Článek
Národní podnik Mesit vyrůstal v Uherském Hradišti od 50. let. Jako první byla do provozu uvedena mechanická dílna. Ta zahájila provoz v mařatickém hostinci u Pučalíků v roce 1951. Samotný závod se v tu dobu ještě stavěl. Nově postavené prostory se slavnostně otevřely 10. května 1952. Areál se rozrůstal, vznikla první technická laboratoř a od roku 1957 začala výroba leteckých přístrojů na základě vlastního vývoje. Následovala výstavba modelárny, galvanovny, slévárny i dalších provozů. V roce 1969 se závod osamostatnil a vznikl také název Mesit.
Tři minuty hrůzy
Tragédie, která se stala 23. listopadu 1984, neměla obdoby. Během pouhých tří minut praskly nosné sloupy výrobní haly v třípatrové budově. To zapříčinilo pád celé haly. V té době bylo v hale 38 pracovníků. Sutiny budovy pokryly 400 metrů čtverečních. Bylo štěstí v neštěstí, že se střídaly směny. Z toho důvodu bylo na místě minimum pracovníků. Celkově v hale pracovalo 730 lidí ve dvou směnách.
První jednotky hasičů a záchranné služby byly na místě 15 minut po zřícení budovy. Během dvou hodin vyprostili většinu z 21 osob, které pád přežily. Do trosek se jim dostávalo opravdu špatně. Ostatní přeživší byli vyproštěni do půl jedenácté večer. Ze sutin vyprostili také 17 mrtvých. Jeden přeživší bohužel později v nemocnici podlehl svým zraněním. Většina přeživších měla komplikovaná těžká zranění, například otevřené zlomeniny nebo zranění břicha.
Hasiči měli těžkou práci. Snažili se odčerpávat vodu. Bylo důležité, aby nezaplavila skuliny, ve kterých se mohli schovávat lidé. Kromě toho se museli vypořádat s oblaky prachu. Ten by mohl přeživší udusit. Prohledávání sutin skončilo po šestnácti hodinách, ale práce na sutinách pokračovaly ještě další tři dny.
Zbytečná oběť
Obětí neštěstí však bylo nakonec ještě o jednu více. Zbytečnou obětí se stal projektant, který se cítil odpovědný za tragédii, která se odehrála. Bohužel dostával anonymní telefonáty, které ho v jeho přesvědčení ještě utvrzovaly. Pocit viny projektant neunesl a spáchal sebevraždu. Odborné posudky prokázaly, že za tragédii jednoznačně nemohl. To, že byl nevinný se bohužel projektant už nedozvěděl.
Příčina: nekvalitní materiál
Výsledky vyšetřování ukázaly, že na vině bylo použití nekvalitního hlinitanového cementu na stavbu sloupů. Beton, který se používal, měl rychlý náběh pevnosti a dalo se stavět i v zimě. Později se však ukázalo, že tento beton po čase ztrácí svou pevnost. Právě to bylo příčinou tragédie. Beton degradoval a halu neudržel.
Po tragédii bylo uvaleno přísné informační embargo a nikdo tak dlouho netušil, co se v osudný den vlastně stalo. To zapříčinilo šíření nejrůznějších fám. Spekulovalo se o to, že hala sloužila k tajné výrobě a explodoval v ní tajný vojenský materiál. Druhou verzí bylo, že byla budova stržena úmyslně, aby se zamaskovaly stopy po výrobě. První zpráva se v novinách objevila až čtyři dny po události. V tu dobu se také sešli dělníci firmy a byli informování o události.
Výroba byla obnovena po měsíci v náhradních prostorách, které vznikly v nedalekém národním podniku Let Kunovice. Předsednictvo vlády chtělo podobným haváriím předejít, a proto nechaly prověřit všechny stavby vybudované v letech 1930 až 1960, u kterých byl použitý stejný cement.
Zdroj: denik.cz, idnes.cz, cs.wikipedia.org





