Chtěl vidět poprvé a naposledy moře. O víkendu zemřel Zdeněk, kterému se národ složil na jeho sen

Pan Zdeněk žil v Domově bez bariér Hořice od svých šestnácti let. Jeho rodinou byli zaměstnanci a obyvatelé doma. Byl handicapovaný od narození, vlivem jeho seniorského věku se jeho chůze stále zhoršovala a na delší vzdálenosti už musel jezdit na invalidním vozíku. Rád třídil odpad, vždy pomáhal každému a se vším. A miloval moře, ale jenom z televize a časopisů. Chtěl ho vidět, chtěl se v něm naučit plavat. Když zjistil, že se jeho sen může splnit, úplně ožil. Dlouhé týdny žil v podstatě jen plánováním a těšením se na výpravu, kterou mu umožnila svým odhodláním nadšená pracovnice domova, ale také dárci na platformě Znesnáze. V životě neměl štěstí na rodinu a příbuzné nikdo se k němu nikdy nehlásil. Jeho přání mu splnili úplně cizí lidé a on odešel opravdu šťastný.

Přípravy pana Zdeňka byly opravdu zodpovědné. Ze své výpravy do obchodního domu, spolu s ostatními, si přinesl a pečlivě zabalil do cestovního kufru i tuhle stylovou košili.

Když jsem před časem psala článek, který jsme se snažila získat pozornost pro sbírku, která by mohla sen Zdeňka a ostatních uskutečnit, nevěděla jsem, jak moc je titulek trefný. Nebyl z mé hlavy, oni takto někteří z nich skutečně žertovali. V případě pana Zdeňka to bohužel vyšlo. A je mi jasné, že jeho odchod vnímá teď velmi intenzivně jeho jediná rodina, jeho spolubydlící z Domova bez bariér v Hořicích. Ti všichni, kteří si s ním moře užili.

Nic z toho by se nestalo, nebýt zájmu slečny Veroniky Dobešové. Pracovnice domova, která naslouchala jednomu ze svých klientů, panu Pavlovi, natolik, že překročila mílovým krokem rámec svých povinností. Uspořádala nejen sbírku na Znesnáze, ale zařídila taky všechno ostatní. A že toho opravdu není málo, když chcete dostat skupinu vozíčkářů s handicapem do Turecka. Sama v tu chvíli netušila, jaké překážky bude muset překonávat a kolik sil jí to bude stát, přesto by do toho i s vědomím toho všeho šla dnes znova. Možná i proto už se teď rodí další plán a letošní výpravu (o kterém vás včas určitě budu informovat a opět v něm bude moci sehrát zásadní roli :-). Vlastně bych jí chtěla tímhle článkem za její snahu moc poděkovat. Pokud chcete i vy, můžete poslat hlas jí nominaci do soutěže, ve které jí mnoho lidí chce vidět jako vítězku. Nejsem si jistá tím, jak moc je to důležité pro ni. Myslím, že úsměv klientů, který často opravdu není zadarmo, je pro ni mnohem, mnohem víc…