Článek
Angličtina všude kolem
Anglicky trochu umím, tudíž si dané termíny dokážu tak nějak přeložit. Smyslové hry a hračka, umožňující hru s otevřeným koncem. Jenže, co si pod tím mám vlastně představit? Uteklo mi něco zásadního ve výchově? Ochuzuji snad své děti o něco, co je může neskutečně rozvíjet? Nedalo mi to a vložila jsem dotaz do Google. Za pár vteřin už jsem věděla, co to vlastně open ended toys jsou. Smyslové hry už jsem znala.
Pro ty, kdo to neví
Ve své podstatě nejde ani v jednom případě o nějaké super skvělé a moderní objevy. Jde o formu hraní, které se jen tak moderně říká. Při smyslohraní se dbá na probouzení smyslů. Obvykle jde o různé přelévání, přesypávání nebo přemisťování předmětů. Ke smyslohraní můžete využít rýži, těstoviny, písek a spoustu dalších věcí. Princip je vlastně hra se sypkým, pevným a tekutým materiálem.
Napadá vás, že je to vlastně dětská přirozenost? Je to tak. Když vezmete dítě k řece nebo k rybníku, vlastně si samo vytvoří smyslovou hru se sypkými, pevnými i tekutými materiály. Stejně tak si smyslohrátky dítě samo vytvoří na zahradě, kde si bude hrát s blátem a kamením. Není to tedy nic nového ani objevného. Jen se aktivita přesunula z venku do vnitřních prostor.
Ačkoliv možná, že mnozí z vás doma v dětství také takové hry absolvovali. Osobně si pamatuji barvení písku nebo cukru a jeho vkládání do sklenic. Nebo sypání a přesypávání nejrůznějších potravin jako je rýže, čočka, fazole a podobně. Jen tehdy nikdo nekladl důraz na to, že hra rozvíjí naše smysly z hlediska kognitivní psychologie.
Hra s otevřeným koncem
Co se týká Open ended toys, zjistila jsem, že takové hračky doma máme, aniž bych tušila, jak se jim říká. Ba co víc, že si naše dcera vlastně sama od sebe hraje právě tímto skvělým způsobem. Nikdo jí to přitom nemusel říkat. Prostě jen byla dítětem a dělala to, co ji přišlo naprosto přirozené. O co tedy vlastně jde?
Hračky s otevřeným koncem jsou takové, které nemají pevně daný způsob využití, pravidla ani konec. Děti tak při hraní s nimi mohou naplno využít svou fantazii a také kreativitu. Hračka umožňuje tvořit nebo kombinovat. Že vás nenapadá, o jaké hračky jde? Jsou to staré dobré dřevěné kostky, magnetické stavebnice, balanční kameny nebo třeba i lego v případě, že nestavíte jen podle návodu.
Bordel? Ne, fantazie!
Hračky s otevřeným koncem mohou děti také dávat dohromady. Prakticky to funguje asi tak, že si postaví silnici z kostek, na ni naváží město z lega a k tomu si vezmou auta, která budou po městě jezdit. Dost možná využijí balanční kameny jako konstrukci mostu a polštáře z postele poslouží jako obří trampolíny. Ano. Pro mnohé rodiče vlastně taková open-ended hra může vypadat jako naprostý zmatek a bordel.
Zkuste se však zeptat dítěte, co to před sebou vlastně vidíte. Možná budete překvapeni, co všechno vaše dítě ve své hlavě nosí a jak geniální dokáže jednotlivé hračky využít pro svou hru. Děti mají opravdu velkou fantazii, kterou se nebojí používat. Určitě nemusíte doma zavádět smyslohraní nebo hru s otevřeným koncem vědomě. Dost možná bude stačit, pokud necháte své děti popustit uzdu fantazie.
Fantazie ovlivňuje hry
Kreativita a představivost jsou důležité součásti dětské fantazie. Děti si vytváří situace a příběhy a učí se mimo jiné i kritickému myšlení. Díky procesu vytváření vlastních světů děti dokáží koukat na věci z jiné perspektivy a rozvíjí svou empatii. Hrou se učí. A na rozdíl od nás dospělých mnohdy vidí věci, které jsou pro naše oči zcela neviditelné. Nechte děti být dětmi. Stačí jen nakoupit pár vhodných hraček a to ostatní už děti v tomto případě zvládnou tak nějak sami.
