Článek
Psal se 24. červen 1982 a plně obsazený Boeing 747 společnosti British Airway odstartoval z Londýna a zamířil do Perthu v Austrálii. Ve Kuala Lumpur měl let mezi přistání a stroj převazala střídající posádka. Kapitán Eric Moody usedl do kokpitu společně s prvním důstojníkem Rogerem Greavesem a palubním inženýrem Bariiem Freemanem. Let byl poklidný a předpověď počasí pozitivní.
Dým v kabině
Asi 140 kilometrů od Jakarty cítili cestující v kabině větší koncentraci dýmu. Ano, v té době se v letadle smělo kouřit. Kouře však bylo více než obvykle. A cítili ho i v kokpitu. Posádka se bála, že v letadle hoří a začali zjišťovat kde. Pak se začaly dít další podivné věci. Za oknem se začaly objevovat ostré záblesky světla.
Piloty napadlo, že jde o přírodní jev, který lze občas pozorovat při průletu silně nabitými bouřkovými mraky. Jenže nebe mělo být čisté a radar nic neukazoval. Dým houstl. Kabina byla zakouřená. Teplo sílilo. A oheň stále nenalezený. Ani přístroje v letadle oheň nesignalizovaly. Přesto cestující viděli plameny na křídly letadla.
Motory se zastavily
Následovalo to, co si cestující ani posádka neuměli představit ani v nejhorších snech. Postupně zhasly všechny čtyři motory. Letadlo po ztrátě tahu kleslo asi o 25 000 stop.
Kapitán zachoval klid a cestujícím řekl: „Dámy a pánové, mluví váš kapitán. Máme malý problém. Všechny čtyři motory se zastavily. Děláme vše pro to, abychom je znovu spustili. Doufám, že vás to příliš nerozrušilo.“
Boj o záchranu 263 cestujících a členů posádky začal. Muži v kokpitu se nechtěli vzdát. Stroj byl ve výšce 11 kilometrů a posádka věděla, že od pádu do oceánu je dělí 23 minut klouzavého letu. Piloti procházeli postup pro nahození motorů. Nic. Bez motorů klesal tlak vzduchu v kabině a cestující lapali po dechu. Kapitán chtěl rychle dostat letadlo do výšky 6000 metrů, kde se dá lépe dýchat. Proto naklonil nos letadla dolů.
Letadlo dokázalo bez motorů uletět 15 kilometrů na každý kilometr výšky, který ztratí. Kapitán chtěl zvýšit šanci na záchranu a tak otočil letadlo zpět k Jakartě. Věděl však, že bez motorů nedokáže přeletět horský hřeben před letištěm. Jestliže tedy motory nenaskočí, bude muset opět letadlo otočit a přistát na moři.
Zázrak přišel
Když už skoro nikdo nedoufal, přišel zázrak. Po desítkách pokusů o nastartování naskočil motor č. 4 a pak se přidal i motor číslo. 3. Nakonec se přidaly i zbylé dva. Kapitán nabral výšku a vzdaloval se od hor. Do přistání zbývalo asi 15 minut. Pak se opět objevila podivná světla a problémy se opakovaly. Palubní inženýr hlásil přetížení motoru a letadlem se otřásaly rány. Kapitán motor vypnul a pokračoval se třemi. K tomu všemu něco poškodilo čelní sklo a nebylo přes něj prakticky vidět. Sestupový maják byl mimo provoz a piloti tak neměli kontrolu výšky. Letoun přistál manuálně. První pilot hlásil kapitánovi vzdálenost a výšku. Podařilo se. Letadlo v pořádku dorazilo na konec ranveje.
Sopka útočí
Zvláštní bylo, že letadlo bylo poškozené, plné rýh a zbavené nátěru. Ukázalo se, že v motorech je sopečný popel. Několik dnů po šíleném zážitku se cestující i posádka dozvěděli, že v době letu vybuchl stratovulkán Galunggung. Oblak popela stoupal do výšky 15 kilometrů a vítr ho postavil do cesty letadlu.
Právě popel obrousil přední sklo a přední části letadla a navíc vytvářely sršivý výboj známý jako Eliášův oheň. Z toho důvodu nemohlo letadlo komunikovat s věží. Část popela nasály motory a vháněly ho do letadla jako kouř se sírou. Letadlo nakonec zachránila výjimečná chemická reakce. Jakmile stroj vyletěl z oblaku popela, motory se ochladily a struska, která se v nich vytvořila, se začala odlamovat. Motory byly znovu čisté a postupně naskočily.
Zdroj: idnes.cz, zoom.iprima.cz, centrum.cz
