Článek
Na úvod trocha statistiky z posledních 12 let fungování Poslanecké sněmovny: V 7. volebním období Sněmovna jednala celkem 1663 hodin, v 8. volebním období už 1901 hodin a v nynějším 9. období rekordních 2056 hodin. Jednání, které se protáhlo přes půlnoc, bylo v 7. volebním období jediné, v 8. byla čtyři a v 9. jich bylo 26. Přitom ale počet schválených legislativních návrhů klesl z 357 přes 332 až na 270 v nynějším volebním období. Sněmovna tedy jedná rekordně často, rekordně dlouho, a přitom zvládá projednat rekordně nízké množství zákonů. Čím je to způsobeno?
Něco napoví další rekord - počet hodin věnovaných jednání o programu schůze. Ze 163 hodin v 7. volebním období jsme se dostali přes 175 hodin v 8. volebním období až na nynějších 569 hodin. Jinými slovy, současná Sněmovna tráví více než čtvrtinu času jednáním o tom, jaký bude předmět jednání. Když započítáme další procedurální kroky, jsme na třetině jednacího času. V současném volebním období padl i rekord v nejdelším projevu, když Tomio Okamura (SPD) mluvil bez přestávky 10 hodin a 44 minut.
Podle jednacího řádu musí předsedající udělit slovo předsedovi a místopředsedům Sněmovny, předsedům poslaneckých klubů, předsedům stran, zpravodaji sněmovního tisku a poslanci pověřenému přednést stanovisko klubu kdykoliv o to požádají, a to bez časového limitu. Každý poslanec může navrhnout změnu pořadu jednání. Kdykoliv během jednání lze navrhovat odročení nebo zamítnutí zákona, o čemž musí Sněmovna hlasovat. Jediným pořádkovým opatřením je možnost předsedajícího upozornit poslance na to, že se odchyluje od projednávané věci, a po dvojím upozornění možnost slovo odejmout.
Řada poslanců se tedy může kdykoliv hlásit o slovo a u mikrofonu se donekonečna střídat. Zdálo by se, že odebírání slova je alespoň částečným řešením - pokud poslanci mluví o nesouvisejících tématech, předsedající je usměrní. To se skutečně občas děje, například když Vojtěch Pikal (Piráti) odebral slovo Andreji Babišovi (ANO). Problém je, že pojem projednávaná věcje široký a pokud se jedná například o důchodovém pojištění, je přípustné předčítat knihy nebo bakalářské práce o důchodech. Nepomáhá ani právo každého poslance předložit pozměňovací návrh, například poslanci za SPD předložili k důchodovému pojištění přes 100 pozměňovacích návrhů, mimo jiné samostatnými návrhy požadovali zvýšení důchodu o 1460 Kč, 1461 Kč, 1462 Kč, 1463 Kč a 1464 Kč.
Obstrukce dosáhly takových rozměrů, že část poslanců kvůli nim nebude znovu kandidovat, například Klára Kocmanová (Piráti) nebo Viktor Vojtko (STAN) a Martina Ochodnická (TOP09). Většině voličů přitom obstrukce vadí.
Návrhů na změnu je celá řada, lépe jednají prakticky všechny parlamenty v okolních zemích. Odborníci navrhují zejména pevně stanovenou délku projednávání bodů s poměrným rozdělením času mezi poslanecké kluby nebo určování programu schůze předsedou. Posílila by i opozice díky předem garantovanému prostoru k projednání jejích témat.
V uplynulém volebním období o prosazení těchto změn usilovala nadstranická platforma Moderní sněmovna. Od některých kolegů si ale vysloužila posměšnou přezdívku Vzbouřené matky vycházející z toho, že mezi zakládajícími členkami byly matky, které měly problém se skloubením rodinného a pracovního života. Žádná z navrhovaných změn jednacího řádu projednána nebyla.
Piráti mají zefektivnění jednacího řádu mezi 10 nejdůležitějšími body pro prvních 100 dnů po volbách. Zda se změnu podaří prosadit ukáže povolební složení Sněmovny.
