Článek
Jana je normální, hezká, veselá holka. Za pár měsíců oslaví třicetiny, a tak se pomalu upíná na děti a rodinu. S Jardou, svým partnerem, jsou spolu už tři roky, a tak čekala, že by právě o romantické valentýnské večeři, na kterou ji pozval do luxusní restaurace, konečně mohla přijít vysněná žádost o ruku. Místo ní ale přišlo ledové vystřízlivění. Co se stalo?
Byla to láska na první pohled
Do Jardy jsem se zamilovala opravdu na první pohled. Potkali jsme se při jednom jednání u nás ve firmě a jiskra snad přeskočila během první minuty. Hned po jednání jsme si vyměnili telefony a domluvili se, že zajdeme na kafe. Byla jsem v sedmém nebi. Měla jsem krátce po rozchodu, takže načasování bylo perfektní.
Jarda byl o deset let starší a pracoval jako manažer nadnárodní firmy. Hodně cestoval po světě a měl opravdu přehled. Jeho znalosti a náhled na život mi neskutečně imponovaly. Rozuměli jsme si snad ve všem. Navíc byl taky singl, prý mu zatím vztahy na dálku moc nevyšly – žádná jeho dosavadní partnerka nevydržela jeho časté pobyty v zahraničí. Já se ale nechtěla vázat od prvního rande, tak jsem to brala jako plusový bod.
Plánovali jsme společnou budoucnost
Je pravda, že kvůli Jardovým častým služebkám jsme se vídali třeba jen párkrát do měsíce a bývali jsme u mě. On svůj byt pronajímal a když byl v Čechách, přespával těch pár nocí u rodičů – aspoň se s nimi mohl vidět. Sliboval mi, že mě k nim někdy vezme, ale nechce to uspěchat, protože maminka už byla mnohokrát zklamaná a moc by si přála, aby si konečně našel někoho nastálo. Brala jsem to tak – a vlastně jsem ani dvakrát netoužila po setkání s budoucí tchyní. Radši jsem trávila čas s ním o samotě, užívali jsme si a plánovali budoucnost. Sliboval mi, že za pár let s tou pozicí, kterou má, sekne a usadí se znovu v Praze. A já mu věřila. Těšil se na společný život, plánovali jsme, že si pak pořídíme miminko…
Pozvání do luxusní restaurace ve mně vyvolalo falešné naděje
Tři roky našeho vztahu utekly jako voda, vše fungovalo na sto procent, a tak když přišlo před Valentýnem pozvání do luxusní restaurace, krve by se ve mně nedořezal. Hned jsem volala nejlepší kamarádce, která mě ještě utvrdila v tom, že mě určitě požádá o ruku. Byla jsem tak nervózní, že jsem tam málem ani nedošla. Před jídlem žádost neproběhla, během něj taky ne, prstýnek jsem pak nenašla ani v dezertu. Asi jsem byla dost vykulená, protože se mě Jarda zeptal, jestli jsem v pořádku. Uhrála jsem to na to, že jsem se jen přejedla. A tak objednal láhev chlazeného šampaňského, aby nám vytrávilo.
Šampaňské teklo proudem – na mé šaty
Ve chvíli, kdy šel k našemu stolu číšník s láhví sektu, procházely kolem nás dvě ženy. Ta jedna se najednou zastavila, otočila se a přiběhla k našemu stolu. Jardovi vlepila facku, číšníkovi vytrhla láhev sektu z ruky a mě celou zlila šampaňským. Vůbec jsem nechápala, co se děje, až postupně jsem si skládala její křik ve slova, která mi začala dávat smysl.
Byla to Jardova manželka! Jarda měl být dle jejích slov v Londýně a vracet se až pozítří – což měl dle mé verze teprve do Londýna odlétat. Doma prý na něj čekají děti a on si tu vysedává s nějakou… Raději ten výraz ani nebudu opakovat. Byla jsem v neskutečném šoku a jediné, co jsem zvládla, bylo utéct. Bez kabátu, jen v halence a na podpatcích jsem utíkala několik ulic, jen aby za mnou náhodou neběžel. Nebo snad ona…
No, neběžel… Dokonce se už ani neozval… Napsala jsem mu několik zpráv, ale na žádnou nepřišla odpověď. A dovolat se mu nedá, asi si mě zablokoval. Jenže já zjistila, že jsem těhotná…
