Článek
Muže poslal za mříže soud v roce 1989 po jeho přiznání, které však bylo očividně vynucené. Vyslýchající policisté ho měli tlouct, aby se přiznal k něčemu, co nespáchal. Bylo mu tehdy pouhých devatenáct let a nebyl proti němu jediný přímý důkaz. Navíc ho svědci jako vraha jeho babičky a tety vyloučili. Všichni svědci pod přísahou vypověděli, že by Roman něčeho takového nebyl ani schopný. Byl bojácný a plachý. A navíc byl v době činu u své druhé babičky. Dvacet kilometrů daleko.
Esenbáci byli bezradní
Sbor národní bezpečnosti si s nalezením vraha nevěděl rady. Měsíce vyšetřování nikam nevedly, tak si esenbáci pozvali na výslech Romana. Mentálně zaostalého synovce mladší ze zavražděných žen. Podle dostupných informací ho policisté opakovaně několikrát ztloukli, až se nakonec přiznal. „Co jsem měl dělat, když vás pořád dokola mlátí a vyhrožují, že když to neřeknu, jak chtějí, tak mne budou bít dál a dál?“ řekl Ševčík podle Blesku. A důkazy? V podstatě žádné. Proti Romanovi svědčila pachová stopa, která se záhadně objevila a také znalecký posudek znalkyně, která už v minulosti poslala do vězení nevinného muže.
Jeden ze znalců připustil, že všichni věděli, že Roman není pachatel. Přiznal to však jen soukromě a nikdy neměl odvahu to říci před nezávislým soudem. Děsivé je, že soudce, který mladíka nemilosrdně poslal za mříže, předsedal v letech 2015 až 2020 Nejvyššímu soudu v Brně. Prokurátor a tehdejší strážci zákona si klidně užívali důchodu. Otázkou je, zda je horší, že nevinný člověk strávil hrůzných 30 let za mřížemi, kde byl dokonce znásilňovaný nebo fakt, že opravdový vrah dodnes běhá na svobodě.
Vraha zná spolek i svědci
Navíc se ví, kdo vrahem je. Jedna svědkyně se prý dodnes budí ze spaní a vidí tvář skutečného vraha. Jméno je totožné s tím, o kom si spolek Šalamoun (Spolek na podporu nezávislé justice) myslí, že je vrahem. Spravedlnosti však už nemůže být učiněno za dost, jelikož byl skutek promlčený. O to je horší, že muž, který měl obě ženy zavraždit, má za sebou už temnou kriminální minulost, a dokonce zločiny spáchané nožem.
Nejsmutnější je, že žádost o obnovení procesu i odškodnění pro Romana Ševčíka, je šest let po propuštění na bodu mrazu. Muž, který byl neprávem odsouzený, nedostal žádné odškodnění. Přitom by si podle jeho zmocněnce mohl přijít na miliony. Pomohl mu alespoň zmíněný spolek Šalamoun, který dokázal vybrat peníze, které Romanovi pomohli alespoň do začátku. Do podpory se zapojila mimo jiné rodina Boková nebo Jan Hřebejk. Díky podpoře neskončil Roman pod mostem.
Prožil si peklo na zemi
Roman Ševčík by si odškodnění od českých soudů opravdu zasloužil. Strávil neprávem 21 let ve vězení a 9 let v psychiatrické léčebně. Pod nátlakem se přiznal, potom přiznání odvolal, ale soud na to už nebral ohled. Když přišel převrat, měl se v rámci Havlovi amnestie dostat domů. Jenže… „V roce 1991 jsem byl převezen na týden do Vinařic, zrovna ve chvíli, kdy se tam připravovala vězeňská vzpoura. No a za tu jsem dostal u kladenského soudu dva roky nášup. Přitom jsem nebyl žádná významná osobnost těch nepokojů, jak tomu bachaři říkali. Seděl jsem šest let na Borech a pak ve Valdicích.“ vyprávěl v rozhovoru pro spolek Šalamoun.
V tom mimo jiné otevřeně popisuje, jak byl ve vězení znásilněný a zbitý. Dokonce ho museli zašívat. Násilníky z vězení nenabonzoval, ale bachaři naštěstí i tak znali viníky a potrestali je. Ačkoliv ho převezli z vězení na Borech do Valdic, moc si nepolepšil. Sloužil k orálnímu uspokojování ostatních vězňů. „Ve Valdicích jsem se chtěl zabít, protože se to nedalo vydržet. V jedný věznici mě znásilní a v druhé si ze mě doslova udělali prostitutku. Nepodařil se mi ani jeden z mnoha pokusů. Dneska jsem za to rád. Ve Valdicích postupem času jsem získal podporu a pomoc ze strany silnějších vězňů, ale už ne sexuálníma službama. Stal jsem se tak zvanou „koninou“ (posluhovačem jinému vězni za ochranu či úplatu) a to mi vlastně zachránilo,“ přiznal při rozhovoru pro spolek Šalamoun.
Zdroj: blesk.cz, denik.cz, securitymagazin.cz, spoleksalamoun.com
