Článek
Jednou z těch nejvýraznějších, ačkoliv ryze epizodních, byl svérázný hostinský Bourjus ve druhém díle s názvem Báječná Angelika. Muž, který ho hrál, se jmenoval Noël Roquevert.
Herectví bylo jeho osudem
Patřil k typům herců, které diváci poznají okamžitě podle tváře, ale málokdy si vzpomenou na jejich jméno. Přesto tvořil neviditelnou, leč pevnou součást zlaté éry francouzského filmu. Během své úctyhodné kariéry se objevil ve více než sto sedmdesáti filmech a na svém kontě měl desítky divadelních rolí.
Na svět přišel 18. prosince 1892 jako Noël Louis Auguste Bénévent do kočovné herecké rodiny. Jeho rodištěm se stalo městečko Doué-la-Fontaine, kde byli jeho rodiče právě na štaci. Svoji budoucí kariéru měl tak určenou již od kolébky. Na jevišti se poprvé objevil jako nemluvně. Ve věku šesti měsíců ztvárnil malou Aurore de Nevers ve slavném Hrbáči. V pěti letech již vystupoval zcela pravidelně.
Jeho rodiče si později otevřeli kino v bretaňském přístavním městečku Douarnenez. Kino se jmenovalo Apollo, všichni ale o něm mluvili jako o „benátském pokoji“. Bylo to němé kino, Noëlova maminka promítání doprovázela na klavír, na němž hrála snad stále jednu a tutéž melodii. Do kina v neděli proudily davy. V publiku bývalo hodně rybářů, kteří jakmile se na plátně objevili padouši, začali na něj plivat. Paní Bénévent tak každý víkend čistila prostěradla, která plátno nahrazovala.
Válečný hrdina
Douarnenez se tak stal místem, kde Noël vyrůstal. Sotva dosáhl dospělosti, do života mu vstoupila válka. Dokud neskončila, sloužil v armádě jako sapér-telegrafista a vysloužil si dokonce vyznamenání za statečnost. Demobilizován byl až v srpnu roku 1919. Po návratu do civilu se vrátil k herectví. Hrál na venkově, účinkoval i na zahraničních zájezdových představeních. Po čase pochopil, že prorazit může jedině v Paříži. Od roku 1920 tak začal vystupovat na scéně Théâtre de la Renaissance.
Herec v roce 1944
Netrvalo dlouho a povšimli si jej filmaři. Jeho protáhlá tvář se jim více než hodila. Zpočátku hrál v komparzu, a tak určit tu jeho skutečně první roli není snadné. Uvádí se, že možná před kamerou poprvé stál v roce 1921 v dobrodružném příběhu Tři mušketýři. Větší uplatnění mu poskytl až zvukový film třicátých let, byť se nadále musel spokojit s často bezejmennými postavami. V následujícím desetiletí točil již několik filmů ročně a vyhledávali jej režiséři zvučných jmen. Po druhé světové válce se stal jedním z nejobsazovanějších herců vedlejších rolí. Díky své ostře řezané tváři a mírně šilhavému pohledu dokázal bravurně ztvárnit různé jednoduché chlapíky, stejně jako postavy poťouchlé až zákeřné.
Patřil k Funèsovým parťákům
Českým divákům je dobře znám z Fanfána Tulipána, kde si zahrál s Gérardem Philipem. Později se objevil po boku Jeana-Paula Belmonda jako věčně opilý seržant v dobrodružné komedii Cartouche. Do širšího povědomí se dostal i jako hostinský Bourjus z filmu Báječná Angelika.
Již od druhé poloviny čtyřicátých let se jeho častým hereckým spoluhráčem stával Louis de Funès. Poprvé se spolu setkali ve filmu Antonín a Antonie, kde Roquevert hrál jednu z hlavních rolí, zatímco doposud téměř neznámý Funès se tu mihnul v epizodce hosta na svatbě. V průběhu let se jejich vzájemné postavení měnilo. Když se spolu naposledy postavili před kameru ve známé komedii Grand restaurant pana Septima, byl to již Louis, který si celý film ukradl takřka pro sebe, zatímco Noël se zde objevil v malé roličce ministra.
Herec v roce 1950
Bez manželky nedovedl žít
V roce 1965 herec prodělal infarkt a musel své aktivity omezit. Týkalo se to především těch divadelních, před kamerou stál stále poměrně často. Na druhou stranu o něm bylo známo, že vždy upřednostňoval radost ze života, byl vášnivým rybářem a klidně odmítl roli, když nastala hlavní rybářská sezóna.
Ženatý byl rovnou dvakrát. Poprvé do stavu manželského vstoupil v únoru roku 1926 a jeho vyvolenou se stala Blanche Marie-Louise Rouillon. Vztah skončil v roce 1936 rozvodem. O dva roky později se oženil s herečkou Paulette Noizeux. Když v roce 1971 zemřela, nesl to velice špatně. Stáhl se do soukromí a jeho zdravotní stav se začal prudce zhoršovat.
Hercův hrob
Netrvalo dlouho a svoji ženu následoval na věčnost. Dne 6. listopadu 1973 podlehl ve svém sídle v Douarnenez dalšímu infarktu. Bylo mu osmdesát let. Je pohřben na hřbitově v Douarnenez, ve čtvrti Ploaré, vedle svých rodičů.
Zdroje:
