Článek
Ano, je to opět tady. Předvolební kampaně, už zase. Zatím se teprve rozjíždí, ale netřeba se bát, o zábavu bude postaráno. Tak si mezitím přichystejme něco dobrého na zub. Jak s notnou dávkou ironie říká Jindřich Šídlo, zaručeně nejlepší věštec volebních výsledků, čekají nás již několikáté nejdůležitější volby v našich životech. Bla, bla, bla… Dál to už to známe. Ty plytké (a nezřídka bojové) kampaňové řeči, které možná pro skalní příznivce mohou znít jako slovo boží, už nejspíš mnohé nenadchnou, protože si na ně voliči už zvykli. Co nám nadcházející kampaň může nabídnout? Leccos. Od trapných stand-up comedy přes odborné a vášnivé debaty o ničem až po fantasy a sci-fi. Kam jinam lze zařadit předvolební vzdušné zámky à la německé platy, SPOLU ve volbách na 30 % a další, které teprve přijdou.
Málem bych zapomněl na telenovely a reality show, které budou tvořit stěžejní část této laciné zábavy. Lži, pomluvy, osobní útoky, nečekané výroky… Páteří celého předvolebního šílenství budou zřejmě karikatury politiků. Opozice bude mít v tomto případě s paletou vládních přešlapů celkem navrch. Nejspíš se vytasí s Dozimetrem (proč se to jmenuje podle měřáku ionizujícího záření?), prodavačkou svetrů (asi má obchodní praxi ještě z T-Mobilu) a ve volném čase i předsedkyní sněmovny, vystudovaným politologem a nebezpečným konkurentem cenových srovnávačů (proč zrovna nutela?), digitálním mágem a potulným harmonikářem hozeným přes palubu či asociálním ministrem sociálních věcí.
Ale tím nejsnadnějším terčem bude sebechvála samotného premiéra a pokračující tahanice o tom, kdo za co může a čím peřím se chlubí. Copak o to, šípů v té velkolepé všechnopárty bude hodně. Všimli jste si někdy taky toho zajímavého paradoxu? Politici na jednu stranu soutěží o to, kdo je větší Robin Hood a na druhou stranu si hrají na pyšnou princeznu. Skoro jako kdyby se převlékli za Heidi Janků a zpívali: „Jen já, jen já, o mě tu kráčí.“ Ale to je zase jiná pohádka. A i když si oba rivalové, alias princezna Petra s princeznou Andreou patlají na sebe tentýž make-up, oblékají se do stejných šatů a mají totožné účesy, jsou zástupci jednoho či druhého fanklubu schopni prohlásit, že soupeřka jejich idolu vypadá hnusně. Obzvlášť u princezny Andrey to občas vypadá, že by ji podporovatelé milovali, i kdyby chodila oblečená jako Popelka.
A jak říká jedno staré dobré klišé, nezáleží na tom, jak vypadá politik navenek, nýbrž na tom, jestli mezi jeho morální zásady patří odpor k čůrání do bazénu. Člověk vlastně nemá představu, jak takový politik bez make-upu vypadá a co vlastně dělá, a když to náhodou zjistí, může být nemile překvapen.
Jenže bez make-upu ani tiskovku, debatu, nic! Bez barviček napatlaných na obličeji by to byla jen hnusná šedivá fasáda. A voliči stejně jako děti mají rádi barvičky, obzvlášť růžovou (občas i černou a žlutou). Třeba se na předvolebních setkáních začne rozdávat žužu a bude z toho po krtkovi, slovy klasika, „excelent export ártikl“. Ale kdo ví? Třeba by občas ta šedivá fasáda nebyla na škodu.
