Článek
Jaromír, nebo také Mirek, jak mu přátelé říkali, se narodil dne 22. července 1943 v pražském Zahradním Městě. Hudební talent podědil po mamince, učitelce na hudební škole. Tatínek byl lékař a rád by býval viděl, kdyby se i synek vydal v jeho šlépějích. Prý ale až příliš tlačil na pilu. „Táta si přál, abych byl doktor. Tak moc chtěl, abych studoval medicínu, až mně to znechutil. Natruc jsem si vybral učení. Děda měl kovárnu, ve které mě naučil, že na ruce se člověk může spolehnout víc než na cokoliv jiného. Lékařem se stal aspoň bratr.“ Jaromír se vyučil nástrojařem. „Zpracovávali jsme formy, ve kterých se pak třeba vyráběly blatníky k autům a další díly,“ přibližoval svůj obor novinářům. Ve stejném podniku se mimo jiné vyučil i o něco starší Karel Gott. V ČKD Jaromír následně také pracoval, jen tam nastoupil o čtyři roky později než slavný sběratel zlatých slavíků.
Ke slávě mu dopomohli kamarádi
Jaromír Mayer měl krásný hlas i nadání. Okolí to o něm vědělo a když mu bylo osmnáct let, parta, se kterou chodil tancovat, ho přihlásila do pěvecké soutěže pro mladé talenty, jíž v kavárně Alfa pořádal Svaz mládeže. Tu sice nevyhrál, skončil čtvrtý, ale nezůstal nepovšimnut. Soutěžící tehdy doprovázel orchestr Jana Havlíčka, ze kterého právě odcházel Gott. Uvolněné místo bylo nabídnuto Mayerovi.
Jaromír s Havlíčkovým orchestrem začal zpívat a zároveň se rozhodl pro studium na konzervatoři. Tady se sblížil s o několik let starší Vilmou Volkovou, následně známou pod uměleckým příjmením Vrchotová-Mayerová, pozdější sólistkou ASU a hvězdou legendárních Kučerovců. Vzali se v roce 1962 a krátce na to se jim narodila dcera Andělka, všestranně nadaná dívka, která hrála v různých skupinách na klávesy a v pozdější době i se svým otcem a matkou. V roce 1968 s tátou nazpívala známou písničku Táto, táto, která byla reakcí na srpnové události roku 1968. Byla členkou dívčí kapely Panika, která se na konci devadesátých let rozpadla. Již dávno předtím se ale rozpadlo manželství jejích rodičů. Údajně se tak stalo proto, že měli jen jednu místnost v malém bytě, který sdíleli s rodiči Vilmy. Roli mohl však sehrát i věkový rozdíl.
Semafor mu neseděl, našel tu ale lásku
Jaromír Mayer konzervatoř nedokončil. Vyhodili ho, neboť po večerech zpíval s různými orchestry po barech a kavárnách. Na studia mu nezbýval čas. Školní neúspěch jej ale nezbrzdil v rozletu. V roce 1963 začal hrát s bigbeatovou kapelou Mefisto, která jako první přešla na scénu hudebních divadel. Společně s Mefistem Jaromír nazpíval hit Temný stín. Poté se jejich cesty rozešly a Mayer zamířil do Semaforu. Tady se mu příliš nelíbilo, seznámil se tu ale s Karlem Vlachem. „Nebyl jsem nikdy dobrý herec a hudba byla v Semaforu až na druhém místě. Pro mě byla vždycky hudba na prvním místě. Když jsem ze Semaforu odcházel, zeptal se mě Vlach, co budu dělat. Na to jsem mu s mladickou drzostí odpověděl: Pane Vlachu, budu jezdit s vámi!“ Jak řekl, tak se také stalo. S Vlachem nazpíval krásné písničky a stal se jedním z nejpopulárnějších zpěváků dekády.
Podruhé se také oženil. V Semaforu se seznámil s o čtyři roky starší a již velice slavnou Zlatou slavicí Evou Pilarovou. Také ona již za sebou měla jedno manželství. Jazzový hudebník Milan Pilar ji a malého syna Milana opustil po dvou letech manželství a emigroval do Západního Německa. Eva a Jaromír spolu nazpívali několik duetů, z nichž nejznámější jsou Pochval strom za zelený listí, Hřej mě, Venku je sníh a mráz či Rozhoupej zvony nad námi. Ty jejich zvony se rozhoupaly v roce 1968 v Paříži. Patřili k prvním, kdo si nechali nahlédnout do soukromí, což bylo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let velmi neobvyklé. Měli i svůj vlastní pořad, který se natáčel u Evy na chalupě. Pamětníci si jistě vzpomenou, že zlé jazyky tvrdily, že Jaromír si Evu vzal účelově, aby se za její pomoci dostal na výsluní. Ti, co Mayera znali, s tím ale nesouhlasili. Zpěvák prý takový nebyl. Byl svým způsobem osobnost, všestranný a talentovaný, navíc krásný mužský a chlap každým coulem. Jen tak nic si nenechal líbit. Jednou se v domě Barikádníků chtěl prát se dvěma chuligány, kteří se snažili vypískat Evu Olmerovou. Srovnal je během chvíle.
Eva si kdysi pro tisk posteskla: „Většina chlapů neunese, když je manželka úspěšnější….“ To zřejmě nebyl ale pravý důvod rozvodu. Jaromír naopak mluvil o klasické ponorce. „Už to trvalo dlouho. Tři roky spolu, sedm dní v týdnu v kuse, bez pauzy. Žádná dovolená. Člověk byl unavený. A stačilo to. Rozešli jsme po dohodě. Nikdo z nás po druhém neházel špínu.“ Ve skutečnosti si patrně nebyli souzeni, nepanovala mezi nimi láska, jen zamilovanost, která jednoho dne odezněla. Manželství skončilo v roce 1971 rozvodem.
Nakonec opustil vlast i zpěv
Nějaký čas Jaromír s Evou ještě vystupoval. V roce 1972 se ale vydal na sólovou dráhu. Vzal do ruky kytaru a s Malým přítelem z města N objížděl po republice klubové pořady, vystupoval v televizi v hudebních pořadech, často byl hostem kapely svého kamaráda Antonína Gondolána. Malý přítel z města N měl obrovský úspěch. Prodalo se více než dvě stě tisíc výlisků s touto písničkou. Mayer se v popředí zájmu udržel po celá sedmdesátá léta, čemuž dopomohly i další hity, především písnička Hospůdko známá, kterou v originále zpíval holandský zpěvák Vader Abraham, ale známější je přepracovaná francouzská verze Joe Dassina. V osmé dekádě se pop music měnila a dosud populární zpěvák se záři reflektorů začal vzdalovat.
V té době byl již podruhé ženatý s redaktorkou Radkou Machovou, s níž má dceru Lucii a syna Martina. Žili společně ve Slivenci. Pomalu a jistě ale začali přemýšlet o emigraci. „Bolševici a estébáci ho snad trápili kvůli jeho otci. Jeho žena Radka měla rodiče v tehdejším Západním Německu a nikdy je za nimi na návštěvu nepustili dohromady. Svůj odchod připravoval rok. Žena s dětmi odjela do Německa k rodičům a jemu se podařilo v tu dobu vycestovat do Jugoslávie, ze které složitým způsobem přejel do Německa,“ vzpomínal na okolnosti Mayerova odchodu před lety v jednom z rozhovorů Karel Černoch. Mayerovi nejprve zakotvili v Německu, nakonec se usadili v kanadském Edmontonu, kde někdejší zpěvák začal pracovat u olejářské společnosti. Muziku ale úplně na hřebík nepověsil. V pátek a v sobotu vystupoval s místní kapelou. Do rodné země se začal vracet až v poslední době. Opět i koncertuje a jakmile se objeví na pódiu, diváci ho vítají bouřlivým potleskem.
Zdroje:
