Jak celý svět, a především Ukrajinu, ovlivňuje dětství Vladimíra Putina

Putinovo dětství nebylo údajně vůbec jednoduché. Vyrůstal v poválečném, zničeném Petrohradu. Mnozí tvrdí, že je ze svého dětství traumatizovaný. Putinův příběh pochopitelně nikdy nemůže ospravedlnit zvěrstva, kterých se během své dlouhé vlády dopustil. Ale alespoň je může pomoci vysvětlit. Faktem však je, že si mohl vybrat. Mstít se za to, jaký měl start do života nebo být lepší a druhý pomáhat. On si vybral temnou stranu.

Pravděpodobně nikoho nepřekvapí, že Putin byl z počátku oběť. Velká část jeho historie je přísně střežená, přesto jsou však veřejné některé informace o jeho dětství. Putin se narodil do velmi chudé rodiny osm let po obléhání města Petrohrad. Oba Putinovi rodiče tedy válku přežili, nicméně matka málem zemřela hlady a otec byl těžce zraněný šrapnely. Oba byli emocionálně traumatizovaní. V době, kdy se narodil Vladimír, už přišli o dva syny. Jeden zemřel v kojeneckém věku během války na záškrt a druhý pak v sirotčinci po konci války. Vladimír byl tedy jakýsi náhradník.

Narodil se do atmosféry hladu, postižení a zármutku. S rodiči žil Vladimír v šílených podmínkách v rozpadlém sovětském bytě s dalšími dvěma rodinami. Dům byl zřejmě zamořen krysami. Ostatně o tom se Putin zmiňuje ve své autobiografii z roku 2000. I jeho učitelka hovořila o šílených podmínkách rodiny. Prý neměli teplou vodu, vanu a záchod byl šílený. Ačkoliv byl Vladimír vlastně vymodlené dítě a rodiče ho zbožňovali, neměli na něj moc času. Matka i otec pracovali. Ve chvílích volna s ním však zacházeli jako s králem. I přes průměrné známky a velmi špatné chování. Všechno mu odpustili. A on vyrůstal jako dítě ulice.

Od mala se tak Putin pohyboval ve společnosti, kterému dominovali opilí gauneři, pěstní souboje a sprosté nadávky. Podle některých zdrojů byl Putin v dětství šikanovaný a ponižovaný. Navíc byl na svůj věk malý. Chtěl někam patřit a tak se naučil bojová umění a přidal se k pouličnímu gangu. Podle Darryla Cunninghama, který psal o Putinovi knihu, byl vždycky rváčem. Cunningham zpovídal Putinova přítele, který popisoval, že Vladimír používal jakékoliv špinavé taktiky. Kousal, škrabal, bil kluky. Ignoroval pravidla.

Je jasné, že právě toto mohl být předobraz jeho budoucnosti. Vždyť podle psychologů trauma často vede k hyperbdělosti, defenzivnímu chování, agresi a impulzivitě. Ostatně sám Putin přiznal, že tehdy v sousedských rvačkách, se naučil lekce, kterými se řídí dodnes. Postavit se protivníkům, nikdy neustoupit a bojovat až do konce. Jenže kde je ten konec? A kam je Putin vlastně schopný zajít?

I ostatní diktátoři jako byl Hitler nebo Stalin byli v dětství traumatizování. Nikdo je nedokázal změnit a oni napáchali spoustu zvěrstev. Stejně tak bohužel nemůžeme změnit ruského prezidenta. Můžeme však lidi povzbuzovat a vzdělávat. Je to důležité proto, abychom nevytvářeli další Hitlery, Staliny a Putiny. Je třeba si uvědomit, jak nás nepřízeň osudu a kruté dětství ovlivňuje na celý život. Je velmi důležité integrovat řešení do zdravotní péče, ale také do vzdělávacího systému, justice a ekonomiky.

Psycholožka Alice Millerová ve své eseji píše: „Děti, kterým je dána láska, respekt, porozumění, laskavost a vřelost, si přirozeně vyvinou jiné vlastnosti než ty, které zažívají zanedbávání, opovržení, násilí nebo zneužívání a nikdy nemají nikoho, na koho by se mohly obrátit s prosbou o laskavost a náklonnost. Taková absence důvěry a lásky je společným jmenovatelem… Všechny dětské příběhy sériových vrahů a diktátorů, které jsem zkoumala, ukazovaly, že se bez výjimky stali oběťmi extrémní krutosti, ačkoli to sami neochvějně popírali.“

Výzkumy ukazují, že rané zneužívání a zanedbávání poškozuje vyvíjející se mozek kojence. Pokud je dítě zanedbávané a zneužívané, následky mohou být hrozivé. Čím zdravější vztahy dítě má, tím je pravděpodobnější, že se z traumatu zotaví. Vztahy jsou hybnou silou změny a nejúčinnější terapií je lidská láska. Bez lásky v dětství mohou lidé u moci napáchat velké škody. Hitler, Stalin a Mao Ce-tung všichni v dětství trpěli roky nemilosrdného bití a dalšího nehorázného zneužívání a byli zodpovědní za smrt milionů lidí.

V Maově případě 35 milionů lidí. Diktátoři se samozřejmě nemohou stát diktátory bez prostředí, které podporuje jejich schopnost akumulovat moc. V  knize Skutečná válka Richard Nixon poukázal na to, že „darwinovské síly sovětského systému produkují nejen bezohledné vůdce, ale i chytré.“ Stalin zabil každý rok téměř milion lidí; v roce 1938 poslal Chruščova na Ukrajinu, kde zlikvidoval 163 ze 166 členů ústředního výboru této země. Samozřejmě ne každý, kdo měl kruté dětství, se stane tyranem; ale lze s jistotou říci, že všichni zneužívající diktátoři a autokraté měli dětství plné zneužívání, zanedbávání a nedostatku lásky.

Putinova prohlášení z 23. února a po něm jsou mrazivá a odhalující: „Účelem této operace je chránit lidi, kteří již osm let čelí ponižování a genocidě páchané kyjevský režim. Za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacizaci Ukrajiny a také budeme muset postavit před soud ty, kteří se dopustili četných krvavých zločinů proti civilistům, včetně občanů Ruské federace.“ Vzhledem k jeho dětství dává matoucí tvrzení o „denacifikaci“ Ukrajiny – země, jejíž prezident je Žid – a obraně proti genocidě smysl. V Putinově mysli se cítí Ukrajinou ohrožen a považuje se za oběť. Musí se bránit, stejně jako to dělal, když se jako dítě učil judo. Prožívá utrpení, strádání a existenční hrozby, které jeho rodina a komunita zažila během druhé světové války, zážitky pohřbené tak hluboko v jeho mysli, že si jich ani není vědom. A nyní tytéž situace způsobuje rodinám ve městech na Ukrajině. Co s tím? Můžeme se bránit můžu, ve kterém dřímá malý ublížený chlapec? Jak? A kam je on schopen zajít?

Zdroj: pbs.org, standard.co.uk, theweek.com, acestoohigh.com