Článek
Mezi nejčastější lži, které se o prezidentu Pavlovi šíří, je ta, která tvrdí, že je komunistickým rozvědčíkem. Prosím, všimněte si, „že je“, nikoliv že byl. Obojí je špatně. Nebyl a není. Je snadné si dohledat množství zdrojů, které doloží, jak to s jeho kariérou ve skutečnosti bylo. Další nehoráznost, která se objevuje, je ta, že schvaloval okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Pravdou je, že v životopisu uvedl pasáže, ve kterých vyslovuje pochopení pro jakési události a pro jakousi situaci. Jedná se o velice obecné prohlášení, které je ovšem nutné vnímat pohledem doby, účelem vytvoření takového životopisu a pro koho byl vypracován. Dovolím si připomenout, že podobné životopisy a podobná prohlášení, bylo nuceno vypracovávat velké množství spoluobčanů. Také je nutno zmínit notoricky známé české přísloví, že papír snese všechno.
O členství Petra Pavla v KSČ se nemá smysl rozepisovat, protože těch, kteří členy byli je v nejvyšší politice větší než malé množství, a to nepíšu o těch, o kterých se to neví, protože ty seznamy veřejné nejsou. A dnes je pro někoho velice pohodlné být antikomunistou a disidentem. Petr Pavel toužil po kariéře v ozbrojených silách. Asi jako většina mladých chlapců. Proto musel přistoupit na pravidla, která tehdy platila. Ovšem výčitka, že přísahal věrnost východnímu bloku je úsměvná. Nemám statistiku, kolik chlapců a mužů absolvovalo povinnou základní vojenskou službu, ale její součástí byla přísaha po měsíci, tedy na konci takzvaného přijímače. A ta přísaha se obsahem ani formou moc nelišila od té, kterou složil Petr Pavel.
Pro mě jsou tyto útoky vcelku nepochopitelné už jen proto, že Petra Pavla se snaží dehonestovat i samotní pravověrní komunisté i ti, kteří se chlubí odporem k minulému režimu. Takže ve skutečnosti není možné pochopit, co na něm, komu tak vadí.
Snad slušnost? Nebo nedostatek papalášských moresů? Anebo je to nechuť části politické scény přijmout to, že prezident momentálně není pouhým automatem na podpisy, ale že jedná podle vlastního uvážení a že dokáže svůj názor prosazovat? Protože takovýto postoj nebyl u jeho dvou předchůdců zvyklostí. Ti vždy byli otevření požadavkům jednotlivých stran, zatímco Petr Pavel raději používá vlastní rozhodování. Jistěže po poradě se spolupracovníky.
Možná je ale důvod oněch útoků a lží a pomluv ještě trochu jinde. Možná se jedná o snahu odklonit pozornost od vlastní neschopnosti a neúspěchů a přehodit je jinde. A kdo už může být lepším hromosvodem než prezident? Něco se nedaří? Svedeme to na prezidenta. On nám nevyhověl, neudělal to či ono, neschválil někoho, kdo by určitě vše vyřešil. A proto, že vše může on sám.
V každém případě je moc dobře, že prezident republiky má, jak se ukázalo, dosti silnou podporu občanské veřejnosti. To přivádí k šílenství lidi jako Jindřich Rajchl, či jeho bývalou oddanou společnici Petru Rédovou, která se s ním údajně ve zlém rozešla nicméně jak se zdá, nyní se snaží do jeho přízně znovu vlísat.
Tato zdravotní sestra už několikrát ukázala, že možná umí píchat injekce, ale obecný společenský rozhled je pro ni velkou neznámou. Nyní se ovšem posunula ještě o úroveň níže, když na svém profilu zveřejnila koláž srovnávající Petra Pavla s Gustavem Husákem, což je něco, co si doposud nikdo z politiků či veřejně činných osob nedovolil. Totiž porovnat demokraticky, přímou volbou zvoleného prezidenta s Gustavem Husákem, za jehož vlády lidé trpěli nesvobodou a útlakem je opravdu hodně nechutné. K jejímu tvrzení lze dodat, že porodnost roste i v Severní Koreji nebo Jemenu.
Agresivita útoků na prezidenta republiky stoupá a je nebezpečné, že se na ní podílí hlavně ústavní činitelé. Tedy ne Petra Rédová, kterou jsem zmínil výše. Ta ústavním činitelem naštěstí není, ale Petr Macinka, ten si na boji s prezidentem založil celou politickou existenci. Jako ministr zahraničí je nevýrazný a kromě jednoho projevu v OSN, který byl pravděpodobně předem napsán někým jiným, nepředvedl nic prospěšného. A tak se snaží upozornit na sebe tím, že bude zapamatován jako ten, který zesměšnil prezidenta České republiky.
Ať už si myslíme o pozadí a důvodech útoků na prezidenta Petra Pavla, co chceme, ten nejpodstatnější důvod je neoddiskutovatelný…
Zloba a strach
Po mnoha letech je ve funkci člověk, jehož minulost sice je komplikovaná, ale právě to, a fakt, s jakým se s její temnou části vypořádal, přivádí část politické reprezentace k šílenství. Jeho vystupování a projev je civilní, a proto přístupný občanům. Nevyhýbá se kontaktu s veřejností a chová se jako jeden z davu. Nemá problém skákat radostí nad sportovními úspěchy a dělat to, co jeho předchůdce nenapadlo ani v nejhorší noční můře.
Nestrká si cizí propisky do kapsy, nevyžaduje popelníček a nehovoří sprostě na veřejnosti.
Nyní se blíží summit NATO a dá se říct, že se bude jednat o nejvýznamnější jednání za poslední roky. Nejen v rámci organizace, ale celoevropsky, možná celosvětově. Je v zájmu každé země, aby ji reprezentovala co nejsilnější delegace. Za Českou republiku je to jednoznačně Petr Pavel v čele, doprovázený Andrejem Babišem. Jiná varianta prostě nepřipadá v úvahu, a pokud by přece jen nastala, bylo by to velice nepěkné znamení pro spojence. Andrej Babiš může přednést jménem vlády zásadní projev k jejím postojům a stavu pokladny. Nicméně Petr Pavel jako prezident, jako bývalý vysoký důstojník NATO může tento projev následně uvést do přijatelné roviny tak, aby ostatní země pochopily Českou pozici. A vůbec nejde o to, že Pavel má s vládou rozpory v postojích. To zde nehraje roli. Maximálně tak v hlavě Petra Macinky, který by na summit neměl vůbec jezdit, protože tam může udělat jen ostudu. Ten summit je o budoucnosti. A určitě nemůže postoj České republiky skončit na výkřiku „více než 2% HDP nedáme.“ Musí se to zabalit do přijatelné formy. A to nikdo jiný než prezident nedokáže.
Zkrátka, buďme rádi za Petra Pavla v čele země. V této, pro všechny lidi na planetě tak krizové době, si Česká republika nemůže přát nikoho lepšího. Je zárukou toho, že politici nezdivočí na neúnosnou míru. Možná proto je terčem urážek a lží. Je tedy na občanech, aby mu vyslovili co nejvíce podpory.
