Stovky dárců se jim loni složili na moře. Dodaná odvaha otevírá vozíčkářům dveře k výpravě i letos

„Na moře se u nás pořád vzpomíná, obrací se na mě opět účastníci zájezdu, ale i ostatní obyvatelé domova s prosbou, zda se někam letošní léto pojede. Někdo by rád po Čechách, někdo k moři, je to různé. Už jsem zjišťoval v cestovní kanceláři jaké jsou vyhlídky na letošní sezonu, ale je to mizivé protože většina hotelů je už z větší části obsazená. Ale nevzdáváme se naděje a pokud nám moře letos nevyjde, máme v plánu menší dovolenou po Čechách,“ plánuje Pavel, hlavní strůjce myšlenky a spoluorganizátor loňské výpravy.

Loňské moře jako spouštěč snů

V domově je teď podle Pavla ponurá atmosféra vlivem chřipkové epidemie. Ale loňská výprava, které zpočátku někteří účastníci zájezdu nevěřili, probudila u některých klientů touhu uskutečňovat si své sny. Tudíž se z domova „po své“ ose chystá výprava za papežem Františkem a dolaďuje se cesta i do Turecka. Někdo plánuje jen drobné výlety po okolí, třeba do Jaroměře do Výtopny, do Chrudimi do muzea výsadkářů nebo do Jičína za kamarády. „Cesta k moři rozhýbala některým sousedům krev žilách a začínají si plnit svoje sny,“ raduje se Pavel. Chtěl by obyvatele domova vzít opět k moři, ale pokud by to nevyšlo, má vymyšlené i nějaké i výlety v bližším okolí," říkal ještě před časem Pavel. Teď už má parta o cíli výpravy jasno - jede se na Slovensko, konkrétně jsou cílem Piešťany.

„Chceme jet hlavně tentokrát autobusem, jelikož máme špatné zkušenosti s nakládkou a vykládkou na letišti,“ ohlíží se za zkušenostmi, které jsme vám společně už loni popisovali: „Dokážu si poradit s vyúčtováním sbírky, snažím se na každém problému najít řešení,“ těší se Pavel z nabyté sebedůvěry. Podporu cítí i z řad zaměstnanců domova, kteří by jako dobrovolníci rádi opět vyrazili s nimi.

Stejně jako záchranáři, které loni úspěšně našli. Někteří pracovníci na tuto výpravu dokonce vyčerpali svou dovolenou, kterou mohli trávit s rodinou. „Letos by do toho se stejnými podmínkami šli znovu,“ říká Pavel. Když mu bylo 19, nešťastnou náhodou skočil do mělké vody a poranil si krční míchu. Po čase stráveném v nemocnici a v rehabilitačním zařízení se přestěhoval do Brna, kde žil v bezbariérovém bytě s pečovatelkou, s jejíž péčí nebyl spokojený. Navíc rodina bydlela 150 km daleko a viděl ji jen 2 x do roka. Rozhodli se proto najít místo blíže k ní. Do Domova bez bariér v Hořicích se tak přestěhoval předloni v létě. Pavel je inovátor, nápaditý člověk, kterého zajímají počítačové hry, 3D tisk, ale i drony. A jak se ukázalo, i skvělý organizátor. „Jeden zkušený dobrovolník se konkrétně obrátil přímo na mě už letos, že by chtěl jet, kdyby se jelo,“ říká. Výpravy už se ale bohužel tentokrát nezúčastní pan Zdeněk, o kterém jsem vám psala před pár dny. V době, kdy zemřel. Jako vzpomínku na fajn chlapa a kouzelný příběh. Vidět moře byl Zdendův velký sen, stejně tak se v něm naučit plavat. To všechno se mu loni v Turecku díky podpoře dárců, domova a dobrovolníků splnilo. Svůj sen si splnil a s klidem v duši odešel.

Poděkováním dárcům při loňské výpravě účastníci zájezdu denně monitorovali na svém facebooku

„Pokud se něco uskuteční i letos, tak určitě budeme informovat naše laskavé dárce stejně aktivně. Je to náročné, z loňské zkušenosti víme, že je třeba o osobu navíc sebou. Jednak pro sociální sítě, ale také v případě, že překvapí zdravotní obtíže dobrovolníka. O jednoho člena doprovodu pak okamžitě přicházíme a různě se to lepí. Ale zkušenosti nás připravily. Budem postovat i fotografie z cest financovaných Ježíškovými vnoučaty nebo sbírkou Znesnáze, jako je cesta za papežem nebo Turecko. Je třeba aby dárci věděli, jak jejich finance pomáhají a zlepšují lidem s postižením život, a plní jim jejich sny,“ vysvětluje závěrem s vděčností v hlase Pavel, který i letos věří v dobrá srdce dárců a jejich podporu a pomoc k cestě za dalšími zážitky.