Článek
Článek „Lži o prezidentu Pavlovi“ je napsán jako jakási rekapitulace jeho životní anabáze. Jako člověk, který prožil sedmdesátá léta v tehdejší republice, jsem měla možnost vidět své syny mladé muže přísahající věrnost socialismu. Viděla jsem mnoho lidí, kteří psali posudky, nebo naopak na ně byly psány.
Pavel prošel cestu přeměny z jednoho společenského řádu do druhého. Jeho charakter byl formován jak rodinou vysokého důstojníka, tak prostředím armády. Politicky se orientoval v duchu požadavků tehdejší společnosti. Kariérně využil svých schopností a stal se novodobým vojákem. Nelze než souhlasit s autorem článku, že jak se měnila společnost, měnil se i Pavel.
Dnešní prezident má mnoho vlastností získaných vojenským životem. To je asi jediné negativní co lze spatřit v jeho jednání. Rád je vedoucí osobností a nerad o problémech diskutuje s oponenty. Raději sděluje své názory v médiích a nejraději na setkáních se skupinami posluchačů. Rozhoduje sám za sebe. Jako partnera neuznává vládu, ale pouze premiéra. V médiích je často slyšet ještě více jeho poradce.
Asi mu nelze upřít snahu o vyjadřování se ke společenským tématům, ale možná je příliš „generál“ a měl by si uvědomit, že v armádě měl vždy pravdu, kdežto ve státě je těch zodpovědných více. Jeho reakce jsou pak vnímány spíše jako ješitnost.
Diskutovaná účast na summitu by možná vypadala jinak, kdyby si s vládou ujasnil, kdo bude co prezentovat a své „spoluvládnutí“ upozadil ve prospěch naší země .
