Článek
Na svět přišel jako Gérard Marcel Louis Baraillé dne 2. listopadu 1931 ve francouzském Toulouse. Jeho otec byl inženýr a řídil jednu z místních továren. Matka vystudovala francouzštinu, latinu a řečtinu. Rodiče se poměrně rychle rozešli a matka se synem odešla do svého rodiště, města Montaubanu. Vrátila se ke studiu a stala se porodní asistentkou, později dokonce řídila porodnickou kliniku.
Umění porazilo medicínu
Když bylo Gérardovi patnáct let, objevil jazz. Po maturitě studoval na univerzitě v Toulouse, kde získal bakalářský titul. Poté se na dva roky zapsal na lékařskou fakultu, aby se stal porodníkem a nástupcem své matky ve funkci vedoucího kliniky. Chyběla mu ovšem skutečná motivace. Tíhl k divadlu a herectví. Školy proto zanechal, odešel do Paříže a začal navštěvovat Simonův kurz, nejlepší dramatickou školu té doby. Na školu a živobytí si vydělával jako jazzový pianista v nočních klubech. Sám si skládal písně.
Na jevišti debutoval v roce 1955 ve hře Oscara Wilda Vějíř Lady Windermere, uvedené ve známém divadle Hébertot. Ve stejné době dostal malou filmovou roličku v kriminálním dramatu Série noire. Jeho rozbíhající se kariéru na nějaký čas přerušila vojenská služba. Absolvoval ji v Alžírsku, kde právě v té době probíhala válka za nezávislost.
D'Artagnan mu přinesl slávu
Po návratu do civilu ztvárnil roli v romantické komedii Laskominy, která měla velký úspěch. V roce 1961 prošel výcvikem v šermu a zahrál si záletného barona Vallombreusa ve filmu Kapitán Fracasse. Ve stejném roce získal svoji životní roli. Režisér Bernard Borderie, který je mimochodem podepsán i pod filmy o Angelice, jej obsadil do role D'Artagnana do Tří mušketýrů. Borderie tím hodně riskoval, protože Gérard Barray byl stále prakticky neznámý. Sázka na neokoukanou tvář se mu ovšem vyplatila. Barray skvěle šermoval a v nebezpečných scénách odmítal kaskadéra.
Postava D'Artagnana z něj doslova přes noc udělala velkou hvězdu, stal se po Jeanu Maraisovi jedním z ikonických herců dobrodružného žánru. Zdatné šermíře a další podobné hrdiny si zahrál například ve filmech Scaramouche či Rytíř Pardallian. Francouzského piráta z napoleonských dob Roberta Surcoufa ztvárnil v romantickém snímku Tygr sedmi moří. V roce 1965 přijal naopak roli zápornou. V německo-francouzsko-italské koprodukci Poklad Aztéků a Pyramida boha slunce si zahrál bezskrupulózního šlechtice Dona Alfonsa.
Láska ho přivedla do Španělska
Během natáčení těchto filmů se setkal se sevillskou herečkou jménem Tereza Lorca, s níž se ještě téhož roku oženil. Nadále pokračoval v natáčení dobrodružných snímků a zahrál si i komisaře San Antonia v několika kriminálních dramatech. Navzdory skutečnosti, že řada jeho filmů se řadila mezi kasovní trháky, on sám to patrně vnímal jinak a na francouzskou kinematografii zanevřel. „Když žil ve Francii, natočil několik filmů, ale ty se moc nepovedly. Jeho vášní bylo být před kamerou, ale zklamal se a hodil ručník do ringu, takže jsme odjeli žít do Karibiku,“ vzpomínal hercův syn Julien. Barray žil s manželkou, synem a dcerou Marií v Americe jen krátce. „Moje matka byla typická Sevillanka, necítila se dobře a chtěla se vrátit do Španělska, a tak se koncem sedmdesátých let přestěhovali do Marbelly a otevřeli noční klub,“ vysvětloval Julián příchod svých rodičů na pobřeží Costa del Sol, kde se nejen stali populárními osobnostmi, ale také podpořili vznik Mezinárodního filmového festivalu v Marbelle, který však měl krátké trvání.
Marbella
Barray se ve Španělsku objevil v několika filmech a televizních seriálech. Španělští tvůrci sázeli na jeho elegantní vzhled a perfektní španělštinu s francouzským přízvukem. Výraznější roli doktora mu svěřil Alejandro Amenábar v dnes již klasickém filmu Otevři oči z roku 1997.
Života na slunném španělském pobřeží si Gérard Barray užíval plnými doušky. Společně s manželkou se stali pravidelnými hosty místních podniků. Bývali k vidění na večírcích a v nočních klubech po boku Seana Conneryho, Alaina Delona a dalších hvězd stříbrného plátna. Sami investovali do okouzlujícího hotelu Puente Romano, kde otevřeli Gérard Barray Club. Místo, které se nesmazatelně zapsalo na mapu noční Marbelly.
Gérard Barray zemřel dne 15. února 2024 v Marbelle ve věku požehnaných devadesáti dvou let. Místo svého posledního odpočinku nalezl na tamním hřbitově San Bernabé.
Zdroje:
