Dluhy za syna a manžela stahují seniorku ke dnu. Požádat o pomoc je pro šikanované seniory těžké

„Jmenuji se Věra a jsem seniorka, která před dvěma roky ovdověla. Žila jsem s dospělým synem. Ten nepřispíval na domácnost, nepracoval. Syn mě také psychicky terorizoval, a tak jsem požádala o byt od města. Byla jsem moc vděčná, když jsem ho dostala a syn zůstal v původním bytě, kde ale nebyli ochotní převést nájem na syna, a tak šlo vše za mnou. Syn nájem neplatil a neplatil ani elektřinu,“ začíná vyprávět paní Věra na dárcovské platformě Znesnáze. Elektřinu odhlásila, ale s nájmem se nedalo nic dělat. Její, resp. synův, dluh za energie dělá více než 33 tisíc korun. Za nájem pak zhruba 80 tisíc korun, přesnou částku majitel právě vyčísluje.

Aby toho nebylo málo, dluhy zanechal i zesnulý manžel

Jako by to nestačilo, tak po manželovi převzala insolvenci, kterou podle svých slov řádně splácí: „Na další splátky už ale bohužel nemám, i když teď žiji maximálně skromně,“ říká zoufalá žena.

V podobné situaci, jako paní Věra, žijí v naší zemi až desetitisíce seniorů

Okrádání seniorů vlastními dětmi není v naší společnosti výjimečné. Dokonce devět z deseti případů různých forem násilí na seniorech mají podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) na svědomí příbuzní. Den výplaty důchodů je v některých domácnostech starých lidí často jediným, kdy se pravidelně setkávají se svými dětmi nebo vnoučaty. A stejné pravidlo platí často i při návštěvách domovů seniorů. Záminkou k setkání není touha po čase stráveném s rodičem nebo prarodičem, ale touha po penězích, k jejichž zisku se mnohdy nezdráhají použít i násilí.

Když snaha pomoci dětem překročí hranici sebeúcty

Poradny pro seniory ukazují, že stále více starých lidí hradí za své potomky různé půjčky nebo se za ně zaručují. Senioři se zadluží ve snaze pomoci svým nejbližším nebo jim splnit jejich přání. Nejčastěji si berou půjčky na nákup elektrospotřebičů, počítačového vybavení a na rekonstrukce bytu. Sami se tím velmi často dostávají do existenčních potíží: „Milé Ježíškovo vnouče, moc bych si k Vánocům přál dřevo, abych si mohl v zimě zatopit. Žiju společně se svým kocourem v malé chatce a kvůli nemilé příhodě jsem přišel o všechny peníze, které jsem si na dřevo šetřil,“ psal své vánoční přání do projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu Ježíškova vnoučata pan Stanislav. Rodina ho požádala o splacení svých dluhů, ale peníze mu nikdy nevrátila. „Rodinu sice mám, ale nemáme spolu moc dobré vztahy, proto se obracím právě na Tebe, milé Ježíškovo vnoučátko. Topím si bukovým dřevem, které mi každý rok dovážela místní firma. Jsem již starý a nemocný a občas mi už bývá chladněji. Moc bych si tedy přál i teplé zimní boty, aby mi nemrzly nohy. Už totiž nemůžu běhat jako za mlada. Moje noha má velikost 41. Kdyby mi Ježíšek boty přinesl, budu moc vděčný, nemám se totiž na koho jiného obrátit,“ psal zoufalý pan Stanislav ve svém dopise případným dárcům. Najít je se podařilo díky organizaci Člověk v tísni. A hlavně tohoto osamělého muže, ale i další příběhy seniorů , kterým tak laskaví dárci mohli pomoci.

Ve všem tom trápení je třeba trochu pozitivních informací. Dobrá zpráva je například to, že počet seniorů, kteří mají exekuci na důchod, se loni výrazně snížil. V červnu loňského roku šlo o 28,5 tisíce lidí. Jak vyplývá z dat České správy sociálního zabezpečení, pokles nastal i u exekucí na invalidní důchody. Těch správa loni touto dobou evidovala 13 308, tedy o polovinu méně než v roce předchozím. Průměrný věk starobního důchodce s exekuční srážkou byl 70 let. Průměrný věk invalidního důchodce s exekuční srážkou byl 50 let. Jenže jsou tu i ti neviditelní. Ti, kteří ve snaze splácet zodpovědně dluhy za své děti, přežívají často jen s pečivem a vodou, v podvýživě a stresu. Pomáhá jim například Potravinová banka, Člověk v tísni, Charita, Nadační fond Příběhy, Breakfaststory nebo třeba Krása pomoci. A také už zmiňovaný projekt Ježíškova vnoučata, jehož další ročník startuje už za čtyři měsíce. Na adrese vnoucata.pr@rozhlas.cz vítá od podobných organizací všechny tipy na podobně strádající osamocené seniory, kterým by mohl společně s dárci splnit jejich přání, potřeby nebo nadobro zamávat s osamělostí a trápením.

Říct si o pomoc je nejtěžší

Podle WHO má zkušenost s nějakou formou zneužívání až šestina lidí starších 60 let, podle českých odhadů zhruba pět procent (v naší zemi žijí více než 2,2 miliony seniorů!). Osamoceně žijící senioři, často trpící závažnými zdravotními i duševními onemocněními, se stávají snadnou obětí trestné činnosti, ale podle odhadů ji nahlásí zhruba jen 16 procent z nich. Kvůli studu, že naletěli, nebo že jsou předmětem nátlaku či vydírání ze strany nejbližších příbuzných: „Jsem z toho všeho na dně sil, fyzických i psychických. Potřebovala bych dluhy splatit, abych mohla v klidu žít dál. Je mi přeci jen už 68 let, mám invaliditu 2. stupně a důchod mi stačí na poplacení všech poplatků a na domácnost. Opravdu už nevím, kudy kam. Děkuji za případnou pomoc,“ vzkazuje směrem k chápavým dárcům seniorka Věra.