Článek
Herečka pocházela ze slavné a zároveň početné rodiny. Narodila se jako Marie Barbora Ženíšková dne 6. ledna 1909 v Praze ve Vršovicích. Jejím dědečkem byl slavný český malíř František Ženíšek. Otec Julius byl pro změnu podnikatel a majitel obchodu s automobily, později dokonce výhradní zástupce americké automobilky Ford Motor Company pro celé Rakousko-Uhersko. Výrazně se podílel na rozvoji automobilismu v českých zemích, především v oblasti nabídky nákladních a užitkových vozů. Matka Arnoštka, rozená Poppová, pocházela z Královských Vinohrad a byla dcerou sochaře Antonína Poppa.
Julius Ženíšek (vlevo) za volantem nákladního vozu na Václavském náměstí v Praze
Herců byla plná rodina
Máňa byla druhá nejstarší z pěti sester. Každá z nich se nějakým způsobem přiblížila herecké profesi. Erna a Jana se objevily v drobných rolích před filmovou kamerou. Anniným manželem se stal herec Břetislav Hrstka a Ludmilu si vzal herec Fred Bulín, vlastním jménem Bedřich Bulík. Ten do rodiny přinesl pořádnou porci smůly. Vyženil polovinu rodinné firmy, nebyl však úspěšným podnikatelem a stal se viníkem jejího pádu.
Máňa Ženíšková
Máňa byla od mládí velice činorodá, hrála házenou za S.K. Slávii, bavil ji tanec, chodila ráda do kina. V rodných Vršovicích studovala Vyšší dívčí školu. Její kamarádkou byla herečka Anny Ondráková a tato slavná filmová diva jí v roce 1924 dopomohla k první herecké příležitosti v tehdy ještě němém filmu. Máňa získala roli v komedii Chyťte ho! a náležitě toho využila. Byla velice pohledná, vyvinutá dívka s velkýma očima, navíc byla bezprostřední a přirozená. Ve filmu se rychle učila. Záhy díky těmto vlastnostem získala a také přijala další nabídky. Než vtrhl na plátna kin zvuk, stačila si zahrát ve filmech, jako byly Syn hor, Vdavky Nanynky Kulichovy, Pantáta Bezoušek, Loupežníci na Chlumu, Ve spárech upíra či Takový je život.
Dcera svého muže
Poslední jmenovaný film se natáčel v roce 1929 a herečka se v něm ocitla po boku svého budoucího manžela Theodora Pištěka. Zde se ve vzájemném vztahu nacházeli ale ve zcela odlišném postavení. Hráli otce a dceru. Theodor byl o necelých čtrnáct let starší, těžko by tak v reálném životě mohl být jejím otcem, měl ale mohutnou postavu a působil starším dojmem, než jaká byla skutečnost. Máňa v dramatu Takový je život sehrála svoji asi nejlepší filmovou kreaci. Zahrála si dceru udřené pradleny a jejího alkoholického manžela, uhlíře, právě v podání Theodora Pištěka. Dobová kritika ji vychvalovala do nebe. V postavení dcery svého muže se pak ocitla ještě několikrát.
O rok později se oba herci znovu setkali v historickém velkofilmu Svatý Václav, kde Máňa hrála Radmilu a Pištěk pohanského velekněze Košvana. Právě při natáčení tohoto snímku se konala herecká svatba. Máňa řekla Theodorovi své ano dne 19. března 1930.
Theodor Pištěk
Zvuk ustála, dala ale přednost rodině
Nástup zvukového filmu se pro mladou nadějnou herečku nestal problémem, na rozdíl od mnohých jiných jej zvládla se ctí. Účinkovala v něm hned v roce 1930. V komedii C. a k. polní maršálek si zahrála po boku slavného Vlasty Buriana, pro něhož to byl rovněž mluvený debut. Máňa ve filmu na diváka poprvé nejen promluvila, ale rovnou si i zazpívala. Připadla jí role Lili Přecechtělové, jíž chce její otec Theodor Pištěk provdat za hraběte Madáka v podání Čeňka Šlégla. Lili ale miluje poručíka Eberleho, jemuž svoji tvář propůjčil Jiří Hron. Do děje vstupuje i její svérázný strýček Procházka, kterého samozřejmě nehrál nikdo jiný než Vlasta Burian.
Máňa Ženíšková v karikatuře
V roce 1932 přivedla herečka na svět své první dítě, syna Theodora, který podědil rodinné geny a stal se automobilovým závodníkem, malířem a světově proslulým kostýmním návrhářem. Za návrhy kostýmů pro Formanův film Amadeus obdržel dokonce Oscara. V roce 1937 k němu ještě přibyla druhorozená Anna. Po narození Theodora se Máňa Ženíšková ve filmu objevovala již jen sporadicky. Navzdory skutečnosti, že se těšila velké oblibě u publika, se v roce 1938 rozhodla svoji kariéru zcela ukončit a věnovala se již jen mateřským a manželským povinnostem. Na dlouhou dobu naposledy si před kameru stoupla ve filmu Cikánská láska. Snímek je dnes pokládán za ztracený. Někdejší herecká diva se k filmování ale přece jenom ještě jednou vrátila. V roce 1978 se nechala přesvědčit k účasti na dokumentu o počátcích české kinematografie Díky, pane Kříženecký, ve kterém vzpomínala na herecké začátky.
S Theodorem žila ve spokojeném a šťastném manželství. Nakonec jej přežila o dlouhých dvacet dva let. Zemřela v zapomenutí dne 11. listopadu 1982 v Praze a je pohřbena na Vinohradském hřbitově.
Zdroje:
