Článek
Josef Čáp je dnes již poněkud pozapomenut, v sedmdesátých a osmdesátých letech ale jeho pohlednou tvář vídalo televizní publikum pravidelně a nejedna divačka do něj byla platonicky zamilovaná.
Zářil především v inscenacích operet
Na svět přišel dne 6. března 1946 v Praze, kde také v roce 1967 vystudoval DAMU. Ještě coby student hostoval v Národním divadle, po škole nějaký čas působil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a na počátku sedmé dekády se opět vrátil na naši první scénu. Díky svému atraktivnímu zjevu vytvářel na prknech, co znamenají svět, zejména úlohy milovníků, které navíc umocňoval svým nádherným hlasem. Na filmovém plátně debutoval ve svých devatenácti letech jako titulní hrdina, zamilovaný vojín Standa Urban, v romantickém dramatu Zbyňka Brynycha Souhvězdí panny. Film ale jeho potenciál nikdy naplno nevyužil. Za svoji nedlouhou kariéru natočil Čáp pouze sedm filmů. Kromě zmíněného si ještě zahrál kupříkladu studenta Staška Kliku v dnes již prakticky neznámém československo – francouzském koprodukčním filmu režiséra Yvese Ciampiho Těch několik dnů…, který přibližoval dobu roku 1968, která byla bouřlivá u nás i ve Francii, nebo mladého básníka Jaroslava Seiferta v historickém dramatu Dvacátý devátý.
Daleko více příležitostí mu poskytla Československá televize. Rovnou ve dvou rozličných rolích se objevil v již zmiňovaném seriálu 30 případů majora Zemana. Jako frajerský lodník Hájek z Lodi do Hamburku laškoval s Květou Fialovou a coby podvodný řidič Falta v Křížové cestě říkal Bambuličko Blance Bohdanové. K vidění byl i v seriálech Byl jednou jeden dům, Nejmladší z rodu Hamrů, Chalupáři, Okres na severu či Zlá krev. Účinkoval i v řadě inscenací, jako například Paličova dcera či Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Jeho doménou však byly především hudební operetní inscenace. K hudbě měl vřelý vztah od dětství a dokázal ji vyjádřit činoherními prostředky. Z mnoha titulů, v nichž si zahrál, lze jmenovat Bratránka z Batávie, Polskou krev, Orfea v podsvětí či Zemi úsměvů. Posledně jmenovanou operetou se se světem kamer v roce 1986 definitivně rozloučil. Důvodem bylo jeho druhé manželství.
Pro syna byl králem
Josef Čáp byl ženatý dvakrát. Poprvé s hereckou kolegyní z Národního divadla, křehkou Klárou Jernekovou. Z tohoto svazku pocházel jeho jediný syn Filip, který se narodil v roce 1971. Josef i Klára ale byli natolik pracovně zaneprázdněni, že raději dítě svěřili do péče Klářiny matky. Vztah jim nevydržel dlouho, když byly synovi tři roky, šli od sebe. O několik let později Josef potkal slovenskou operní pěvkyni Gabrielu Beňačkovou a v roce 1984 zakotvil v manželském přístavu podruhé. Sňatek s operní divou jej vedl k přehodnocení profesního života. Zanechal herectví, vystudoval operní režii a do konce si života se věnoval této své nové profesi a manželčině oslnivé kariéře. Onen konec v jeho případě nastal bohužel velmi brzy. Zemřel 5. prosince 2001 v Praze po boji s těžkou nemocí. Bylo mu pouhých padesát pět let. Jeho syn Filip Čáp, herec a dabér, o něm v jednom z rozhovorů řekl: „Byl to krásný, vysoký, impozantní muž. Měl náročnou práci – byl herec a v Rakousku k tomu navíc vystudoval operní režii. Hodně díky tomu cestoval po světě. Plynně mluvil šesti jazyky. Když za mnou přijel, přinášel s sebou lákavou vůni dálek a samozřejmě i nějaké dárky, které zrovna u nás na trhu nebyly k dostání. Takže jsem se pak mohl před holkama vytahovat. Pro mne byl táta král!“
Zdroje:
