Článek
Seznamte se s Hassanem
Hassan Elamin Abdelradi byl podle dostupných informací společenský a mezi spolužáky oblíbený. Dokonce si v Čechách našel přítelkyni. To byl jeho největší problém. V devadesátých letech nemohla jít běloška s černochem po ulici, aniž by slyšela minimálně jednu urážku. A tak ačkoliv byl mezi přáteli Hassan oblíbený, lehké to v našem státě rozhodně neměl. Rasisticky napaden byl už čtyři měsíce před osudnou nocí.
Devadesátá léta byla extrémně divoká. Ano, vládla sice porevoluční euforie. Pravda a láska měla zvítězit nad lží a nenávistí. To však neznamená, že bylo všechno sluncem zalité. Právě naopak. Bylo tu spoustu osob, které nenáviděly osoby jiné barvy pleti. Rasismus vůči Romům a cizincům tmavé pleti byl otevřený a vůbec nebyl výjimečný. Rasově motivované vraždy nebyly ničím zvláštním. Bohužel. A navíc za ně vrazi dostávali docela nízké tresty.
Kanady, bombry a holé hlavy
„V devadesátých letech se neonacistické hnutí v České republice rychle radikalizovalo, právě kolem roku 97 situace eskalovala. Vyholené hlavy, kanady a bombery. Výhrůžky, urážky a napadání lidí s jinou barvou pleti bylo na řadě míst běžné. Především v barech a na diskotékách. Právě v tomto prostředí se začal odehrávat i příběh Hassanova osudného setkání s útočníky,“ popsal pro Primu novinář Jakub Kvasnička. „Těm vadila nejen barva kůže, ale také fakt, že měl Hassan českou – bílou – přítelkyni,“ dodal.
Celý incident začal v klubu Dělová koule. Tam přišel Hassan společně se svým bratrancem Karimem. Později se v klubu objevili také skinheadi Petr Zborník a Jan Schimperk. Podle svědků začali súdánským studentům vyhrožovat. Chtěli po nich, aby z klubu odešli. Později se snažil Karim najít cestu pryč a venku narazil právě na dvojici skinheadů. Jeden měl v ruce nůž, druhý řetěz. Zranili ho, ale on utíkal pryč. měl přeřezané šlachy na pravé ruce. Bolest nevnímal a běžel směrem na koleje.
Podvědomě si asi myslel, že je to jediné místo, kde bude v bezpečí. Schimperk před kolejemi pronásledování vzdal, ale Petr Zbojník ne. Karima dohnal v pátém patře budovy kolejí. Prý ho však odradila pohled na zkrvaveného Karima tak prchnul zpět dolů. Jenže v přízemí potkal Hassana. Co se dělo dál ví jen Petr Zbojník. Jisté je jen to, že dvakrát bodnul Hassana a jedna z ran byla pro mladého studenta ze Saudské Arábie smrtelná.
Reakce společnosti
Když se o rasově motivované vraždě dozvěděla společnost, došlo k velké reakci. Před budovou Vysoké školy ekonomické se sešlo asi 20 tisíc lidí. Politici všech politických stran hovořili o tom, že je třeba zakročit proti extremismu. Miloš Zeman tehdy označil pachatele za patologickou sedlinu společnosti a mluvil dokonce o zákazu hnutí skinheads. K činu se vyjádřil i Václav Klaus, který měl děs z hnutí skinheads. Vyšlo však najevo, že Klaus a Zeman umí sice vést silné řeči, ale činy jim zase tak blízké nejsou. K legislativním krokům nikdy nedošlo.
Abychom však nebyli přísní jen na Klause a Zemana. Podobně se zachovali i další politici. Pro zákaz hnutí skinheads se tehdy vyslovil i předseda Senátu Petr Pithart nebo šéf KDU-ČSL Josef Lux. Ani oni se však později nezasadili o to, aby se něco takového opravdu stalo. Hnutí skinheads je proto stále legální. Dnes však už nemůžeme prakticky mluvit o stejném hnutí. Mezi skinheady je dnes mnohem více bojovníků proti rasismu než rasistů. A nelze spojovat neonacisty a skinheads.
Soud pro dva grázly
Petr Zborník od soudu po odvolání odešel s trestem 13,5 roku a Jan Schimperk dostal jen podmínku na 7,5 měsíce. Ano, na první pohled sice za vraždu nemohl, ale na činu se podílel. Navíc jednomu z cizinců osobně vyhrožoval smrtí a hrozil mu železným řetězem. Zborník se k vraždě přiznal. Nikdy však neodsouhlasil, že šlo o rasově motivovaný čin. Jenže mu nikdo nevěřil.
Zdroj: blesk.cz, zoom.iprima.cz, cnn.iprima.cz, romea.cz
