Poprvé a naposledy k moři! Partě vozíčkářů z domova pomáhají a fandí lidé napříč zemí. Přidáte se?

„Jmenuji se Pavel. Během dospívání jsem si přivodil úraz páteře, který mě upoutal na invalidní vozík. Celý život jsem si přál navštívit moře a vykoupat se v něm. Se svým přáním jsem se svěřil sociální pracovnici v domově pro osoby se zdravotním postižením, ve kterém nyní bydlím,“ vysvětluje začátek celého plánu Pavel. Velmi aktivní chlapík, který se evidentně drží rčení, že jediný nesplnitelný sen je ten, který neexistuje, a tak se pustil do práce. A rozhodně nic nenechal náhodě! Plánovat všechny detaily začal na podzim, protože výprava k moři na vozíku ze sociálního zařízení není úplná brnkačka. Tím spíš, když nechce jet člověk sám: „Bylo by mi líto, kdybych z našeho domova cestoval k moři sám. A tak jsem začal společně se sociálními pracovníky zjišťovat, kdo by chtěl vidět a okusit moře stejně, jako já. A nakonec to vypadá na pořádnou výpravu s Kájou, Mílou, Pepou, Zdenou a Zdendou. Jediná překážka jsou peníze, které se snažíme sehnat,“ vysvětluje natěšený Pavel.

„Zvládl jsem zařídit úplně všechno, od dobrovolníků až po ubytování v hotelu. Přál bych si, abychom mohli jet z party všichni!“

Zatímco zdravý člověk před odjezdem k moři řeší, jestli nezapomněl přibalit nabíječku a žabky, lidé s postižením potřebují mít na svém seznamu zvedáky, madla, a další bezbariérové pomůcky. A to všechno něco stojí. Stejně jako ubytování, pojištění, stravování, letenky, asistence na letišti, pronájem autobusu, překlad zdravotní dokumentace do anglického jazyka, ale i ošacení pro sociálně slabší účastníky zájezdu, kteří zkrátka nikdy tak daleko nebyli a mají svých pár věcí denní potřeby v domově: „Našim klientům zůstává po zaplacení všech služeb domova ze zákona 15% podpory od státu. Z nich musejí pokrýt léky, inkontinenční pomůcky, nákupy běžných věcí osobní potřeby. Z drobného zůstatku pak šetří na občasné výlety. Rodiny jezdí jen na návštěvy, a jen za někým,“ vysvětluje pracovnice domova Veronika Dobešová, která sleduje nadšení klientů z plánu a je odhodlaná pro jeho uskutečnění udělat maximum.

„Během ledna se objevila nabídka na hotel v Turecku. Splňoval podmínky, které jsme si určili pro cestu, včetně krátké vzdálenosti od letiště. Sehnali jsme dobrovolníky z řad pečujících i záchranářů, kteří jsou pro naši cestu nutností, jelikož nikdy nevíme, jak nás naše zdraví překvapí v cizím prostředí. Pro některé z nás to bude poprvé a naposledy, kdy takovou velkou výpravu uskutečníme, jelikož se náš zdravotní stav mění ze dne na den,“ svěřuje se Pavel, kterému odhodlání kouká z očí. Zájezd už zarezervoval, dokonce i pronájem autobusu, klobouk dolů už jen před takovou organizací. K úspěšnému dotažení mu chybí jen dostatečný balík peněz, podle jehož velikosti se rozhodne, kdo z party Káji, Míly, Pepy, Zdeny a Zdeny nakonec bude muset zase vybalit kufr. A nebo ne. Vše záleží na podpoře lidí, kteří na dárcovské platformě Znesnáze jejich nadšení fandí a posílají nejen peníze do sbírky, ale i povzbudivé vzkazy.

A TADY JE CELÁ ODHODLANÁ PARTA:

Kája - usměvavá mladá dáma, která se již s postižením narodila a je velmi progresivní. Její zdravotní stav se zhoršuje téměř „před očima“. V domově žije od roku 2015. Ráda jezdí na výlety, ale i do lázní. Neuteče ji žádná akce v domově. Navštěvuje praktickou školu Euroinstitut. Našla si zde přítele, který pojede s námi také. Oba to mají něco jako „svatební cestu“. Oba o moři již dlouho sní.

Pepa - přítel Káji, pracoval jako řidič autobusu. Vozil pasažéry na různé zájezdy. Jeho postižení se mu přihodilo po nehodě na motorce. Snaží se co nejvíce držet v kondici, chodí o francouzské holi, ale delší vzdálenosti zdolává na invalidním vozíku. Rád si povídá, rád chodí do parku v domově.

Zdenda - žije v domově od svých 16. let, jeho rodinou jsou zaměstnanci a obyvatelé doma, je postižený od narození (lehké mentální postižení), vlivem jeho seniorského věku se jeho chůze horší a na delší vzdálenosti již jezdí na invalidním vozíku. Zdenda zná moře jenom z televize a časopisů, je to pro něho velká výzva a radost se podívat k moři. Úplně s myšlenkou jet k moři ožil. V životě neměl štěstí na rodinu a příbuzné (nikdo se k němu nehlásí), ale vždy každému ochotně pomůže, rád třídí odpad.

Zdena - je veselá kopa a nezkazí žádnou zábavu. Má tělesné postižení a je upoutána na invalidním vozíku. Ráda hraje Bocciu a dříve domov i reprezentovala. Navštěvuje univerzitu třetího věku. Každý rok se účastní Dnů lidí dobré vůle na Velehradě. Jejím velkým koníčkem je vyšívání.

Míla - se narodila s postižením, je to usměvavá dáma, která má navíc řečový handicap. Je silně věřící, ráda hraje Bocciu, vzdělává se v rámci Euroinstitutu.

Pavel - Hlavní iniciátor akce. Když mu bylo 19, nešťastnou náhodou skočil do mělké vody a poranil si krční míchu. Po čase stráveném v nemocnici a v rehabilitačním zařízení se přestěhoval do Brna, kde žil v bezbariérovém bytě s pečovatelkou, která se o něj (ne)starala. Rodina bydlela 150 km daleko a viděl ji jen 2 x do roka. Rozhodl se proto i s rodinou najít místo blíže k ní. Do Domova bez bariér v Hořicích se tak přestěhoval loni v létě. Pavel je inovátor, nápaditý člověk, kterého zajímají počítačové hry, 3D tisk, ale i dron.

K partě vozíčkářů se přidávají i nadšení dobrovolníci. Bez jejich ochoty by expedice nebyla možná

Pavel nelenil a sehnal i potřebné dobrovolníky na doprovod k moři. Oslovil pečující z řad domova, kteří jsou srdcaři a rádi si ukrojí své volno pro cestu, i když by nemuseli. Nechtějí žádné finanční ohodnocení a jsou pro každou výzvu: „Vlastně, kdybychom jim řekli, že se kamkoliv pojede třeba i o půlnoci, půjdou s námi do toho. To díky nim má každý výlet v domově šťávu,“ říká s úsměvem Pavel. Veronika po poradě s vedením domova spustila facebookovou výzvu - Hledá se záchranář! Za den se našli dva - Dan a Tonda, kteří bez nároků na odměnu vyrazí s partou vozíčkářů na nezapomenutelný trip. Jakkoli to zní bláznivě a cool, je za tím také spousta dřiny: „Povezeme spousty medikace, včetně silných léků na bolest, opiátů. Je třeba, abychom měli v zádech i muže z řad zdravotníků. Já povezu veškeré dokumentace, jelikož s námi budou cestovat dva účastníci s omezenou způsobilostí k právním úkonům. Posledním členem výpravy je Věrka aktivizační pracovnice, která nezkazí žádnou srandu, je empatická, ale vlastně k moři pojede také poprvé jako účastnici zájezdu. Výprava měla být ještě o dva členy (obyvatel domova) větší, ale vlivem zhoršení jejich zdravotního stavu musí zůstat doma,“ vysvětluje náročnost výpravy Veronika.

Pojďme si „předplatit“ říjnovou dávku online radosti!

Výlet k moři je naplánovaný na říjen. A těšení na Ježíška je proti tomu v domově slaboučký meduňkový odvárek. Tady už to jede ve velkém. Pavel spustil i facebookové stránky, na které zve všechny fanoušky jejich výpravy a doufá, že jeho nadšení budou sdílet i další lidé, kteří ke splnění jeho životního snu prostřednictvím sbírky na Znesnáze přispějí. Jako představte si Káju, Mílu, Pepu, Zdenu a Zdendu, jak už od ledna plánují, co všechno poprvé a pravděpodobně naposled u toho širého, slaného, kouzelného a nezapomenutelného moře společně zažijí! Do toho jim peníze přece vidle nehodí! Berme naše příspěvky jako předplatné za skvělý obsah jejich facebooku, který nás bude v říjnu dopovat dobrou náladou a pocitem, že my Češi prostě umíme přinášet štěstí tam, kde ho sudičky zapomněly vložit do kolíbky.

Kus záchodu do každého batohu :-)

„S myšlenkou založení facebooku přišel Pavel. Zašel za mnou a sepsala jsem z našich dosavadních kroků takový deníček. Pokračujeme v něm, pravidelně ho konzultujeme a přidáváme další a další příspěvky, aby lidé viděli naší celou cestu od začátku až do konce. Vlastně si to i dárci zaslouží, aby viděli, kde jejich příspěvky pomáhají. Vše budeme dokumentovat fotkami, ale i videem z GoPro kamery, pokud se nám vejde do zavazadla pojede s námi i dron. To je zase Pavlova láska, miluje techniku. Přece jen povezeme spoustu pro nás důležitých věcí tak zatím nevíme, jestli se nám dron do kufru vejde, ale budeme se snažit. Možná bude muset s námi letět, rozložená do všech zavazadel, i toaletní židle, když si nebudeme jistí, že to zvládneme s toaletou a madlem. Zkrátka nás čeká ještě spousta výzev,“ usmívá se pracovnice domova Veronika Dobešová, která děkujeme každému, kdo sebemenším příspěvkem ke splnění snu téhle party z Hořic přispěje.