Článek
„…Odydávna tu ložírovali eném milostpáni! I sám jenerál Patlaj. Po tý patálii, u Dolní Žinčice. Potom ráno poudál nášmu dědkoj: ,Tož, bitvu sem presráál, ale dobro se vyspáál!'…“ Kdo by si nepamatoval větu, kterou krčmář ve Vyšných Vlkodlakách promlouvá k nově příchozímu hostu, hraběti Telekemu z Tölökö, v Lipského nesmrtelné komedii Tajemství hradu v Karpatech. Onoho osobitého krčmáře nesehrál nikdo jiný než Oldřich Velen, umělec, který byl ze všech českých herců nejčastěji obsazován do rozličných postav mluvících pravým či smyšleným dialektem. Byl v této disciplíně opravdovým mistrem.
Za války skončil ve vězení
Velen nebylo jeho skutečné jméno, v rodném listě měl napsáno Volek. Na svět přišel v brněnské čtvrti Tuřany dne 15. září 1921 do rodiny účetního asistenta finančního ředitelství v Brně. Maminka byla v domácnosti a měla ještě další dvě děti, byla to ale právě ona, kdo malého Oldřicha přivedl k ochotnickému divadlu. Cesta na prkna, co znamenají svět, nebyla však pro budoucího herce přímočará. V rodném městě nejprve studoval gymnázium v Kounicově ulici, poté jeho kroky zamířily na strojní průmyslovku. Teprve v roce 1938 nastoupil na Státní hudební a dramatickou konzervatoř.
Školu dokončil v roce 1942, to již za sebou měl velkou životní lekci. Za války se stal členem odbojové organizace Obrana národa, kdosi jej ale udal. V roce 1941 si pro něj přišlo gestapo a uvěznilo ho na Cejlu a posléze v Kounicových kolejích. Z Brna byl nakonec převezen do věznice v Německu. Po propuštění na svobodu byl totálně nasazen v rakouské továrně Kabelfabrik und Drahtindustrie AG, odkud se mu podařilo utéct zpět do protektorátu. Nějaký čas se ukrýval doma. Pak ale začal hrát v Jihočeském národním divadle, které v té době provizorně sídlilo v Táboře. Angažovat uprchlíka byl tehdy od ředitele Bohumila Kosteleckého kousek více než odvážný. V roce 1943 Velen přestoupil do pardubické Východočeské společnosti. Po osvobození se stal členem Městského divadla v Olomouci. V roce 1946 se oženil a s manželkou Sylvou Štursovou Velenovou měl dva syny, Petra a Pavla.
Začal jako rytíř
Čeští filmaři Oldřicha Velena objevili již v roce 1950. Na stříbrném plátně tehdy debutoval rolí rytíře Mladoty ve Steklého adaptaci Jiráskova Temna. Filmových nabídek postupně začalo přibývat a Oldřich se proto již v roce 1962 přesunul z Moravy do Prahy a stal se členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov, kde působil až do odchodu do penze. Na divadlo hned zcela nezanevřel a několik let ještě hrál v Divadle na zábradlí. Postupně jej práce na jevišti přestávala bavit a soustředil se pouze na filmové a televizní herectví.
Často hrál hostinské, funkcionáře nebo muže zákona. Kapitánem Rojem byl ve dvou detektivních komediích Jaroslava Macha Nahá pastýřka a Rakev ve snu viděti…, Buškem z Velhartic se stal v historické komedii Slasti Otce vlasti a obrstem Reznitzekem ve válečném dramatu Signum laudis.
Zářil jako bodrý venkovský strýc
Daleko více prostoru Velenovi však poskytla Československá televize. Divákům se do paměti patrně nejvíce zapsal výraznou rolí Jury Kláska v brněnském seriálu na motivy knih Zdeňka Galušky Slovácko sa nesúdí. Jakožto kumpán hlavního hrdiny Pagáča v podání Jozefa Kronera téměř nezmizel z obrazovky. Jednalo se o jeho největší hereckou příležitost. Natáčení se ale neobešlo bez komplikací. Velen trávil společně s Kronerem hodně času v místních sklípcích a členové štábu je často museli dlouho hledat. Nakonec to produkční vyřešil tím, že si opatřil brokovnici a před začátkem natáčení vyšel na náves a několikrát vystřelil do vzduchu. Rány byly slyšet i ve sklípcích po celé vesnici, a oba herci za chvíli přiběhli na plac.
Oldřich Velen později řekl: „Slovácko sa nesúdí s přítelem Jožou Kronerem, to byl pro nás životu nebezpečný televizní seriál!“ Podle něj to tenkrát bylo natáčení doslova na hranici života a smrti. „Ti strýci v dědinách si časem všimli toho, že nejsme na place věčně, že máme třeba také hodinu čas, a tak hned za námi – oni nám říkali strýcové, my jim také strýcové – a už zase: Strýcu Velene, pojď! Vem strýca Kronera a pojďte si k nám do sklípka zakrojiť! Bylo to pěkné, ale s námi to pak dopadlo špatně. Mně čtyři dny po natáčení museli vyhodit žlučník. Kroner si tam uhnal žaludeční vředy a mladičký režisér Petr Tuček, dokonce rodák z Kyjova, to znamená, že v sobě měl už generační protilátky, ten umřel na cirhózu jater.“
Herec se objevil ale i v dalších seriálech, například v Arabele, Cirkusu Humberto, Zlé krvi, Sanitce, Dobrodružství kriminalistiky či Panoptiku města pražského. Natáčel až do vysokého věku a stále si držel optimistickou a svéráznou moravskou povahu. Ve volném čase rád cestoval nebo pobýval na chalupě v Karlovce na Děčínsku. Po smrti manželky v roce 2008 žil sám v Praze a na konci života jej sužovala řada zdravotních problémů. Zemřel dne 4. května 2013, veřejnost se o jeho úmrtí dozvěděla ale až o několik týdnů později.
Zdroje:
