Britney Spears: Ikona, tragédie, comeback, trauma, kontroverze, svoboda

Britney Jean Spears. Narodila se 2. prosince 1981 v Louisianě, v městečku Kentwood, které mělo méně než 3 000 obyvatel. Byl to svět kostelních zpěvů, smaženého kuřete, benzínek, malých domků a lidí, kteří dřou od rána do večera.

Britney byla jiná.
Chodila a zpívala dřív, než chodila a mluvila.
Byla to dívka, které se talent hromadil pod kůží, a když otevřela pusu, lidé na okamžik přestali dýchat.

Rodiče to viděli. Hlavně její matka Lynne.

Britney byla dítě, které nesmělo zůstat v malém světě. A tak začala cesta: newyorské konkurzy, školení, natáčení, starší děti, které již měly kontakty, a Britney — desetiletá holka, která chtěla jen zpívat.

Byla to cesta krásná i krutá.
Protože místo dětství přišly hodiny nácviků, repetic, choreografií, testů, konkurzů. Rodiče nebyli bohatí, rodina nebyla stabilní. Alkohol byl v domě běžný. Nervozita také.

Britney měla ale něco, co z ní udělalo hvězdu: hlad po dokonalosti.

.

Když se dostala do „The All-New Mickey Mouse Club“, byla obklopena dětmi, které se později staly legendami:

Bylo to místo talentu — ale také tlaků.
Děti tam nebyly dětmi.
Byly to malé produkty, ze kterých Disney chtěl udělat hvězdy.

Britney se učila:

To jsou pravidla, která ji budou definovat dalších dvacet let — a nakonec ji rozbijí.

.

Britney měla 16 let, když svět slyšel úvodní tón „…Baby One More Time“.

Uniforma.
Drdol.
Nevinná tvář.
Provokace.
Zvednuté obočí.
Nekonečné charisma.

Byl to výbuch.
Album se stalo nejprodávanějším debutem teenage umělkyně v historii.

Britney nebyla popová zpěvačka.
Britney byla fenomén.

Najednou měla:

17letá holka byla v médiích posuzována podle toho, „jak moc je panna“.
Interview se točila kolem jejího těla, ne talentu.
Byla objektifikována na každém kroku.

Britney se stala nejslavnější ženou planety.
Nejfotografovanější ženou planety.
A také nejpronásledovanější.

Šla na zmrzlinu → 60 paparazzi.
Vyšla z restaurace → dav, který ji tlačil k autu.
Držela dítě v náručí → bulvár psal, že je špatná matka.
Plakala → bulvár psal, že je nestabilní.
Smála se → bulvár psal, že bere drogy.

Byla národním sportem.
A zároveň největším vydělávacím strojem médií své doby.

.

Britney a Justin byli zlatý pár Ameriky. Ale když se rozešli, médiím se hodila jednoduchá verze:

Justin – oběť.
Britney – nevěrnice.

Justin natočil „Cry Me a River“.
Dvojník Britney v klipu.
Symbolika zrady.
Popularita jako raketa.

Britney byla:

Nikdo se neptal, co cítila ona.

A přitom — podle její knihy — nebyla situace zdaleka taková, jak ji Justin prezentoval.

.

V roce 2005 porodila syna Seana Prestona.
O rok později Jaydena Jamese.

Britney chtěla být matka víc než cokoli.
Ale realita jí to nedovolila.

Paparazzi jí skákali na auto.
Křičeli na ni před dětmi.
Bulvár rozebíral její tělo po porodu jako veřejný majetek.

Britney měla poporodní depresi — automaticky ji označili za „špatnou matku“.

Zatímco jiným ženám by pomohl klid, Britney měla:

Každá její slza byla zlatý důl bulváru.

.

A pak přišel rok 2007.
Rok oholené hlavy.
Rok papírových kelímků s Red Bullem.
Rok zhroucení.

Britney si sama oholila vlasy.
Dodnes o tom mluví jako o symbolickém gestu:

„Chtěli mě vlastnit.
Moje tělo.
Můj obličej.
Moje vlasy.
Všechno.
Tak jsem jim to vzala.“

Na druhý den to prodával každý bulvární web planety.

Britney nebyla člověk.
Byla content.

Když se její psychický stav zhoršil, soud rozhodl o poručnictví vedeném jejím otcem Jamie Spearsem.

Poručnictví = právní status určený pro lidi s DEMENCÍ.

Britney měla 26 let.

Od toho dne:

Ale mohla pracovat.

A pracovala.
Jako kdyby byla v pořádku.
A vydělávala miliony těm, kteří ji kontrolovali.

.

Britney popsala, že byla nucena:

Byla hvězda.
Ale nemohla si koupit burger, když chtěla.
Nemohla si objednat kávu bez doprovodu.
Nemohla říct „mám strach“.

Takové bylo její peklo.

.

V roce 2019 začaly na internetu kolovat první informace, že Britney není „promočená hvězda“, ale vězeňkyně.

Fanoušci to poznali dřív než média.
Dřív než soudy.
Dřív než celebritní svět.

Hashtag #FreeBritney byl nejprve výsměch.
Pak konspirační teorie.
A nakonec hnutí, které změnilo historii práv obětí poručnictví.

A když Britney v roce 2021 poprvé promluvila před soudem, celý svět oněměl.

.

Její výpověď je dnes historická.

„Byla jsem týraná.“
„Nedovolili mi mít další dítě.“
„Nutili mě pracovat.“
„Byla jsem uvězněná.“
„Chci svůj život zpět.“

Ta slova probodla svět.

A soud rozhodl — poručnictví končí.

Po 13 letech.

Britney byla volná.
Poprvé od mládí.

Ale to není pohádka.

Když ti někdo ukradne život na 13 let, nevrátí se ti automaticky:

Britney začala psát na Instagram: syrově, chaoticky, emotivně.

Lidé se ptali: „Je v pořádku?“
Pravda je drsnější:

Když nesmíš být člověk 13 let, nevíš, jak jím zase být.

.

Britney vydala autobiografii The Woman in Me.
Není to marketing.
Je to terapie.
Je to roztržená hrudník na papíře.

Popisuje:

Její kniha má obrovský dopad:
Dala hlas milionům žen, které byly roky umlčovány pod záminkou „ochrany“.

.

Její život je jiný.
Ne ideální.
Ne stabilní.
Ale její.

Britney je:

Ať je jakkoli chaotická, jakkoli nepochopitelná na sociálních sítích — je jedna věc jistá:

Britney Spears patří konečně sama sobě.

A po všem, co jí svět udělal, je to možná ten největší zázrak.

.

Zdroje:

– Dokument Britney vs Spears (Netflix, 2021)
– Autobiografie The Woman in Me (2023)
– BBC a NY Times – reportáže o poručnictví
– Court transcripts, Los Angeles Superior Court, 2021

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Lucie Vítková – Osudy, které žijí dál
Píšu o lidech, kteří nás naučili žít naplno – i když už tu nejsou.
O životech, které neuměly skončit.
💌 lucievitkovaosudy@seznam.cz