Článek
„Jsi čarodějnice, nebo víla? Nebo jsi manželka Michaela Clearyho?“ V některých částech Tipperary je tato dětská říkanka dodnes běžná, málokdo ale ví, jaké je její pozadí.
Příliš samostatná žena
Byl čtvrtek 14. března 1895, když se Mary Kennedy vydala na návštěvu své nemocné neteře Bridget Cleary, která žila v městečku Ballyvadlea v hrabství Tipperary. Z domku, v němž neteř žila, již z dálky uslyšela křik a když otevřela dveře, uviděla šest mužů, kteří drželi Bridget u postele. „Jsi Bridget Boland, manželka Michaela Clearyho, ve jménu boha?“ Křičel Michael na svou ženu, zatímco ji pět dalších, včetně tří synů samotné Mary a Bridgetina vlastního otce, násilím přidržovalo.
Michael třímal hrnec naplněný čerstvým mlékem a bylinkami a nutil svou ženu, aby nápoj vypila. Znovu se jí zeptal, zda je jeho manželka. Odpověděla, že ano. Michael se ale nezdál být přesvědčen. Pro něj žena před ním nebyla Bridget, ale zlá víla, měňavec, který přijal její podobu.
Bridget Cleary, za svobodna Boland (portrét naleznete zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Bridget_Cleary), narozená v roce 1869, byla inteligentní, krásná a na svou dobu velmi nezávislá moderní žena. Byla švadlena a modistka a také prodávala vejce, čímž se z velké části živila sama. Ona i její manžel Michael v komunitě vynikali. Byli gramotní a relativně bohatí. Zatímco mnozí jejich sousedé žili v domech bez oken, postavených z hlíny a s doškovými střechami, Clearyovi měli kamennou chalupu se šikmou břidlicovou střechou a zasklenými okny. Navzdory osmi letům manželství neměli ale bohužel žádné děti, což je rovněž značně odlišovalo od okolí.
Mnozí jejich manželství považovali za šťastné. Dvojice se seznámila v nedalekém Clonmelu. V té době se osmnáctiletá Bridget učila v krejčovství, což bylo pro dívku ze skromného prostředí neobvyklé povolání. Michael, tehdy sedmadvacetiletý, pracoval jako bednář, vyráběl sudy a další podobné zboží. V srpnu roku 1887 se pár vzal v katolickém kostele. Zprvu ale žil odděleně. Bridget v Ballyvadlea, kde se patrně starala o svou nemocnou matku, a Michael nadále v Clonmelu. I poté, co se mladí manželé sestěhovali, Bridget vystupovala velmi samostatně. Vejce roznášela svým zákazníkům sama. Existují mnohá svědectví, která poukazovala na skutečnost, že se to jejímu manželovi moc nelíbilo.
Místo, kterému se každý vyhýbá
Také dne 4. března onoho osudného roku 1895 se Bridget vydala ven, aby doručila pár vajec bratranci svého otce. Tříkilometrová cesta pro ni nebyla neznámá, vedla podél středověké pevnosti na kopci Kylenagranagh, místa známého mnohým jako vílí pevnost.
Byť se Irsko na konci 19. století modernizovalo, pověry nadále přetrvávaly. Venkované věřili, že existují víly, známé jako Aos Sí neboli krásní lidé. Podle irského folklóru se jednalo o mytické bytosti lidské velikosti, žijící ve skrytém světě. Stejně jako lidé mohli být dobří a prokazovat přízeň těm, kteří se k nim chovali s úctou. Mohli být ale také zlí a mstiví, kazit mléko a ničit úrodu. Pokud se v předminulém století v Irsku něco pokazilo, mnozí v tom spatřovali práci víl. A vílí pevnosti, jako ta, okolo níž Bridget procházela ono ráno, se údajně nacházely v místě, kde mytické bytosti přebývaly.
Vílí pevnost
Dnes je již dobře známo, že tyto kruhové pevnosti byly ve skutečnosti ochrannými valy starodávných osad, postavenými mezi dobou bronzovou a rokem 1000. Ve chvíli, kdy osady uvnitř kruhu zanikly, usídlil se na jejich místě folklór. Lidé věřili, že se jedná o sídla víl a místům se za každou cenu vyhýbali. Dnes jsou pevnosti stále rozesety po irském venkově a nadále jsou spojovány s neštěstím. V roce 2017 je kupříkladu jeden irský politik obvinil z poškození nedalekých silnic.
V Ballyvadlea se místní obávali, že pokud se přiblíží k vílímu kruhu, může je víla unést. Ve velkém nebezpečí byly především malé děti a krásné ženy. Věřilo se totiž, že víly mají někdy potíže s plozením dětí, a tak si berou krásné smrtelníky, aby posílily svůj rod. Namísto nich pak zanechávaly podvržence, vílu měňavce, podobající se ukradené osobě. Takového podvržence prozrazovalo podivné chování, nemoci nebo to, že vypadal trochu jinak než člověk, kterého nahradil. Obviněny z podvržení bývaly velmi často vzdělanější a úspěšnější ženy, které se neřídily přáním svých mužů. V tom odborníci vidí podobnost s těmi, které byly obviněny z čarodějnictví. Jednalo se o prostředek k potrestání žen, jež nedodržovaly společenské normy. Přesně tak jako Bridget Cleary.
