Článek
David Niven nebyl jen držitelem Oscara a jednou z největších hvězd zlaté éry Hollywoodu. Byl to muž, jehož skutečný život byl možná ještě zajímavější než role, které hrál.
Otčíma rád neměl
Narodil se prvního březnového dne roku 1910 v centru Londýna do rodiny vyšší střední třídy. 1. březen je svátkem svatého Davida, a tak právě po tomto světci dostal své jméno. Byl nejmladším dítětem v rodině. Měl ještě dvě starší sestry a bratra. Jeho otec se jmenoval William Edward Graham Niven. Matka Henrietta Julie, rozená Degacher, dcera armádního důstojníka, pocházela z Walesu, a když Davidův otec padl v roce 1915 v bitvě o Gallipoli, provdala se poměrně záhy za konzervativního politika a diplomata Sira Thomase Comyn-Platta. Šířily se ale klepy, že se Sir Thomas s Henriettou scházel ještě za života jejího manžela a dost možná byl Davidovým skutečným otcem právě on. Nasvědčovala tomu prý i podoba a sám Niven údajně odhalil, že věděl, že Comyn-Platt je jeho skutečný otec, rok před svou vlastní smrtí v roce 1983.
Ať již to bylo jakkoliv, jedno je jisté. David Niven tohoto muže v lásce nikdy příliš neměl, mluvil o něm zásadně jako o strýčku Tommym a žádné vřelé vztahy mezi nimi rozhodně nepanovaly. David s otčímem naštěstí nemusel trávit mnoho společného času. Vzdělával se, jak se na správného britského gentlemana sluší, na internátních školách. Ani tady ale neměl na růžích ustláno. V pamětech vzpomínal na šikanu, izolaci a týrání, které jako šestiletý zažil. Uvedl, že starší žáci pravidelně napadali mladší chlapce, zatímco učitelé nebyli o moc lepší.
O to víc si David užíval prázdniny, které trávil v Rose Cottage v Bembridge, na ostrově Wight, kde se rodina usídlila poté, co prodala dům v Londýně.
David Niven v roce 1939
Toto místo budoucí filmový herec nadevše miloval. „Bylo nutné, aby byl dům v Londýně prodán a naše trvalá adresa byla nyní taková, jak bylo inzerováno – chata, která měla pověst nespolehlivého domu. Když foukal východní vítr, přední dveře se zasekly, a když foukal západní vítr, zadní dveře nešly otevřít – zdálo se, že je drží ukotvené k zemi jen společná váha rodiny. Zbožňoval jsem to a byl jsem tam šťastnější, než kdekoliv dříve. Zejména proto, že se se vzácným zábleskem geniality moje matka rozhodla, že o prázdninách bude sama se svými dětmi. Strýček Tommy byl vyloučen – nevím, kam šel – do Carlton Clubu, myslím,“ uvedl David ve svých pozdějších pamětech. Jedním z důvodů, proč se mu zde tak líbilo, byla skutečnost, že matka svým dospívajícím synům poskytla absolutní volnost. Nechala vybudovat přístavbu k zadnímu domovnímu traktu, sestávající ze dvou ložnic a koupelny, jíž se záhy dostalo přezdívky Křídlo hříchu. Mladí pánové se tak mohli vracet v jakoukoliv noční dobu a v jakémkoliv stavu, aniž by kohokoliv svým příchodem vyrušili ze spánku.
Z armády utekl
Dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že z Davida Nivena bude jednou slavný herec. Jeho osud měl původně vypadat úplně jinak. Po završení středoškolské docházky studoval na Královské vojenské akademii v Sandhurstu, kde si vštípil ono později pověstné vystupování důstojníka a anglického džentlmena. Nicméně po dokončení akademie v britské armádě vydržel pouhé dva roky. Sloužil na Maltě a v Doveru u lehké pěchoty. Jenže armádní život jej v meziválečných mírových časech k smrti nudil. Byl sice povýšen na poručíka, příležitost k dalšímu postupu ale neviděl. Jeho konečné rozhodnutí rezignovat přišlo po dlouhé přednášce o kulometech, která mu narušovala plány na večeři s obzvlášť atraktivní mladou dámou. Na konci přednášky se řečník zeptal, zda jsou nějaké otázky. Niven se ozval: „Mohl byste mi říct, kolik je hodin, pane? Musím stihnout vlak.“ Pro neposlušnost se záhy ocitl ve vězení, kde dle svých vlastních vzpomínek vypil s dozorčím láhev whisky a posilněn alkoholem utekl pryč oknem.
David Niven a Loretta Young
Odcestoval do Ameriky a po sérii bizarních zaměstnání – včetně praní špinavých peněz v období prohibice a prodeje nekvalitního alkoholu – skončil v Atlantic City, kde vystupoval v rodeu. Bydlel v podnájmu u Belzerů, jedna z jejich dcer - Gretchen - byla známou hollywoodskou hvězdou, Lorettou Young. Díky ní David již v roce 1932 účinkoval v komparzu v jednom z hollywoodských westernů. Chybělo mu ale pracovní povolení i povolení k trvalému pobytu a po návštěvě imigračních úředníků musel USA kvapem opustit. Odešel do sousedního Mexika, kde se živil čištěním a leštěním pušek pro Američany, kteří sem přijížděli na lov křepelek. Jakmile z Anglie obdržel příslušné dokumenty, požádal na americkém konzulátu o povolení k trvalému pobytu, získal ho a vrátil se do USA.
Znovu začal filmovat. Centrální casting si ho zařadil jako anglosaský typ číslo 2008. U jeho jména prý stálo „prozatím nepoužitelný, ale má skvělý britský přízvuk“. David se ale nevzdal. Ještě nějakou dobu hrál křoví, ale již v roce 1935 dostal drobnou úlohu ve filmu Vzpoura na lodi Bounty s Clarkem Gablem v hlavní roli. Společnost MGM s ním následně podepsala smlouvu a jeho herecká kariéra se začala slibně rozjíždět. Jednu z prvních významnějších rolí získal ve válečném snímku Útok lehké kavalérie, v němž si zahrál společně se svým přítelem Errolem Flynnem. Nechtěl ale zůstat zařazený ve škatulce herců dobrodružných snímků, a tak již v roce 1939 přijal nabídku zúčastnit se natáčení romantické komedie Svobodná matka, o rok později se divákům představil v komediálním snímku Raffles, v němž si zahrál džentlmenského zloděje.
Do armády se vrátil
Den poté, co Británie v roce 1939 vyhlásila válku Německu, se Niven vrátil domů a znovu se připojil k britské armádě. Byl jediný mezi britskými hvězdami v Hollywoodu, kdo to dokázal. Mimo jiné byl nasazen ve Skotsku u britských Commandos. Dosáhl hodnosti podplukovníka a fungoval jako styčný důstojník mezi Brity a Američany. U armádního filmu se stal jedním z protagonistů klamné akce, jež měla Němce přesvědčit, že Spojenci chystají vylodění ve Středomoří. Skutečného vylodění v Normandii se pak osobně zúčastnil coby člen zvláštní jednotky Phantom Signals Unit, která měla zásluhy na lokalizování nepřátelských pozic a na aktuálním navádění bojových jednotek. Jako vyšší důstojník měl svého vlastního vojenského sluhu, a tím nebyl nikdo jiný než budoucí představitel Poirota Peter Ustinov.
David Niven v roce 1948
Ve své autobiografii herec vzpomínal i na soukromé rozhovory s Winstonem Churchillem. Niven se s Churchillem poprvé setkal na večeři v únoru 1940. Churchill ho vyzdvihl z davu a řekl: „Mladý muži, udělal jsi skvělou věc, když jsi se vzdal svojí filmové kariéry, abys bojoval za svoji vlast…bylo by opovrženíhodné, kdybys tak neučinil.“ Po válce byl Niven osobně vyznamenán generálem Dwightem Eisenhowerem, obdržel z jeho rukou vysoké státní vyznamenání Legion of Merit. O svých válečných hrdinstvích ale mluvil málokdy a s obrovskou pokorou. Když se ho po válce ptali na jeho zásluhy, s typickým humorem odpovídal: „Hlavně jsem se snažil, aby mě nikdo nezastřelil.“
Za krátký výstup nejvyšší ocenění
Po válce se Niven vrátil do Spojených států a začal opět filmovat. Jeho popularita od té chvíle raketově rostla. Diváci po celém světě si ho zamilovali jako noblesního dobrodruha Philease Fogga ve velkofilmu Cesta kolem světa za 80 dní. Největší profesní triumf však přišel v roce 1958 se snímkem Oddělené stoly. Niven zde ztvárnil falešného majora Pollocka, muže skrývajícího velké tajemství. Na plátně pobyl přesně patnáct minut a třicet osm vteřin, což představovalo do té doby nejkratší čas, který kdy herec dokázal přetavit v Oscara.
Nezapomínal ale ani na svoji rodnou zemi a čas od času si s zahrál v některém z anglických filmů. Divákům se tak nesmazatelně zapsal do paměti jako neodolatelný sir Charles Lytton v legendární komedii Růžový panter, kde sekundoval Peteru Sellersovi. Výraznou stopu zanechal také ve francouzské kinematografii. Po boku Belmonda a Bourvila se objevil v komedii Velký šéf a právě on byl oním titulním hrdinou, který má mozek tak velký, že při přemýšlení mu pod jeho tíhou padá hlava na stranu.
Chybělo jen málo k tomu a David Niven se stal prvním Jamesem Bondem. Fleming na něj údajně myslel již při psaní knihy. Osobně mu dokonce zaslal jeden výtisk. Nakonec mu tato ikonická role bohužel unikla. O několik let později si však přece jenom zahrál v bondovské parodii Casino Royale.
V osobním životě se mu nedařilo
Ke konci svého života slavil Niven úspěch také jako spisovatel. Jeho paměti The Moon's a Balloon byly považovány za jedny z nejvtipnějších a nejzajímavějších v Hollywoodu, byť jeho osobní účast na řadě zde uváděných historek byla později zpochybněna. Přiblížil v nich ale i nemálo okamžiků ze svého osobního života, který byl plný zvratů.
Po krátkém bouřlivém románku si v roce 1940 vzal za manželku Primulu Susan Roll, dívku z aristokratické rodiny. Primula se stala matkou jeho dvou synů. Zemřela ale v pouhých dvaceti osmi letech, šest týdnů po svém příjezdu do Spojených států, na následky poranění mozku, když spadla ze schodů v sídle herce Tyrona Powera. Osudnou se jí stala hra na schovávanou, kterou se bavila společně s přáteli. Spletla si dveře do sklepa, za nimiž začínalo kamenné schodiště, s dveřmi na toaletu. Niven její smrt nenesl dobře, období po jejím skonu považoval za nejčernější ve svém životě a byl přesvědčen, že se zcela určitě zblázní. Ženám se ale rozhodně nevyhýbal a mimo jiné měl mít románek i s britskou princeznou Margaret.
Nakonec se rozhodl, že smutek musí vyléčit novým sňatkem. Dva roky po tragické události potkal překrásnou rozvedenou švédskou modelku a neúspěšnou herečku Hjördis Paulinu Tersmeden. Stačilo pouhých deset dní na to, aby se vzali. Nivenův přítel Peter Ustinov později tvrdil, že sňatkem s Hjördis chtěl uniknout před jinými vdavekchtivými ženami. „Rita Hayworth chtěla být další Paní Nivenová. Rita byla opravdu zábavná a nesmírně krásná. Měla nádherné zrzavé vlasy. David ji miloval, ale ne natolik, aby ji chtěl za svou ženu. Nevím, jestli miloval Hjördis, ale když se stala jeho paní, tak ho ochránila před všemi ostatními, které chtěly být jeho ženou.“
Navzájem se ničili
Když Niven Hjördis přivezl do Ameriky, všichni ji obdivovali. Dokonce ji jeden z časopisů označil za jednu z deseti nejkrásnějších žen v Hollywoodu a filmoví producenti ji zahrnuli nabídkami. Niven však začal zuřit: „Chtěl jsem manželku, ne další filmovou hvězdu.“ Své ženě filmování zakazoval s tím, že jejím hlavním zájmem má být on a jeho dva synové. Hjördis ho uposlechla, velmi rychle ale získala pověst líné ženy, co zůstává v posteli dlouho poté, co její dochvilný manžel odchází do ateliérů. Trpěla neúspěchem a své frustrace zaháněla pitím.
S druhou manželkou v roce 1958
David navíc neměl v úmyslu vzdát se jiných žen, nedokázal být monogamní. Několik měsíců po svatbě měl v New Yorku poměr s Grace Kelly. Hjördis to vyřešila tak, že sama začala hledat útěchu v náručí jiných mužů. Poštvala si tím proti sobě veřejné mínění. Následně začala trpět depresemi a panickými atakami. Niven si myslel, že nemoc jen předstírá. Ona sama to připisovala skutečnosti, že v dětství byla pohlavně zneužita jedním ze členů své rodiny. Snažila se mít děti, ale v polovině padesátých let prodělala sérii potratů a nakonec hysterektomii. Krizi manželství to jen prohloubilo. Nevěry pokračovaly na obou stranách. Hjördis nakonec odešla. Niven na toto období vzpomínal: „Věděl jsem, že musím manželství nějak zachránit, pokud ne kvůli sobě, pak pro kluky. Nemyslím si, že mi poděkovali za záchranu manželství. Neměli moc rádi svou macechu.“ Po čase se mu podařilo nějakým způsobem manželku přesvědčit, aby se k němu vrátila. Čekalo na ni ale nemilé překvapení. David si mezitím pořídil nemanželské dítě a přiměl Hjördis k adopci. V roce 1960 měl ve Švýcarsku poměr s osmnáctiletou dívkou, která otěhotněla. Dítě bylo teprve pár týdnů staré, když si ho Nivenovi osvojili. Všichni okolo byli přesvědčeni, že malá Kristina je skutečně adoptivní.
Byl by nejradši, kdyby umřela
Manželé se přestěhovali do Švýcarska a chvíli se zdálo, že se situace uklidnila. Pak nešťastná Hjördis začala znovu pít a brát prášky na deprese. Její psychický stav se čím dál tím víc zhoršoval. Malou Kristinu si ale oblíbila a později s Davidem adoptovala ještě jednu holčičku, Fionu. K psychické pohodě jí to ale nepomohlo. David díky dcerkám neviděl ze vztahu žádné východisko, tajně doufal, že se Hjördis zabije. Jednou v noci přišel domů a našel ji opilou ve vaně, neschopnou se dostat ven. Myslel si, že se utopí. Nedokázal by s tím ale žít. Nakonec se rozhodl, že ji přece jenom opustí. Chtěl jí to říct až po dokončení svého dalšího filmu, kterým byla slavná Smrt na Nilu. Ale zatímco byl v Egyptě, šestnáctiletá Kristina řídila auto svého přítele po zledovatělé švýcarské silnici a narazila do stromu. Utrpěla těžký úraz a osm dní byla v kómatu. Niven se z Egypta vrátil jako zlomený muž, odchod od Hjördis už nepřicházel v úvahu, nemohl rodinu rozbít. Ustinov, Nivenův kolega z filmu Smrt na Nilu, vzpomínal: „Najednou byl velmi křehký… Nikdy jsem ho takhle neviděl. Vždycky vypadal tak zdravě a silný, i když stárnul. Ale Kristinina hrozná nehoda ho přiměla zestárnout o deset let.“
Hjördis Paulina Tersmeden
Během jedné společné večeře Ustinov zjistil, že už to není ten sebevědomý a přátelský herec, kterého znal. Jeho ruce se trochu třásly a působil oslabeně. Kristina musela prodělat řadu operací, během nichž jí byl rekonstruován obličej. Pro Nivena byla celá situaci vysilující.
Zradilo ho zdraví
V roce 1979, krátce před svými sedmdesátými narozeninami, si poprvé stěžoval na neustálé křeče v pravém lýtku. O několik měsíců později, na výletě do New Yorku, ho při chůzi zasáhla hrozná bolest v noze. Podstoupil různé testy v Londýně, ale nic se neobjevilo. V lednu 1981 měl na slavnostním předávání filmových cen již i problémy s řečí. Nakonec ho syn přesvědčil, aby podstoupil důkladné lékařské vyšetření na proslulé klinice Mayo v Minnesotě. Pravda byla zdrcující. Davidovi byla diagnostikována amyotrofická laterální skleróza, nevyléčitelná nemoc, jež způsobuje odumírání nervových buněk, které ovládají svaly. Jednomu ze svých přátel se svěřil, že zná ve Švýcarku lékaře, který by mu dal injekci a navěky jej uspal. Chtěl odejít důstojně a o svém konci si rozhodnout sám. Nakonec se k tomu neodhodlal. Hjördis nebyla schopna se na něj dívat, starala se proto o něj zbožná irská sestra Katherine Mathewson. David ještě na konci života přemýšlel, že se přece jenom rozvede a od své ženy odejde i s dcerami. Neudělal to, prý si přál, aby si jej lidé zapamatovali jako jednoho z hollywoodských herců, kteří se nikdy nerozvedli.
Na počátku roku 1983 byl David Niven pod falešným jménem hospitalizován v nemocnici pro zdánlivé trávící obtíže. Po návratu na svoji chatu ve Švýcarsku se mu udělalo opět zle, do nemocnice se ale již vracet nechtěl a rodina jeho přání respektovala. Sotva stačil dokončit Kletbu Růžového pantera. V době natáčení mu bylo již velmi špatně rozumět a tak byl jeho hlas v postprodukci předabován, což se dozvěděl až ze společenských rubrik. Dne 29. července téhož roku vydechl naposledy. Úmyslně si prý tehdy sundal kyslíkovou masku.
David Niven v roce 1973
Vdova Hjördis se na jeho pohřbu objevila v podnapilém stavu, visící za paži monackého knížete Reiniera, který se s rodinou přátelil a přesvědčil ji, že se obřadu musí zúčastnit. Korunu všemu nasadila v následné závěti, ve které si vymínila, že za žádných okolností nechce po smrti spočinout vedle svého manžela ve švýcarské hrobce. Zcela jinak se během pohřbu zachovali nosiči z londýnského letiště Heathrow. Poslali ten největší věnec a spolu s ním i lístek, na kterém stálo: „Největšímu džentlmenovi, který kdy chodil těmito halami. Díky němu se i poslíček cítil jako král.“
Zdroje:
