Článek
Mladí lékaři se znovu setkali s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem, aby projednali aktuální situaci kolem přesčasů a pracovních podmínek. Výsledek není žádný, dohodu se nepodařilo najít. Ministerstvo zdravotnictví píše ve své tiskové zprávě, že v podstatě udělalo všechno, co bylo možné, že nejmladší lékaři dostanou plošně přidáno pět procent a že jim je to pořád málo.
„Udělal jsem při snaze o dosažení dohody maximum. Náš partner bohužel požadavky stupňoval a neměl ochotu ani k částečnému kompromisu,“ říká v tiskové zprávě ministerstva zdravotnictví Vlastimil Válek.
Mladí lékaři prezentují důvody odmítnutí dohody na svém profilu na Facebooku. Podle jejich vyjádření to s tím přidáváním není tak úplně jednoduché, protože záleží na tom, kdo má jaký plat a jaké má osobní ohodnocení. Nehledě na to, že ne každý lékař pracuje ve státem řízené nemocnici. Celé je to až příliš složité a široká veřejnost se v tom při nejlepší vůli bude jen těžko orientovat.
Tři věci jsou ale naprosto zřejmé a pochopitelné úplně pro každého: lékařů je na náš systém málo, aby se to zvládlo, musí sloužit značné přesčasy a český rozpočet nemá dost peněz, aby přitáhl do zdravotnictví více lidí a všichni nemuseli řešit tolik těch přesčasů.
Co s tím? Dříve či později bude muset pomoci každý pacient. Bez poplatků se neobejdeme.
V roce 2008 z toho byly 4 miliardy
Jenže! Poplatky u lékaře jsou v České republice velmi citlivé téma. Zvykli jsme si na to, že doktor je zdarma. Když se zaváděly poplatky u lékaře v roce 2008, bylo z toho obrovské drama, najednou s tím všichni měli problém a volili by kohokoliv, kdo slíbí, že poplatky zruší. Což se také stalo. Jenže všem je jasné, že peníze navíc by se minimálně v případě mladých lékařů hodily.
Jasné to je nakonec i ministru Válkovi, který možnost zavést poplatky u lékaře zmiňoval už letos na jaře a nedávno toto téma opět zmínil v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Pro zajímavost, v roce 2007 se před zavedením tehdejších poplatků u lékaře mluvilo o rozmezí 3,5 až 4 miliardy korun do zdravotnictví navíc. Alespoň tak to uvádí ve svém starém článku lidovky.cz.
Kromě peněz má takový krok i jakýsi výchovný efekt. Však to známe všichni. Co je zdarma, toho si nikdo neváží a obvykle je taková věc zneužívána. Pro zdravotnictví to platí také. Příkladů bychom našli spoustu. Už jen třeba to, že řada lidí o své zdraví absolutně nedbá a pak se u doktora tváří, jako že jsou zákazníci a lékař jim musí ve všem zdarma vyjít vstříc.
Stovka je moc, ale na cigára máme
Problém poplatků u lékaře ale není v první řadě problémem politickým. Jeho podstata je ještě trochu hlouběji. Nezáleží totiž ani tak na ministru Válkovi, jako na každém jednom českém občanovi. A je velmi pravděpodobné, že přes českou veřejnost něco takového neprojde, protože pokud náhodou současná vláda sebere veškerou svou odvahu a něco takového zavede, Andrej Babiš si polepí svůj obytňák nápisy „okrádají vás, zruším poplatky“ a vyrazí na náměstí utěšovat své věrné. O poplatcích ve svých klinikách v takové chvíli asi taktně pomlčí. Na tématu poplatků u lékaře by dost možná volby takříkajíc udělal. Bohužel…
Měli bychom si uvědomit jednu věc. Když přijdete do restaurace nebo hospody, platíte. Když přijdete do kadeřnictví, platíte (nedávno jsem za deset minut „operace strojkem“ na mé hlavě zaplatil 250 Kč a byl jsem rád, že mi vůbec zůstaly nějaké vlasy, jak strašně odfláknuté to stříhání bylo). Na poště platíte, na každém úřadu platíte. Platíme všude, protože platit za služby je jaksi normální, tak proč bychom neměli platit zrovna u lékařů.
Nepochopitelné…
Poplatky zase vzbudí debatu na téma chudoby a toho, jak se všechno zdražuje. Někdy mám ale pocit, že tahle bída je vnímána jen v některých oblastech. Tak se stalo, že na demonstracích proti bídě byli k vidění chudí lidé s cigáry v ústech, občas popíjející ještě nějaký ten alkohol. Jinak řečeno, na cigarety a jiné podobné kratochvíle se vždycky peníze najdou, ale platit u doktora, tak to zase prr.
Pokud ministr Válek poplatky zavede, a bylo by to nanejvýše vhodné, a v dalších volbách se opoziční politici začnou ohánět případným rušením, vzpomeňte si na začarovaný kruh, který se nám tu točí. Lékaři odmítají přesčasy. Přesčasy jsou důsledkem toho, že lékařů je málo a lékařů je málo, protože po všech těch nekonečných letech studií mohou vyrazit za hranice, kde na ně čekají o poznání lepší podmínky. Čím horší podmínky budou mít u nás, tím míň jich tu bude chtít pracovat a ti, kteří tu přece jen zůstanou, budou tím víc sloužit přesčasy.
Mám intenzivní dojem, že tento problém nezvýšením financí proudících do zdravotnictví opravdu nevylepšíme.
