Článek
„Poslouchej Baško, máme se rádi a je nám spolu ohromně dobře, a tak si myslím, že kdyby jeden z nás padl, ten druhý by strašlivě tesknil. A když na mně jednou přijde řada, a s tím musí každý voják počítat, tak tehdy si hned musíš říct ‚To nic‘. Prostě si musíš povědět ‚Michal odjel, pravda, sice daleko, moc daleko, ale to nic‘. Pamatuj si to. Baško. To nic,“ říká na konci filmu polský hrdina Jerzy Wolodyjowski své ženě. Scéna, kterou si asi vybaví nejeden fanda Hoffmanovy filmové trilogie natočené podle literární předlohy Henryka Sienkiewicze. Pan Wolodyjowski byl zfilmován jako první v pořadí, navzdory skutečnosti, že románovou trilogii uzavírá a předchází mu díly Ohněm a mečem a Potopa.
Příběh je zasazen do druhé poloviny sedmnáctého století, do doby, kdy je polský stát nejednotný a oslabený. Hlavním hrdinou filmu je plukovník Jerzy Wołodyjowski, s nímž se poprvé setkáváme v klášteře, kam se ukryl po smrti své snoubenky. Na naléhání přátel se však vrací do vojenské služby, ve chvíli, kdy je Polsko ohroženo tažením Turků a Tatarů. Poznává novou ženu Bašku, se kterou se ožení a posléze odjíždí do pohraniční pevnosti Chrepťovo, kde se věnuje hraničářské službě. Michał je oddaný své zemi, kterou je ochoten bránit za každou cenu.
Za války byl v odboji
Plukovníku Wolodyjowskému, přezdívanému První šavle Polska, propůjčil svoji tvář Tadeusz Łomnicki.
Budoucí herec se narodil 18. července 1927 na území dnešní Ukrajiny, a sice v Podhajcích u Lvova, jako syn poštmistra Mariana a učitelky Jadwigy. Díky otcově zaměstnání se rodina často stěhovala. Válku prožila v Krakově, v pronajatém bytě. Matka pracovala v továrně, mladší bratr prodával cigarety poblíž ghetta. Otec zemřel v koncentračním táboře Osvětimi v květnu roku 1942. Ve stejné době Tadeusz ukončil obchodní lyceum a začal pracovat jako železniční dělník, později našel práci v bance. Zároveň se v hudební škole učil hrát na housle a poprvé zkoušel psát. Německá okupace mu nebyla lhostejná. Stal se členem odbojové organizace Šedé řady, později bojoval v Zemské armádě. Po příchodu Rudé armády do Krakova v roce 1944 vstoupil do Občanských milicí, které opustil po necelém roce, aby mohl realizovat své umělecké sny.
Šťastný omyl
Narazil na inzerát, že Divadelní studio ve Starém divadle v Krakově otevírá dramatický kurz. Dostavil se s jedním ze svých děl a přečetl ho zkušební komisi. Následující den obdržel pozvání na divadelní zkoušku a dostal epizodní roli pastýře. Ukázalo se, že si den předtím spletl dveře a zúčastnil se herecké zkoušky. Čas ukázal, že šlo o šťastný omyl. Łomnicki byl označován za herce neomezených možností výrazu a umění transformace. Kýženého výsledku ovšem nedosahoval lehce. Byl neskutečný dříč, zcela pohlcený svou prací. Mnohými byl proto nazýván geniálním monstrem. Povahu navíc neměl vůbec jednoduchou. V divadelních kruzích se o něm hovořilo jako o člověku pyšném, nesnášenlivém, krutém vůči hercům i studentům. Nebylo lehké si ho oblíbit. Byl údajně nepřístupný, domýšlivý a pohrdal slabšími.
Ačkoliv nevypadal jako milovník, byl blondýn s modrýma očima, nápadně malé postavy a širokých boků, a se svým vzhledem se nikdy nedokázal smířit, na nedostatek úspěchu u něžného pohlaví si rozhodně stěžovat nemusel. Byl ale špatným životním partnerem. Ženám věrný nebyl. Zahýbal každé ze svých lásek. Pětkrát se oženil a čtyřikrát se rozvedl.
Na manželství nebyl zralý
Jedna z mála, kdo mu dokázal odolat, byla jistá Halina Mikołajska, se kterou v mládí chodil v Krakově. Často se nedostavila na schůzku a později svému nápadníkovi vysvětlovala, že na na ni jednoduše zapomněla. Bezprostředně po válce se Tadeusz zamiloval do tanečnice Haliny, vzal si ji za ženu a v červnu roku 1951 se mu narodil syn Jacek, pozdější kameraman. Tadeuszovi bylo dvacet čtyři let, když se stal otcem. Nebyl na tuto roli připraven, stejně jako nebyl připraven na manželství. Vše podřizoval divadlu a mladičkou manželku zanedbával. Zklamaná Halina si našla milence. Když v roce 1953 Łomnicki odjel na natáčení, vztah se mu definitivně rozpadl a manželství skončilo před rozvodovým soudem.
