Článek
David Virgulák unikal policistům více než rok. Za svoje činy byl v roce 2016 odsouzený k doživotnímu trestu odnětí svobody.Tehdy třiatřicetiletý vyučený instalatér žijící s matkou byl deset let závislý na pervitinu a heroinu a za drogy utrácel denně tisíce korun. Živil se drobnými krádežemi, zpravidla v obchodech a sbíráním předmětů z košů. To mu taky pomohlo policii zdůvodnit, proč měl u sebe peněženku jedné z obětí. Motivem jeho činu byly peníze. A to je na tom všem vlastně nejhorší. Tři zničené životy, a desítky životů blízkých, kvůli penězům na drogy.
Přišla o muže, o střechu nad hlavou, o všechny jistoty, co měla
„Začátkem roku 2014 jsem se spolu se svou dcerou probudila do nejbolestivějšího rána v životě – její tatínek se nevrátil domů z práce. A pak přišlo zjištění, že byl zavražděn taxivrahem. Bylo to hrozné. Život se nám převrátil vzhůru nohama. A jako by to nestačilo, nedostalo se nám žádné pomoci,“ vzpomíná Dominika Stanická. Se smrtí muže se jí život doslova sesypal. Namísto pomoci se jí dostávalo od okolí jedné facky za druhou. Musela kvůli obavám domácího opustit i s maličkou dcerou byt a vydělat si během jediného týdne na kauci na nový podnájem.Termín na poskytnutí pomoci jí úřady stále odkládaly, až nakonec úplně propadl. Finanční krizi musela zdolávat maminka Dominika v době, kdy jiní truchlí a dostávají oporu od svého okolí, nejen toho nejbližšího.
„Vznikl nám dluh a hrozilo, že přijdeme o střechu nad hlavou. Dceru mi chtěli odebrat ale udělala jsem vše pro to, abychom měly domov. Bylo to nesmírně těžké. Pro svou dceru jsem podstoupila mnoho a často bojovala sama. Úřady mi s bydlením nijak nepomohly,“ říká.
Odchod tehdy pětadvacetitelého Daniela poznamenal samozřejmě nejen jeho milovanou ženu, ale i malou Vanessku: „Pamatuji si, jak neustále plakala, ptala se, kde je táta, a budily ji noční běsy. I teď, v pubertě, ho stále oplakává. Je tichá, citlivá a trápí ji smutek a úzkosti,“ vzpomíná maminka, která se rozhodla říct si o pomoc. Přála by si zařídit Vanesse pokojíček tak, jak to sama bez muže nezvládne a jak by si její dcera přála. Chtěla by zajistit, aby měla s vstupem do plnoletosti úspory na dobrý start do života. Aby měla peníze na školu, řidičák a další věci, které jí usnadní start do dospělého života.
Z malé Vanessky už je velká holka. Maminka by si přála, aby se měla stejný život, jako by měla s tatínkem.
„Chtěla bych jí zajistit stabilní prostředí, které ji podpoří při studiu, v zájmech a pokryje nezbytné výdaje, které jen stěží v rámci rodinného rozpočtu zvládáme. V současnosti bych jí chtěla pořídit novou postel a dát jí možnost zařídit si pokoj podle svých představ, zkrátka to, co by jí dopřál její tatínek, kdyby tu s námi byl. Sama jí to bohužel bez něj nedokážu poskytnout,“ vysvětluje Dominika na dárcovské platformě Znesnáze důvody založení sbírky.
Zničené životy kvůli pár dávkám pervitinu
Pětadvacetiletý Daniel Cicko se stal v roce 2014 třetí obětí sériového vraha přezdávaného taxivrah. Daniela zavraždil o pouhé dvě a půl hodiny později téměř stejným způsobem jako prvního taxikáře Milana P. Krátce po odstavení vozu druhého zavražděného taxikáře jej na křižovatce ulic Ječná a Lipová ráno 11. dubna 2014, zřejmě v 1:41, zastavil, nechal se odvézt do pražské Uhříněvsi, a následně jej krátce po druhé hodině ranní jednou ranou do hlavy usmrtil a okradl o peníze, mobil a několik dalších drobností. Jeho tělo poté vynesl z vozu ven a pohodil asi 90 metrů od těla taxikáře zavražděného o několik hodin dříve. Jeho vozem, béžovým Renault Megane, se poté opět sám dopravil do centra Prahy, přičemž vůz opět nechal, přibližně v čase 2:40, odstavený v ulici Lužická, tedy na té stejné ulici, na níž na konci ledna odstavil vůz prvního zavražděného taxikáře. Promyšlené, chladnokrevné, naprosto zbytečné.
Po dubnových vraždách projela Prahou kolona taxikářů, která troubením a blikáním uctila památku zavražděných kolegů. Policií byli varováni, aby brali pouze zákazníky, kteří se předem nahlásí na dispečink. V případě, že zákazník chtěl odvézt z Prahy do některé z menších obcí v její blízkosti, měl taxikář raději zákazníka vysadit v centru obce, kde se nachází více osob. Někteří taxikáři si měli rovněž pořizovat zbraně, videokamery či SOS tlačítka. Celý případ se stal předmětem zájmu řady médií a v zapomnění neupadl ani po dlouhých letech. Samozřejmě ale hlavně pro všechny blízké třech zavražděných taxikářů, kteří se ztrátou musí prát dál sami.