Lidského lékaře vystřídal ten vílí
Když se Bridget v pondělí 4. března vrátila z roznosu vajíček, zdálo se, že se nemůže zahřát. Druhý den měla zimnici a stěžovala si na prudkou bolest hlavy. V následujících dnech se její stav nelepšil, právě naopak, a tak její otec Patrick Boland musel pěšky v dešti ujít šest kilometrů, aby přivedl lékaře. Ten byl bohužel zaneprázdněn a nemocnou navštívit nemohl. Samotný Michael Cleary se ho pak pokusil přivolat ještě dvakrát. Nakonec lékař dorazil až devět dní poté, co Bridget onemocněla. Diagnostikoval jí nervové rozrušení a mírnou bronchitidu a předepsal jí léky. Po jeho odchodu dal Bridget kněz pro jistotu poslední pomazání.
Prstencová hradiště se zachovala především v Irsku
Michael se čím dál tím více obával o osud své ženy a začal hledat příčinu jejího stavu v nadpřirozených silách. Tvrdil, že je o něco vyšší a rovněž hezčí, než bývala a nemusí tedy být jeho skutečnou ženou. Jeho podezření podnítil ještě místní vypravěč Dunne, zběhlý v pověstech, který mu řekl: „Není to tvoje žena, je tam.“ Na radu tohoto muže navštívil Michael místního „vílího lékaře“ Dennise Ganeyho, aby mu dal léčivé bylinky.
Toho večera, když ji ostatní muži přitiskli k zemi, přinutil Michael Bridget vypít mléko smíchané se získanými bylinami: „Vezmi si to, ty čarodějnice, nebo tě zabiju!“ Aby vílu vyhnali, polili nebohou ženu močí a vyhrožovali jí rozpáleným pohrabáčem, jímž jí popálili čelo. Michael se Bridget opakovaně vyptával. Podle svědectví přítomné sestřenice Johanny Burke se zdála být šílená. Nad ránem se zdálo, že v domě je již klid. Michael byl s vymýtáním spokojen.
Osudná chuť na mléko
Ráno se Bridget poprvé po téměř dvou týdnech oblékla, aby se mohla vydat mezi lidi. Odpoledne přišlo na čaj několik příbuzných. Vše se zdálo být v pořádku. V jeden okamžik ale Bridget požádala o mléko. Manželova podezřívavost znovu vzplanula. Lidé totiž věřili, že víly touží po čerstvém mléku. Opět se proto pustil do výslechu. Bridget mu prý údajně odpověděla: „Tvoje matka chodila s vílami, a proto si myslíš, že s nimi chodím i já.“ To Michaela rozzuřilo do nepříčetnosti, donutil Bridget sníst několik kousků chleba a pak s ní třískl o zem. Roztrhal jí šaty a z krbu popadl hořící dřevo, kterým potrhaný oděv na své ženě zapálil. Příbuzný James Kennedy na něj křičel: „Pro lásku boží, neupaluj svou ženu!“
„Ona není moje žena,“ měl na to odvětit Michael. „Je to stará podvodnice, kterou poslali místo mé ženy.“ Bezbrannou Bridget nechal uhořet a v noci ji pohřbil do mělkého hrobu pár set metrů od svého domu. Následující tři dny čekal na kopci Kylenagranagh, až mu víly vrátí pravou manželku. Věřil prý v to, že každým okamžikem projede pevností na bílém koni, osvobodí ji a společně se vrátí domů. Čekání mu ale překazila státní moc. Dne 20. března policie zatkla nejen Michaela, ale i dalších sedm lidí za podíl na ženině smrti. Po dvoudenním procesu byl Michael obviněn ze zabití. Jack Dunne, Patrick Boland a čtyři Bridgetini bratranci a sestřenice byli také shledáni vinnými.
Možná bylo všechno jinak
Upálení Bridget Cleary bylo považováno za důkaz irské zaostalosti. Dnes se již na něj nahlíží především jako na ukázku toho, co se stalo ženám, které porušily očekávání tehdejší společnosti. Badatelé se dodnes přou, zda Michaela skutečně vedla pověra, nebo za tím bylo něco jiného. Byl gramotný, relativně bohatý, když jeho žena onemocněla, nejprve vyhledal lékaře. To nesvědčí o jednání příliš pověrčivého člověka. Známy jsou také rozpory mezi ním a Bridget, které pramenily z její nezávislosti. Je tedy možné, že svoji ženu zcela chladnokrevně zavraždil a vymyslel si historku o vílách, aby skutečnost zakryl. Nejednal ale sám, na exorcismu se podílelo jeho okolí a následné vraždě nikdo nebránil. Je tedy možné, že i místní komunita tak našla způsob, jak ztrestat někoho, kdo vybočoval z řady.
Tajemné vílí bytosti v představě malíře Johna Duncana
Psychiatr O'Connell si ovšem klade otázku, zda Michael, který v té době nepodstoupil psychiatrické vyšetření, netrpěl bludy a ve výměnu manželky nevěřil z tohoto důvodu. „Povaha bludu může být ovlivněna kulturním kontextem dané doby, ať už se jedná o víly v Irsku konce 19. století nebo o únos mimozemšťany v 21. století,“ říká O'Connell.
Bridget Cleary je často označována jako poslední čarodějnice upálená v Irsku, to však není přesné, Michael Cleary nikdy nevěřil, že jeho žena je čarodějnice, jaká ale byla skutečná pravda, se již nikdy nikdo nedozví.
Zdroje:
