Jednooký fotograf aneb zánět spojivek

Moje nejsilnější stránka v životě byla a je improvizace. Mnoha fotografům, a dokonce i svým studentům, radím, že je dobré si každé místo před focením skutečně zkontrolovat. Přijet na místo, kde budou probíhat obřad, hostina a párové fotografie, aby věděli, kde budou fotit, jaké vybavení si vzít s sebou, a hlavně nic nepodcenit. Já celý život sázím na divokou kartu a vždy se mi to vyplatilo. Tím, že jsem spontánní člověk a dokážu se rychle adaptovat v jakémkoliv prostředí, mi nedělá problém improvizovat. Ano, vždy dělám konzultaci s novomanželi, kde bude obřad, hostina a kde budeme fotit. Ne vždy se tam jedu podívat, ale sázím na jistotu.

Říká se, kde je vůle, tam je cesta. Přemýšlel jsem, zda jsem se při focení někdy dostal do fáze, kdy to opravdu nešlo. Ano, málem ano, a bylo to před několika týdny. Bylo šílené vedro. Jel jsem fotit svatbu do Dolní Poustevny a byli jsme domluveni, že se potkáme u kostelíčka. Mimochodem, toto místo doporučuji na skvělý výlet. Sice je v týdnu zavřené, ale podle informační tabule je v týdnu otevřená rozhledna kostelíčka. Výhled na Dolní Poustevnu a blízké okolí je báječný. Místo se jmenuje „Vyhlídková věž Centra setkávání“.

Celou dobu jsem byl v pohodě a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco závažného, jen mi bylo vedro. Když přijel správce, měli jsme debatu o vedru a svatbách. Pak už přijeli svatebčané, obřad byl krásný jako vždy. Nasedli do automobilů a jeli na hostinu, a tam to začalo… Postupně mi začaly natékat oči, nejvíce to pravé, a z něj začalo vytékat něco žlutého. Podle hostů to byl začínající zánět spojivek. Jenže vedro, pot a oko nebyla dobrá kombinace.

Vypadalo to děsivě a popravdě se oko začalo zhoršovat. Jenže co dělat, fotíte svatbu, nemůžete říct „čau, jdu domů“. To nejde. Kolegu mám, ale je na druhé straně republiky a kdo ví, zda také nefotí. Tak jsem si řekl: „Luky, fotil jsi v dešti, v zimě, ve slejváku, ve vichru a nějaké oko tě nezastaví.“ Zavřel jsem tedy oko a celý den až do večera fotil svatbu. Popravdě mě z toho začala bolet hlava a chvíli mi bylo na omdlení, ale fotil jsem, jak jsem zvyklý. Chytal jsem momentky, fotil emoce, bavil se s hosty, fotil, jak si děti hrají. V rámci chvíle jsem odbíhal na toaletu a omýval si oko vodou, aby se úplně nezalepilo.

Zdraví je důležité a asi i tělo řeklo stop, ale já jsem si tím dokázal jednu důležitou věc: že i když jsem vypadl ze hry, dokážu najít řešení, jak být ve střehu a zároveň se o sebe postarat. Možná by to jiný vzdal nebo rychle sháněl kolegu. Kdo ví. Já si na tu tabuli mohu napsat, že umím fotit i jedním okem a nevzdávám to. A jak to se mnou dopadlo? Po zánětu jednoho oka přišlo na řadu i druhé. Po týdnu jsem se z toho dostal, i když mě ještě chvíli trápila angína, ale zvládl jsem to. Místo dovolené jsem si dal pár dnů odpočinku v posteli a když to šlo, udělal jsem si radost čtením knih.

Když jsem po tom týdnu sedl k počítači, i když trochu v horečkách s angínou, abych se podíval, jak dopadly fotografie, byl jsem v údivu. Dokázal jsem to! Je pravda, že jsem nafotil hodně snímků, asi abych si byl jistý, ale dnes už mají klienti fotografie a není poznat, že jsem celou dobu fotil jedním okem. Možná se ptáte, proč to tak řeším. Jenže já nefotím přes displej, ale přes hledáček, a druhým okem vždy sleduji prostředí, abych viděl, co se děje kolem. Takhle jsem se musel spoléhat jen na to, co vidím v hledáčku. Dvě oči jsou pro každého potřeba, ale i jedním okem lze zvládnout cokoliv.

Co jsem tím chtěl sdělit? Jen svůj příběh, ale také jsem chtěl předat informaci, že ať se v životě kolem vás děje cokoliv, co vás srazí na kolena, je dobré se oklepat a říct si „nevzdám to“. Samozřejmě, pokud není cesty a zdraví to nedovolí, tak určitě ne. Já jsem si byl ten den jistý, že až přijedu domů, dostanu se z toho, znám svůj organismus a nepanikařil jsem. Byl to možná risk, ale mám tu zodpovědnost. A hlavně, na svatbě jsem nebyl jen člověk, co tam šel do práce, ale mnoho lidí se mi snažilo oko opečovávat. Pořád je tu dost lidí, kteří mají dobré srdce. Takže děkuji a pokud se vám moje tvorba článků líbí, sledujte mě a děkuji za přečtení.