Článek
Společně jsem zakoupila dům se synem o dvou bytových jednotkách a prodala kvůli tomu svůj byt. Bylo mi pouhých 54 let. Už během prvního půl roku přišel syn se snachou, že bych měla napsat poslední vůli, nepochodili. Za dva měsíce dorazil znovu syn, že to se mnou vypadá špatně a měla bych si najít umístění v domově důchodců. Byly i jiné zlomylnosti o kterých ale nebudu psát.
Trvalo to 8 let, a už se mi ani nechtělo vycházet na zahradu, všechny náklady byly na mě (myslím tím přestavby dvou koupelen, nové topení, nové odpady aj.). Nakonec jsem se rozhodla a odstěhovala se, byla jsem v mínusu 250 tis. Dnes je mi 72, dluhů jsem se zbavila a dotěrné návštěvy syna, který se "chce usmířit “ mě nechává zcela klidnou. Ze začátku se mi stýskalo, ale postupně jsem se s tím smířila. Než takový toxický vztah, raději žádný.
Trápení těch starých lidiček je mi líto, ale už musí vědět, že bez peněz žádná láska příbuzných nebude
