Článek
Sovětská tajná služba začala před více než osmdesáti lety zatýkat kritiky bolševiků. Mezi zadrženými byl také generál Sergej Vojcechovský. Armádní velitel a člen protinacistického odboje. Sověti ho věznili a mučili. Poslali ho do gulagu na Sibiři.
Kdo byl Sergej Vojcechovský
Původem to byl Rus, který se zúčastnil rusko-japonské války. V září 1917 byl převelen k československému vojsku v Rusku. U československého vojska zůstal i po převzetí moci bolševiky. S legionáři pokračoval v tažení do Vladivostoku. Byl to výborný stratég. Po odchodu své jednotky z Ruska se připojil k bělogvardějské armádě Kolčakově, později Wrangelově.
V roce 1921 zamířil do Prahy. Už v lednu 1922 získal československé občanství, a to především díky své legionářské minulosti a vojenským schopnostem. Postupně povýšil až na třetího nejvýše postaveného důstojníka československé armády. Osobně doprovázel prezidenta Masaryka na vojenských manévrech. Řídil také výstavbu opevnění a obranných linií na československo-německé hranici. Po obsazení země a vzniku protektorátu vypracoval s generály Ingrem a Bílým struktury podzemní armády.
Dohled Němců a zatčení Sověty
Válku prožil v ústraní, ale byl pod neustálým dohledem německé policie. Po osvobození Prahy byl 12. května 1945 zatčen sovětskou kontrarozvědkou. Nikoho nezajímalo, že byl již příslušníkem jiného státu. Pro Stalina zůstal na seznamu nepřátel, protože byl představitelem bělogvardějců a za občanské války bojoval proti bolševikům. Ostatně nebyl sám. Odvlečeno bylo mnoho emigrantů ze Sovětského svazu. Hlavně Rusové, ale také Ukrajinci nebo Bělorusové.
Zpět k Vojcechovskému. Nejprve ho odvlekli do vyšetřovny, kterou si zřídili v jedné vile na Ořechovce. Potom ho převezli k vykonstruovanému soudu v Moskvě. O čtyři měsíce později ho odsoudili za protisovětskou činnost k deseti letům v Gulagu. Nejprve ho dovezli do tábora Užalagu v centrálním Rusku. Později však skončil na Sibiři, kde byl zřízen tábor se zostřeným režimem určený pro politické vězně. V „osoblagu“ panovaly mnohem přísnější podmínky než jinde. V oknech byly mříže. Vězni na zádech nosili čísla. A nesměli si psát s rodinou.
Zemřel na vyčerpání
Ve vězeňském spisu je uvedeno, že sešel věkem a trpěl tuberkulózou. To je však jen oficiální verze příběhu. Pravděpodobně to však bylo trochu jinak. V místě, kde byl vězněný, musel vykonávat těžkou práci se dřevem. Pravděpodobně tak došlo k vyčerpání organismu. Jeho zdraví rozhodně nepřispěl ani stres z práce a celkových životních podmínek v gulagu.
Generálu Vojcechovskému bylo už 68 let. Samotná fyzická práce tedy byla pro jeho organismus opravdu velkým zápřahem. Vojcechovský si navíc prožil peklo ještě předtím, než se vůbec do gulagu dostal. Hovoří se o tom, že už při výsleších na Ořechovce ho mučili. Není tajemstvím, že metody sovětských vyšetřovatelů byly drastické. Jiný vyslýchaný vypadl z okna budovy. Zda šlo o náhodu nebo mu někdo pomohl se už asi nedozvíme.
