dramatu režiséra Miroslava Cikána Král ulice. Po boku populárního písničkáře Karla Hašlera si tehdy teprve čtrnáctileté Sylva i zazpívala.
Začínala v Kladně
V roce 1936 se Sylva přihlásila ke studiu herectví na pražské konzervatoři. Ve stejné době ji režisér Svatopluk Innemann obsadil do role studentky Anny Fričové v romantické komedii Sextánka. O rok později si díky Hugo Haasovi zahrála jednu ze studentek v komedii Děvčata, nedejte se! Ocitla se tu po boku těch největších hvězd té doby, jako byl již zmíněný Hugo Haas či Adina Manlová. Díky studiu Sylva musela ale práci pro film omezit. Diváci ji nicméně mohli spatřit v menší úloze naivní Slávinky Smrčinové v populární komedii Dívka v modrém.
Konzervatoř dokončila v roce 1940 a nastoupila na jednu sezónu do Městského divadla v Kladně. Ve stejné době dostala další malou filmovou příležitost. V komedii Panna ztvárnila postavu dcery architekta Krocíka Mileny. V roce 1946 odešla z Kladna do Vinohradského divadla, kterému již zůstala věrná až do konce okupace. Po osvobození působila jednu sezónu na scéně D46, která se stala poválečným pokračováním slavného divadla D34 E. F. Buriana. Z finančních důvodů ale znovuotevřená scéna nepřežila déle než jednu jedinou sezónu. Od roku 1946 proto Sylva Langová hrála v Divadle 5. května. Vynikla tu coby představitelka temperamentních a kurážných dívek a za své výkony sklízela zasloužené ovace.
Zazářila po boku Oldřicha Nového
V roce 1946 si zahrála Martu Vondrovou v Cikánově dramatu o protinacistickém odboji Hrdinové mlčí. Následující rok 1947 se stal pro Sylvu Langovou přelomovým. Právě tehdy totiž získala svoji první a zároveň bohužel i poslední velkou hereckou úlohu. V bláznivé komedii zasazené do doby secese, která nesla název Parohy, propůjčila svoji tvář Zuzaně, ženě žárlivého Viktorina, jenž se stane nedobrovolným majitelem mohutného jeleního paroží. Hereckým partnerem jí tentokráte byl sám Oldřich Nový.
Snad právě v této době se mladá herečka provdala za Otto Ballona, který býval před válkou členem činohry brněnského Národního divadla a dvakrát se mihl i před filmovou kamerou. Na hereckou kariéru ale záhy rezignoval a stal se raději lékařem. O jeho svazku s krásnou Sylvou není nic bližšího známo, ví se jen to, že se jednalo o pouhou epizodu. Zda za předčasným koncem stálo to, že si manželé neporozuměli, nebo skutečnost, že Sylva po únorovém převratu zatoužila žít v zahraničí, není známo. Ví se jen to, že Sylvě se i tentokráte splnil sen. Po rozvodu s Ballonem se znovu provdala za Angličana Davida Williamse, odešla s ním do Velké Británie porodila mu dvě děti, syna Mishu a dceru Katrin. Někdy se ale také uvádí, že starší syn byl Ballonovým dítětem a Williams jej pouze adoptoval.
Muži ji obdivovali
Zatímco jiné herečky po emigraci na západ na svoji kariéru rezignovaly, Sylva se rozhodně nechtěla vysněného povolání vzdát. Rychle vypilovala angličtinu a začala znovu hrát divadlo. Ztvárnila rovněž několik vedlejších filmových postav. V padesátých letech rozšířila svoje působiště i na televizi a stala se často obsazovanou tváří seriálů. Britové jí začali přezdívat východoevropská Marilyn Monroe. Je ovšem třeba podotknout, že zdejší kritici neznali kvality hereček za železnou oponou a jejich hodnocení tak bylo poněkud nadnesené.
Sylva však disponovala skutečně mimořádnou krásou a nechybělo jí ani charizma. Muži jí doslova leželi u nohou. Přesvědčil se o tom i Pavel Landovský, který se s ní setkal v roce 1989, když v Západním Německu točil drama o osudu českého intelektuála po emigraci Follow Me. „Sylva byla diva v tom pravém slova smyslu. Přišla do místnosti, prošla se, zůstala stát a každý o ní okamžitě věděl… Měla obrovské charisma,“ zavzpomínal v jednom z pozdějších rozhovorů. Nebylo to ale jeho první setkání s krásnou herečkou. Poprvé ji spatřil ještě před svým odchodem do emigrace. „Byli jsme jednou s divadlem na zájezdu v Británii a Jirka Kodet se do Sylvy úplně zbláznil. Pořád kolem ní lítal, Jirka Hrzán taky. Oba je Langová naprosto uhranula,“ přibližoval tehdejší události Landovský.
Vyzkoušela si i režii
Sylva Langová se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začala věnovat rovněž divadelní režii pro českou a slovenskou exilovou komunitu. Přivedl ji k tomu Jára Kohout, který si chtěl v Londýně zahrát hajného Štětivce v komedii Na tý louce zelený. Paradoxně nakonec v představení nehrál, zabránila mu v tom nemoc. Na jevišti jej tehdy zaskočil někdejší tankový velitel Československé obrněné brigády a dlouholetý divadelník Rudolf Čapek. Premiéra se konala v květnu roku 1979 a Sylvě se režie okamžitě zalíbila a pokračovala v ní i nadále. Byla hrdou Češkou a podílela se i na celé řadě kulturních akcí pro krajany. Spolupracovala také s českou sekcí BBC a vysíláním Svobodné Evropy. Do Československa pomáhala posílat běžně nedostupné léky.
Po převratu se jí splnil poslední velký sen. Vrátila před kameru v českém filmu. V roce 1998 ztvárnila postavu vitální babičky hlavního hrdiny v tragikomedii Postel. Simona Peková před časem novinářům prozradila, že když Sylvu Langovou režisér Oskar Reif oslovil, byla štěstím celá bez sebe a nechala si udělat nové zuby a upravit obličej. Když přišla na plac, zdála se Reifovi příliš mladá. Nic už se s tím ale nedalo udělat. Sylva Langová ve filmu předvedla mimořádný výkon a dočkala se nominace na Českého lva. Film, který byl natočený černobíle na širokoúhlý formát, byl navíc v roce 1999 oceněn na festivalu v Seattlu a uveden i v Týdnu kritiky na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.
Sylva Langová byla veřejně činná ještě po osmdesátce. Nakonec ji až vážná a těžká nemoc donutila, aby se stáhla do soukromí. Zemřela v Londýně dne 15. ledna 2010 ve věku 89 let.
Zdroje:
