Článek
Zuzana se svým partnerem Petrem žije už patnáct let. Jejich vztah byl podle vyprávění vždycky idylický. „Samozřejmě jsme se někdy nepohodli, ale nebylo to nijak časté,“ vypráví Zuzana s tím, že nyní je všechno jinak. Jejich vztah se změnil s příchodem syna. „Syn má dva roky a je super. Je to pohodář, ale my s Petrem jsme ten jeho příchod nějak nezvládli,“ říká upřímně Zuzana.
Přestala existovat
„Mám od té doby pocit, že jsem pro Petra přestala existovat,“ stěžuje si Zuzana. Má pocit, že ho přestala zajímat a Petra už dva roky zajímá jen syn. „Jsem pochopitelně ráda, že s ním tráví čas,“ dodává rychle. Na Zuzaně je většinou kromě hlavní péče o syna také úklid domácnosti, příprava jídla a další nutné věci. „Nestěžuju si, kdybych tohle nedělala, připadala bych si, že mě už Petr nepotřebuje vůbec,“ vypráví.
Jenže jim skřípe partnerský vztah, který dlouhá léta pečlivě budovali. „Mezi námi to už není jako dříve. Mám pocit, že žijeme vedle sebe a ne spolu jako dříve,“ myslí si Zuzana. Dodává, že je pochopitelně spousta dnů, kdy jsou opravdu v pohodě, jezdí na výlety nebo si užívají víkend jako rodina. „Jenže mi přijde, že jsme všude spíše jako kamarádi,“ říká. Hezké dny pak střídají takové, kdy po sobě křičí nebo jsou na sebe hnusní. „Chápu, že je to tak s příchodem dětí ve většině vztahů, ale já to takhle nechci,“ vypráví.
Rozejít se nechtějí
O rozvodu ani jeden z partnerů prý ani přes krizi nepřemýšlí. Zuzana si nedokáže představit život bez Petra a i on prý chce, má zájem na tom, aby dále fungovali jako rodina a partneři. „Zvládneme si spolu sednout a o všem si promluvit,“ vysvětluje Zuzana. Jenže prý to většinou skončí tím, že si sednou, všechno si vyříkají a slíbí si, že se budou snažit. A za týden je všechno zpět ve starých kolejích.
„Přemýšlím o tom, že bychom zkusili párovou terapii,“ přiznává Zuzana s tím, že to už dokonce navrhla partnerovi. Ten je však k podobným věcem obvykle skeptický. Jde o to, že Petr nechce rodinné problémy řešit s někým cizím. „Chápu jeho pocity a on to ví,“ pokračuje ve vyprávění Zuzana. Vzápětí však dodává, že netuší, jak jinak se dostat z tohoto začarovaného kruhu. Sama si uvědomuje, že spousta věcí pramení z toho, že na sebe nemají tolik času jako dřív.
Chybí jim rande
Syna oba milují, ale vzhledem k tomu, že pro něj nemají prakticky žádné hlídání a syn ještě nechodí ani do školky je toho času pro pár opravdu málo. „Chybí mi naše společné večeře jen ve dvou. Návštěvy muzeí a koncertů,“ přiznává Zuzana. Věděla, že s dítětem se jejich život změní. Věděla, že se budou muset vzdát spousty věcí. Nečekala však, že to tolik poznamená jejich pečlivě budovaný partnerský vztah.
„Ono se lehce řekne, že pro sebe máme čas večer,“ říká s tím, že synek obvykle vstává opravdu brzy, často se v noci budí a ona je mnohdy vyčerpaná a usíná prakticky po jeho uspání. „Když ne tak potřebuju dohnat spoustu věcí v domácnosti,“ dodává. Ví, že úklid neuteče, jenže také přiznává, že posezení s Petrem doma po náročném dni zkrátka není to samé jako si vyjít do společnosti.
„Je pravda, že párkrát jsme alespoň za poslední rok někde byli, když hlídala tchýně,“ říká s tím, že takové výlety by se daly spočítat na prstech jedné ruky a ještě by nějaké zbyly. A vzhledem k tomu, že se frekvence jejich volných dnů nebo večerů hned tak nezlepší, chtěla by Zuzana pomoci od odborníka. „Doufám, že se mi podaří Petra přesvědčit,“ uzavírá.
