Článek
Celá akce vypukne v neděli přesně o půlnoci. Pečující, záchranáři, ale i zaměstnanci, kteří nabídli pomocnou ruku, se setkají jak na domově, tak i na rodinných domcích: „Bude třeba všechny vzbudit, nachystat na cestu autobusem, který dorazí přesně v 1:00 pro účastnice z rodinných domků, poté v 1:30 na hlavní budovu, odkud se pojede rovnou na letiště,“ přemýšlí nahlas nad nelehkou logistikou Veronika Dobešová. Pracovnice hořického domova, která se rozhodla vyslyšet přání svých klientů podívat se jednou v životě k moři a položila se do organizace se vší vervou. Na Znesnáze spustila sbírku, která skončila nad očekávání dobře. Její průběh sledovali klienti s velkou nedočkavostí a napětím.
Veronika je skutečná dokumentaristka. Monitoruje s vděčností pro všechny dárce veškeré kroky příprav, ale i následnou výpravu.
Nejvíce nám dává zabrat přeprava vozíků
„Všichni se těší, balí, dokupují poslední věci, co je třeba. Z čeho je velká obava, možná i přehnaná, jak si letecká společnost poradí s přepravou invalidních vozíků, zvlášť toho elektrického. Pokud by byly problémy s přepravou Karolínčina vozíku nebo baterie, zůstane doma, jelikož mechanický vozík nesplňuje to, co její tělesná schránka potřebuje. Pevně věřím, že se tento scénář nenaplní a odletíme všichni, jak si to přejeme,“ doufá Verča.
„Ve čtvrtek jsme vyrazili do Hradce vyměnit eura, dokoupit oblečení, plavecké pomůcky, záplaty na duše vozíků, ale i prací papírky. V pátek dopoledne se budou péct kuřecí řízky na cestu, jako velká svačina. Odpoledne se bude balit Zdeněk a Pavel. Plus nás čeká montování mobilní toalety, která s námi cestuje a příprava tzv. provozního zavazadla, kde budou podložky, pleny, zkrátka věci, které se nevejdou do kufrů. Odpoledne ještě přijede záchranář Tonda, který s námi projde lékárničku, léky, ale i zavazadla, abychom měli všechno. V sobotu si odpočineme nabereme sílu, půjdeme brzy vstát, ať jsme o půlnoci svěží a připraveni k cestě.“ Veronika pravděpodobně sama na začátku netušila, do jak velké akce se pouští. Ale jak je vidět, nelituje. Navzdory překážkám, které se objevují a objevovat budou: „Velkým problémem byl převoz léčebného konopí, kdy jsme s problematikou oslovovali i prezidenta republiky. Nakonec jsme si poradili. Další zádrhel byl v podobě přepravy baterie a elektrického vozíku. Teď čekáme na vyjádření letecké společnosti. Nějaké zapeklité překvapení nás jistě ještě potká, hlavně abychom se přesto přenesli nebo jej nějak zdolali, jak jsme byli zvyklí do teď,“ směje se aktivizační pracovnice Domova bez bariér Hořice.
Jsou věci na, které jsme v případě cesty krátký. Proto jsme se obrátili přímo na hlavu našeho státu. Ač byl jistě pan prezident vytížen na náš podnět si udělal čas. Děkujeme Petr Pavel❗
Posted by Účastníci zájezdu "na vozejku" on Tuesday, September 10, 2024
Společně s ní na výpravu do Turecka vyjíždějí s klienty ještě dva pečující - Gabriel a Hanka, aktivizační pracovnice Věrka a externě záchranáři Tonda a Dan, kteří se sami přihlásili, aby pomohli. Ti ostatní budou fandit z domova: „V domově je celá základna fanoušků od údržby, přes úklid, prádelnu, zdravotní sestřičky, pečují po vedení domova. Apelují na to, ať všechno sdílíme, točíme. Fanoušky máme i mezi klienty, kteří se těší jak ten deník od moře budou sledovat a jak se nám tam daří!“ Veronika totiž založila facebookovou skupiny Účastníci zájezdu „na vozejku“, kde bude podávat všem fanouškům výpravy pravidelné „zpravodajství“.
Díky štědrosti dárců zbyde i na delfíny
Když se sociální pracovnice, a organizátorky celé výpravy „vozíčkářů k moři“ zeptáte, na co se její svěřenci nejvíce těší, jednoznačně odpovídá - delfíni, zmrzlina, moře. „Pan Zdeněk ten se nejvíce těší na moře, chce si plnit ve svém pokročilém věku svoje přání naučit se plavat v moři. Do moře se těší všichni, jsou zvědaví jak tam bude s bezbariérovostí, protože mají nastudované fotografie, jestli to bude opravdu realita. Stále se řeší, co si tam dáme dobrého. Nervozita se spíše neobjevuje, snažíme se účastníky co nejdále držet od nějakých karambolů a problémů, které nastali. Jedem v módu, že prostě odjedeme bez problémů. Není jiné cesty, prostě to zvládneme! Kontrola z jejich strany je spíše v tom jaké bude jídlo a kde budou spát, jaký autobus pro nás pojede, jestli opravdu letíme z „Ruzyně“, a kolik bude potřeba eur. To jsou jejich největší starosti, takže se nám daří cestovní horečku regulovat celkem úspěšně,“ usmívá se dívka, kterou klienti Domova bez bariér v Hořicích upřímně milují. Sama se nejvíce těší na to, až budou všichni sedět v letadle, připoutáni, s uloženou Karolínčinou baterií, někde poblíž, s vozíky uloženými v zavazadlovém prostoru a budou v klidu. Třešničkou na dortu prý bude, až vystoupají do oblak, Gabriel vyndá ukulele a všichni si tam zazpívají.
Veronika založila pro dárce a kolektiv domova i facebookovou skupinu, kde všechny aktuality zveřejňuje.
Slíbili jsme si, že i kdyby nás v cílové destinaci něco překvapilo, třeba bariérový autobus, že nám odveze kufry, že ty 4 km dojdeme (dojedeme) pěšky. Pak se hezky ubytujeme a budeme si užívat teď a tady.
Parta vozíčkářů s nejrůznějšími lidskými příběhy, která si právě plní svůj celoživotní sen, zažije v následujících dnech své největší životní dobrodružství. Jejich nezlomnou oporou je skupina profíků, která si vzala volno, aby mohla zajistit jejich zážitkům klidný a bezpečný průběh. Odpočinková dovolená to pro ně rozhodně nebude, ale rozhodně to bude zážitek na celý život a dobrý pocit, že ke splnění snu pomohli. Stejně jako více než čtyři stovky dárců na Znesnáze, kteří během krátké doby poslali téměř půl milionu korun, díky kterému se mohly nemalé náklady na výpravu uhradit: „Dárcům bychom chtěli poděkovat, za jejich finanční dary. Každá koruna, která byla získána byla upotřebena. Dárci pomohli skupině vozíčkářů s jejich celoživotním přáním,“ uzavírá vděčně Veronika.
Šťastnou cestu, výletníci!
