Článek
Tohle je silný příběh, vyprávěný organizací Břečťan, který potřebuje šťastný konec. Dvě děti, sourozenci, žijí v podmínkách, které si nikdo z nás neumí představit. Jejich dětství se ztrácí pod horou věcí. Nevyrůstají v některé z vyloučených lokalit nebo trýznění svými rodiči, vyrůstají uprostřed jednoho z úplně „běžných“ pražských bytů. Jenže běžný vlastně vůbec není. Nemůžou si ani hrát, třeba na zemi, není kde. Chybí jim stůl, u kterého by si nakreslili obrázek. Jejich každodenní pohyb se smrsknul na úzké uličky mezi nánosy, které jejich rodiče nedokážou vlastními silami odstranit.
Chorobné hromadění není lenost, je to tichá nemoc duše, která člověka uvězní ve vlastním domově
Rodiče těchto dětí své potomky milují, ale milují i věci. Hromady nepotřebných věcí, které kolem nich rostly roky. A převýšily nakonec jejich vlastní síly s tímto neviditelným nepřítelem bojovat. Situace nyní dospěla do bodu, kdy už není cesty zpět bez podané ruky zvenčí. Naštěstí tady už spoustu měsíců funguje parta mladých lidí, kteří takovým lidem s jejich trápením pomáhají. S pokorou, s klidem. Neberou a neháží jejich věci do kontejneru hlava nehlava. Ptají se, diskutují, naslouchají. A mezi tím uklízejí. Hodiny, dny, někdy i týdny. Dokud prostor opět nevypadá jako domov. Tahle parta si říká Břečťan. Asi všichni víme proč. Protože je to břečťan, co dokáže plíživě zakrýt vše, co dříve mělo vlastní podobu a život.
„Jsme skupina dobrovolníků z neziskové organizace Břečťan a naše mise je jasná. Vrátit těmto nejmenším prostor k životu. Chceme vyklidit nánosy letitého hromadění, vše důkladně vydezinfikovat a vytvořit prostředí, kde se dá znovu volně dýchat – doslova i obrazně. Pracujeme zdarma, ve svém volném čase a s maximálním nasazením, ale náklady na takto rozsáhlý zásah jsou nad naše finanční možnosti,“ vysvětluje zakladatel Martin Ondruš. Zdarma můžou pomáhat díky dlouhodobé pomoci lidí. Dárců na platformě Znesnáze, kteří přispívají malými i velkými částkami k tomu, aby mohla přijít pomoc i tam, kde se nedostává peněz. Prostřednictvím aktuální sbírky pomůžou právě i dvěma sourozencům, ztraceným v labyrintu jednoho z pražských bytů, který kdysi dávno býval klidným domovem.
„Vaše příspěvky nám pomohou zaplatit především pronájem velkoobjemových kontejnerů a poplatky za likvidaci odpadu na skládce, což je naše největší položka. Peníze využijeme také na nákup profesionálních ochranných pomůcek, respirátorů a silné dezinfekce, abychom prostor zbavili plísní a bakterií,“ vysvětluje Martin s vděčností.
Jeden z obrázků, jaké kluci z Břečťanu vídají téměř denně.
Jak pomoci člověku, který hromadí?
Je velmi pravděpodobné, že máte ve svém okolí člověka, který hromadí. Dost možná dokonce i v tom nejbližším okolí, v rodině. Je přirozené, že mu chcete pomoci a první myšlenka bývá „prostě to uklidit“ a nahromaděné věci vyhodit. Je ale důležité si uvědomit, že samotné vyklizení prostoru neřeší skutečný důvod, proč člověk hromadí. Navíc ne každý o pomoc stojí a nedobrovolné úklidy nebo zásahy úklidových firem často nevedou ke zlepšení, ale naopak mohou situaci ještě zhoršit. Při úklidech se Břečťan snaží držet těchto zásad, které radí i ostatním:
- Mluvte o úklidu dřív, než s ním začnete
- Pokud je to možné, uklízejte společně
- Postupujte po malých krocích
- Sepište si seznam věcí, které jsou pro daného člověka důležité a o které nechce přijít
- Konzultujte, co se bude vyhazovat
- Hledejte pro vyřazené věci nové využití (např. darování do charity)
- Buďte trpěliví – i malé změny v prostoru mohou být pro člověka s hromaděním velmi náročné
Hromadění je psychická porucha, a právě tak k lidem kluci z Břečťanu přistupují. S respektem a snahou uklidit nejen nepořádek doma.
Společně s Českým rozhlasem natočili kluci a holky z Břečťanu dokument, který je tím nejlepším vhledem do světa kompulzivního hromadění. K pomoci s úklidem i osvětou se přidávají i známé osobnosti jako například Kovy nebo Mikýř, kteří neváhají obléknout ochranný oblek a vyrazit do hor nepořádku, aby ukázali, že člověk nemusí být lenoch nebo čuně, aby se v hromadě odpadu ztratil. Zájem a práci Břečťanu je obrovský, stejně jako zájem o problému mluvit. Konečně se odkrývá problém, který byl do této chvíle schovávaný za dveřmi domovů, kam kvůli tomu nechodily návštěvy a často ani rodina. Zůstával jen stud a bezmoc. Takové příběhy kluci natáčí se svolením majitelů/nájemníků domů a bytů už nějaký čas i na svůj youtubeový kanál. Tak, aby se v příbězích mohl najít každý ztracený, i ten, který se rozhodne pomoci.
Martin v jedné z uklízených domácností
Martinovi se v jeho úsilí snažím pomáhat už více než rok. Tady je první článek, který jsme společně napsali. Od té doby se udála obrovská spousta věcí a zvedla velká vlna pomoci. Jsem na něj moc pyšná, jsem pyšná na každého, komu jeho úsilí není lhostejné a snaží se ho v něm podpořit. Díky!
