Článek
Půjčení auta z autopůjčovny jsem vždycky brala jako něco, čemu se radši vyhnu. Jenže jarní prázdniny jsou jen jednou za rok a naše auto se rozhodlo vypovědět službu pár dní před odjezdem. V tu chvíli bylo jasné, že jestli chceme na hory opravdu odjet, budeme muset zkusit něco, co jsme do té doby nikdy neřešili.
Když auto selhalo v nejhorší možný moment
Měli jsme to naplánované už od Vánoc. Jarní prázdniny v Krkonoších, chalupa u Vrchlabí a týden s dětmi na sněhu. Děti se nemohly dočkat lyžování, stavění sněhuláka, borůvkových knedlíků a my s manželem jsme se prostě těšili pryč z Prahy.
Plán byl jasný. V pátek vyzvednout děti ze školy a školky a rovnou vyrazit. To by se nám ale nesmělo porouchat auto. Ve středu jel manžel z práce a naše Octavia začala vydávat divné zvuky. Auto hned zavezl do servisu. Když přijel domů, z jeho výrazu jsem vycítila malér: „Je prý potřeba objednat nové díly. Bude to tak na týden, možná dva.“
Polilo mě horko a začala jsem lehce panikařit. Chalupa zaplacená, děti nadšené, vybavení nachystané. Co teď? Manžela napadlo, že si auto půjčíme. Rodina nepřipadala v úvahu, máme ji až na Moravě. Kamarádi měli na jarní prázdniny své plány a auto nám půjčit nemohli. Řeč přišla i na autopůjčovny. Měla jsem obavy, protože jsme žádnou ověřenou půjčovnu neznali a o půjčovnách aut jsem neměla příliš dobré mínění.
Pozitivní zkušenosti kolegů mě uklidnily
Ve čtvrtek jsem situaci řešila v práci s kolegy. Ti mě uklidnili, že půjčení auta není nic složitého, a doporučili mi pár půjčoven. Jedna z nich byla EASY, kterou prý používají docela často. Hned jsem otevřela jejich web a zjišťovala, jestli mají nějaká auta ještě volná.
Upřímně jsem čekala, že na jarní prázdniny budou všechny vozy dávno rozebrané. Výběr byl překvapivě docela pestrý a po konzultaci s manželem jsme nakonec vybrali Škodu Karoq s pohonem všech čtyř kol. Ta by měla skvěle pojmout naše zavazadla a hravě zvládnout i jízdu ve sněhu.
Rezervace mě překvapila. Čekala jsem, že budu muset někam volat nebo vyplňovat dlouhé formuláře, ale nakonec to bylo hotové během pár minut. Vyplnila jsem základní údaje, potvrdila objednávku a během chvíle přišla SMS s potvrzením. Nemohla jsem tomu uvěřit, my budeme opravdu moct odjet na hory. Dost se mi ulevilo, ale pořád jsem měla pochybnosti.
Nervozita a překvapivě klidné předání
Přiznám se, že od pátečního rána jsem byla dost nervózní. Na internetu jsem hledala, jak probíhá půjčení auta, četla zkušenosti a recenze a psychicky jsem se připravovala na dlouhé papírování, skryté poplatky a tlak na zbytečná připojištění.
Realita ale byla úplně jiná. Pán na pobočce byl milý, klidný a vše nám srozumitelně vysvětlil, zaplatili jsme kauci a podepsali smlouvu. Jediné, co mě trochu zaskočilo, byla výše kauce. Byla sice uvedená na webu předem, ale člověk ji začne řešit až ve chvíli, kdy ji opravdu blokují na kartě. Naopak mile mě překvapilo, že jsme nemuseli platit dodatečný poplatek za druhého řidiče a že auto už mělo zaplacenou dálniční známku.
Auto jako za autosalonu
Auto bylo opravdu pěkné. Nečekala jsem úplně nový vůz, ale interiér byl čistý a všechno působilo udržovaně. Hned jsem si vzpomněla na naše auto, kde děti dokážou udělat nepořádek i během desetiminutové jízdy. Z půjčovny nám za příplatek nabídli profesionální vyčištění vozu po vrácení.
Společně jsme obešli auto, nafotili a bylo hotovo. Celé předání trvalo možná patnáct minut. Manžel trval na tom, abych řídila, když jsem auto sehnala. Veškerá nervozita ze mě opadla a konečně jsem se zase začala těšit na hory.
Krkonoše, sníh a nečekaná radost z jízdy
Cesta do hor byla příjemná. Auto jelo bez problémů, na dálnici jsme využili tempomat a cesta ubíhala docela rychle. Děti byly nadšené z „nového auta“. V Krkonoších jsme pak ocenili pohon na všechna 4 kola a také parkovací senzory. Díky nim jsme hravě zaparkovali i na úzká stání na přeplněných parkovištích.
Prázdniny byly krásné. Sáňkovali jsme, lyžovali, vyrazili jsme i do aquaparku a užívali si společný čas. Celkem jsme najeli asi 380 kilometrů. Podle manžela měla spotřebu kolem šesti až sedmi litrů, což je na hory docela slušné.
Vrácení bylo mojí největší obavou
V pátek jsme se vrátili zpátky do Prahy a ještě ten večer jsme jeli auto vrátit. Tohle byla moje největší obava celého výletu. Ne že bychom s autem udělali něco špatného. Dávali jsme na něj snad větší pozor než na děti, ale člověk si říká: „Co když jsem někde přehlédla škrábanec? Co když děti něco provedly v interiéru? Co když v půjčovně najdou problém, o kterém ani nevím?“
Vrácení ale proběhlo úplně v pohodě. Pracovník půjčovny auto zkontroloval (tentokrát rychleji než při předání), zkontroloval stav nafty a řekl: „Výborně, za nás je všechno v pořádku. A co vy, byli jste s autem spokojeni?“
Spadl mi kámen ze srdce a odcházela jsem s úsměvem na tváři. Kauci nám vrátili na účet do týdne, jak bylo slíbeno.
Co mě překvapilo nejvíc
Když se na to zpětně dívám, nejvíc mě překvapily tři věci. Především kvalita samotného vozu. Čekala jsem spíš ojeté auto s polepy půjčovny, místo toho jsme dostali vůz ve velmi dobrém stavu, který působil skoro jako nový. Stejně příjemný byl i lidský přístup. Nikdo na nás netlačil, nikdo nehledal problém tam, kde nebyl, všechno proběhlo v klidu a bez stresu. A nakonec mě potěšilo i to, že nás nečekaly žádné skryté poplatky ani zdlouhavé hledání neviditelných škrábanců při vrácení.
Půjčila bych si auto znovu?
Ano. Předem jsem z toho měla docela respekt, ale nakonec to bylo mnohem jednodušší, než jsem čekala. Kdyby se něco podobného stalo znovu, už bych věděla, že to jde vyřešit docela rychle.
Pozn. Autorkou textu moje drahá žena.
