Těžší než odpad jsou životy majitelů „zastlaných bytů.“ Říká Martin, který teď nabízí služby zdarma

„Celý náš projekt Stěhování od Martina vznikl jako přivýdělek na svatbu. Jakožto majitel většího auta jsem vždycky stěhoval kamarády za naftu a oběd. Pak mi někdo za stěhování zaplatil opravdové peníze a mně se zrodil v hlavě nápad, že budu stěhovat. V životě by mě nenapadlo, že se tím budu živit. Napsal jsem inzerát na facebook marketplace a převážel jsem všechno. Od pár tašek po celý byt. Poptávky bylo víc a víc. Tak jsem založil facebookové stránky Stěhování od Martina a zeptal jsem se svejch kamarádů, zda do toho nepůjdou se mnou. Kluci na to kejvli a tak jsme začali. Já a tři moji kamarádi. Tenkrát by mě ani ve snu nenapadlo, že budeme uklízet u lidí doma. Navalovalo se mi i když jsem šel vyhodit biodpad,“ vzpomíná s úsměvem Martin Ondruš.

Moč, exkrementy, lahve plné čehosi…

Na startu jejich práce byla zpráva od sociálního pracovníka z Prahy 2. Dostali tenkrát zakázku na uklizení ubytovny. Měli z toho strach, ale šli do toho: „Nic podobného jsem v životě nezažil. Láhve, léky, moč a exkrementy. No já jsem málem zvracel, ale Mikuláš, kolega se kterým tyhle akce děláme, do toho šel po hlavě. Mně nezbývalo nic jiného, než držet tempo. Se sociálními pracovníky jsme začali spolupracovat. A navštěvovali jsme byty lidí, kteří byli na všechno sami. Hrozně mě překvapilo, že se o tom nemluví. O tom, jak člověku stěží někdo pomůže, když nikoho nemá. Babičky a dědečci, kteří jediné co v životě mají, tak je televize nebo rádio. Jsou často imobilní a uklízet prostě nemohou. Vždy jsme se s nimi dohodli na ceně, která pro ně byla přijatelná. Málokdy jsme dostali zaplaceno úměrně naší práci.“

Pomoc si zaslouží každý. Ne jen ten, kdo na ni má peníze

Martinovy zkušenosti ho přivedly k laskavému kroku. Nabízí teď svoje služby potřebným zdarma: „Celý nápad na uklízení zadarmo vznikl, když jsme s klukama konzultovali, co budeme dělat před Vánoci, kdy stěhovací poptávka není nejvyšší. Jelikož jsme všichni dost zasaženi osudy a příběhy lidí, kterým jsme doma uklízeli, napadlo nás, že uděláme „úklid bez hranic“. Uklidíme doma lidem, kteří to sami nezvládnou. Lidem s depresemi, kteří cyklí v bludném kruhu úklidu a úzkosti. Důchodcům, kteří nikoho nemají a uklidit si nezvládnou a vlastně komukoliv, komu to přerostlo přes hlavu,“ obrací se s nabídkou k veřejnosti Martin Ondruš.

Fotky, které na sítích a webu Martina uvidíte, nepocházejí většinou z pozůstalosti. Jde o byty, ve kterých skutečně žijí lidé. Většinou se o nich dozvídají od sociálních pracovníků: „Častokrát jsme přišli někam, kde to bylo buď úklid, nebo ulice. V takových případech si lidé často uklidit nechtějí a v chaosu, co mají doma, našli systém. Jenomže se tam uklidit musí. Člověk který službu objednal nás musí jen dostat dovnitř a pak už to umíme. Je nesmírně důležité, aby se z vás stali kamarádi. Přijít k někomu do bytu a začít rozkazovat, co to zůstane a co ne, to není řešení. Musíte být na jeho straně, všechno chápat, poslouchat a hlavně souhlasit. ‚No jasně, všem je ho*no do toho jaký to tady máte, hlavní je že platíte nájem nebo ne ?‘ Musíte bejt hodní, potom přichází na řadu představit „ty zlé“ -úřad, toho kdo by ho vystěhoval a tak dále,“ vysvětluje svůj přístup Martin a skutečně koresponduje s tím, jaké recenze na jejich webu od zákazníků najdete. Milí a šikovní sympaťáci - píší lidé nejčastěji.

Na prvním místě je důvěra. Majitel chaosu musí vidět, že vám na jeho věcech záleží

„Začneme uklízet nejdřív zlehka. Začínáme obalama od potravin. Důležité je konzultovat každou zbytečnost, každý kelímek od jogurtu nebo obal od sekané. Majitel chaosu uvidí, že vám opravdu záleží na tom, aby byl úklid pod jeho taktovkou. Když vidí, že nám na jeho věcech záleží, většinou dostaneme volnou ruku. A krůček po krůčku postupujeme dále. Úklid je náročná práce, která trvá klidně i 20 hodin na jedno tažení. Vždy se snažíme konzultovat vše, co vyhazujeme, abychom nevyhodili nic, co je pro klienta cenné,“ vysvětluje.

Vyklizené věci neplní sběrné dvory, dostávají novou šanci na život

Kluci se prezentují tím, že se s věcmi na smeťák snaží nejezdit. Mají své odběratele: „Když víme o někom, že shání nějaký materiál, dáme mu ho. Víme, jak zdlouhavý by byl prodej. Například mojí kamarádce a skvělé sklářce Julii Lesové z Kolodiumglass z.s. se snažme vozit veškeré sklo, které najdeme. Zároveň jí ale nechceme přehlcovat a chápu, že malé umělecké sklářství nezpracuje tunu a půl zavařovacích sklenic. Proto sháníme další a další odběratele. Oblečení vozíme do šastníku Nory Frydrychové. A nábytek si děláme sami. Založili jsme iniciativu FRESHTRESH. Freshtresh pomáhá lidem a zároveň udržuje starý nábytek v chodu. Pokud si nás objednáte na vyklízečku, odvezeme si nábytek do skladu postaráme se o to, abychom ho předali dál. Freshtresh je rozdělen do dvou skupin. Základní, to je nábytek pro lidi v nouzi. Dáváme nábytek, na kterém už se trošku podepsal čas. Nemyslím tím, že je to židle bez opěradla, ale třeba židle s popraskanou koženkou. Ty dáváme lidem zadarmo. Často to jde ruku v ruce s uklízením domácností. Skupina 2 je freshtresh, který najdete na našem herohero. Za poplatek 250 Kč měsíčně můžete získat nábytek s „visačkou jako nový“. My vám ho dovezeme, vyneseme a smontujeme. Freshtresh nemá být výdělečný projekt a důvod proč je na herohero je ten, aby nám to pokrylo alespoň základní výdaje jako je sklad, a při trochu štěstí naftu,“ nechává nahlédnout pod pokličku projektu Stěhování od Martina jeho zakladatel.

Poklady nevídané i ten dlouho ztracený

Vyřezávaný sloní kel, nespočet obrazů a starožitností. To vše už Martin se svými kolegy a kamarády při vyklízení našel. Nalezené cennosti vždy nahlašují majitelům a předávají jim. Po případné dohodě pomáhají s prodejem: „Pro mě nejzajímavější věc, kterou jsem kdy našel, byl můj vlastní kabát. Vím, že byl můj, protože mi na něj babička našila specifickou nášivku, a pak jsem ho v 17ti ztratil. Měl tu nášivku na tom samém místě. V tu chvíli jsem měl pocit, že už jsem se z toho konečně zbláznil,“ směje se Martin a není divu. Tohle je vážně nález!

Když přijdete k někomu na návštěvu a on hlásí, že má „doma bordel“, asi vám to přijde dost úsměvné, že? Ptám se Martina. Odpovídá se širokým úsměvem: „Ano, to je vždycky vtipné! Ve srovnání s tím, s čím se potýkáme, je i ten největší domácí bordel jako uklizený byt. Na tyhle případy mám v telefonu připravenou složku s fotkama bytů, kde uklízíme. Dotyčný pak souhlasí, že to doma zas tak špatný nemá.“

Služby zdarma jsou dnes ojedinělé. Přitom tolik potřebné

Jan, Mikuláš a Honza. Občas se přidá již zmíněná sklářka Julie. Parta, která v předvánočním čase nabízí úklid zdarma těm, kterým peněz a sil nezbývá. Ať už je nepořádek u nich jakkoli nepředstavitelný běžnému smrtelníkovi. Protože pomoc by neměla být jen pro ty, co si ji mohou dovolit: „Bohužel mám pocit, že to ve službách takto chodí. U materiální pomoci je to jiné, jsou různé sbírky atp. Co se ale služeb týče, ještě jsem nikde nic neviděl. Pokud někdo něco chce, musí si to zaplatit a nebo mu pomůže rodina. Na lidi co nikoho nemají a služby potřebují, se často zapomíná,“ zvážní Martin. Jejich nejdelší úklid trval dva měsíce. Odvezli odtud 15 tun odpadu. Ještě těžší jsou ale často osudy a příběhy lidí, které vyklízí.

„Možná to bude klišé, ale baví mě pomáhat lidem, kteří si myslí, že nad nimi svět zlomil hůl. Nejlepší pocit je, když klient vidí výsledek a je překvapen, protože žil v tom, že to nejde. Baví mě překonávat věci zdánlivě nemožné,“ vysvětluje své pohnutky stěhovák a uklízeč Martin. Pro mnohé spasitel. Pro mě hrdina. Jak ale s úsměvem říká, sám je největší bordelář, co zná. Potvrzuje tím jen známé rčení o kobyle, co chodí bosa a prý by to s chutí potvrdila i jeho snoubenka. Přesto ho svět, ve kterém se ocitá něčemu praktickému naučil - minimalismu.

Pomoc s pomáháním

Vypadá to, že kluci (a holka.-) už mají do Vánoc kalendář pomoci plný. Rozhodli se ale, že budou pokračovat s vyklízením a uklízením zdarma potřebným i v lednu. To už ale budou potřebovat pomoc, aby sami měli co do pusy a nebylo to pro ně likvidační. Rozhodli se proto založit na Znesnáze sbírku a věří, že se najdou dobří lidé s pochopením a touhou podpořit jejich úsilí.