Herec v roce 1954
Byla to prý Halina, kdo herce v roce 1951 přesvědčil, aby vstoupil do strany. Podle pozdějšího svědectví byl Tadeusz členem Polské sjednocené dělnické strany již v roce 1948.
Manželčiným učitelem
Druhou Łomnického manželkou se stala zubařka Irena, která ze sebou měla pohnutý osud. Byla dcerou polské matky a ruského otce, které spojovaly komunistické názory. Otec, důstojník bezpečnostní služby, byl popraven v Moskvě v roce 1937 během Stalinových čistek, matka byla vězněna v pracovním táboře a malá Irenka byla poslána do sovětského sirotčince. Tam ji nakonec až v roce 1951 našla matka a odvezla do Polska. O dva roky později se během jednoho natáčení setkala s Tadeuszem Łomnickým. Herec ji prvně oslovil na schodech Grand Hotelu v Lodži a pozval ji na večeři. Odmítla a když se otočila, uslyšela Tadeusze říkat: „Stejně si tě vezmu!“
Jak řekl, tak se také stalo. Svatba proběhla o rok později a novomanželé se usadili ve Varšavě. Jelikož Irena stále nehovořila dobře polsky, manžel se stal jejím učitelem a rádcem. Učil ji jazyk, polské dějiny i poezii. Postupem času se ji snažil více a více ovládat a podřizovat své kariéře. Měla mu pomáhat při učení se rolí. Celé noci ponocovala a chodila pozdě do práce. Bylo to pro ni nesnesitelné. Začala uvažovat o rozvodu a v roce 1960 jej skutečně dosáhla. Když se soudkyně ptala na důvody, řekla: „Chtěla jsem dvoudveřovou skříň, on chtěl třídveřovou; já chtěla hrnky, on chtěl sklenice…“
Tadeusz Łomnicki v roce 1966
Tadeusz sám nezůstal dlouho. Již v prosinci následujícího roku vstoupil do manželského svazku znovu. Tentokráte se jeho vyvolenou stala Teresa Sobańska, asistentka v dětském rozhlasovém divadle. Mladá nevěsta se po svatbě vzdala své profesionální kariéry, aby mohla zvedat telefony, domlouvat schůzky, připravovat libové maso se salátem a procházet se s manželem opuštěnými nočními ulicemi Varšavy. „Připadala jsem si, jako bych stála před profesorem. Museli jste ho obdivovat, jinak se zavřel a vzteky práskl dveřmi. Pak jsem se naučila, že když chci získat jeho pozornost, musím ho nejdřív dvacet minut chválit,“ přiznala později. Aby svého manžela potěšila, začala studovat filozofii. Když ale zaspala na zkoušku, dostal záchvat vzteku a dva týdny na ni nepromluvil ani slovo. Rád jí dával najevo svoji moc. Velmi také žárlil, sám přitom neskrýval, že ji podvádí. Teresa jej přesto milovala. Byl pro ni nepolapitelný a okouzlující.
Wolodyjowski
Pak však přišel den, kdy Łomnickému vstoupil do života Wolodyjowski a s ním i nová žena. Tadeusz roli zprvu odmítl. Měl strach z fyzické náročnosti. Byl již čtyřicátník, neměl atletickou postavu, navíc filmování nikdy příliš v lásce neměl. Jeho vášní bylo divadlo. Představa, že bude hrát vojáka, ho děsila. Začal se režiséru Hoffmanovi vyhýbat. Když se konečně setkali, předstíral, že má zraněné koleno. Režisér jej ale přelstil. Svolal konzilium a lékaři herce prohlásili za mrtvého. Ten po této komedii na roli kývl. Nebylo to pro něj ale rozhodně jednoduché. Neuměl jezdit na koni ani šermovat. Co mu nechybělo, byla vůle. Neúnavně trénoval, zhubnul šestnáct kilo. Nakonec nelitoval, že roli plukovníka Michała Wolodyjowského přijal. Přinesla mu obrovskou popularitu a uznání.
Jeho Michal se stal nezapomenutelným. Byl mistrným šavlířem a měl osobitý způsob, jak si škubat knírem. Tadeusz si roli zopakoval ještě v Potopě v roce 1974. A stále byl ve formě. Jeho šavlový souboj s Kmicicem v dešti a blátě se stal jednou z ikonických scén polské kinematografie. Wolodyjowski v ní říká Kmicicovi: „Je smutné zemřít v takovém dešti,“ na což Kmicic odpovídá: „Pohřbívají plukovníka, takže nebe pláče.“
Zamiloval se do Bašky
Natáčení Pana Wolodyjowského pro Tadeusze Łomnického znamenalo ještě jednu věc. Na place se setkal se ženou, do které se bezhlavě zamiloval. Jednalo se o představitelku Bašky Magdalenu Zawadzkou, která byla o šestnáct let mladší. Fascinace byla vzájemná a začala ještě před první klapkou, když oba trénovali jízdu na koni a učili se šerm. „Tehdy, během tréninku, jsme se začali na sebe bedlivě dívat. Potkali jsme se teprve nedávno a měli jsme hrát lidi, kteří si byli blízcí. Bylo by fajn se trochu poznat, než začne natáčení. Hodně jsme si povídali o tom, jak si představujeme scény, které pro nás byly důležité, a obecně o všem. Byli jsme k sobě trochu nedůvěřiví, ale když začalo natáčení ve studiu v Lodži, ledy už byly prolomeny, “ vzpomínala herečka v knize Taková jsem!.
Magda Zawadska
Oba ale byli zadaní. Také Magdalena byla v té době vdaná, a sice za kameramana Wiesława Rutowicze. Poměr však rychle vyšel najevo a Łomnického třetí manželství skončilo rozvodem. Čtvrtým manželstvím to ale neskončilo. Čím více Magdalena svého nového partnera poznávala, tím více pochybností začala mít. Nakonec se sice také rozvedla, jejím novým manželem se ovšem nestal Tadeusz, ale Gustaw Holoubek, Łomnického profesionální rival.
Nechtěla straníka
Opuštěný herec dlouho netruchlil a našel útěchu u čtvrté manželky, která mu porodila syna Piotra. Herec byl v této době velmi aktivní ve straně. Když pak i toto jeho čtvrté manželství v roce 1974 skončilo fiaskem, manželka u rozvodu vysvětlila důvod rozchodu takto: „Vdala jsem se za herce, ne za stranického aktivistu.“
Tadeusz ale nezahálel, a ještě téhož se v jeho životě objevila Maria Bojarska, o dvacet šest let mladší hudebnice a vědkyně. Ta mu naprosto podlehla. Později přiznala: „Stala jsem se ženou umělce, který byl zcela pohlcen sám sebou, svou prací, který nechtěl mít dítě, nechtěl mé přátele, potřeboval jen mě.“
Tadeusz Łomnicki
Vzali se po deseti letech společného života. Maria svůj život manželovi plně podřídila, nechala se jím zcela ovládnout. Pracovala jako divadelní vědkyně, divadelní kritička a spisovatelka a když si chtěla odpočinout, jezdila na dovolenou sama. Když přišla do jiného stavu, Tadeusz trval na potratu a ona i v tomto nakonec podlehla jeho vůli. Ani jí nebyl Tadeusz věrný. Dokonce jej podezřívala, že má poměr s její vlastní sestrou Annou.
Nad rozvodem uvažovala opakovaně, nakonec se svým mužem zůstala až do jeho smrti. Hercův stav se zhoršil na počátku osmdesátých let. Podstoupil velmi komplikovanou operaci srdce, kterou mu v Londýně zprostředkoval režisér Roman Polanski, u něhož pak několik měsíců pobýval v Paříži. Na dva roky si od herectví musel dát pauzu.
Zemřel jako král Lear
V roce 1991 se mu měl splnit sen. Dostal titulní roli v Shakespearově hře Král Lear, kterou měl hrát na prknech Nowého divadla v Poznani. Dne 22. února 1992 Tadeusz zkoušel a ztvárňoval jednu z nejdůležitějších scén, a sice mezi šíleným Learem a oslepeným Gloucesterem a svůj útěk před pronásledovateli. Utekl do zákulisí, sedl si na židli, která byla připravena pro jeho další scénu. Po chvíli náhle spadl na podlahu. Zemřel na infarkt. Bylo mu šedesát čtyři let. Jak uvedla opakovaně média, se světem se rozloučil slovy svého hrdiny: „Takže, přede mnou je kus života na světě. Pojďme, chytněme ho, pronásledujme ho, utíkejme, utíkejme!“
Místo svého posledního odpočinku herec nalezl na vojenském hřbitově Powązki ve Varšavě. Jeho pátá manželka Maria ho přežila o více než třicet let.
Zdroje:
